Přejít k hlavnímu obsahu
Radek Bubeníček -

ALPHONES: Hudba není soutěž, kde všechny rekordy jsou už napsané

Brněnské donedávna duo, nyní již trio ALPHONES patří k dalším zajímavým spolkům, které vzešly z originální hudební líhně jihomoravské metropole. Jejich styl je velmi těžko zařaditelný (postcore meets drum´n´bass without d´n´b´), nicméně to není vůbec podstatné. Důležitý je fakt, že ústřední dvojice Keša (basa) a Jaen (bicí) má o principu směřování své tvorby jasno a nebojí se o tom velmi otevřeně promluvit. „Nene, žádná improvizační svoboda! Koncept je jasný od začátku,“ říkají.

Kámoška a ruský gang

Prozradíte nám na úvod, kde a za jakých okolností jste se potkali, poznali a takříkajíc si kápli do noty?

KEŠA: Knajpa, Prádelna, rok 2013. Seznámila nás kámoška. Já hledal bubeníka, který bude hrát dle mých představ, bez kompromisů. Ožrali jsme se jak dobytci. Jen u hospodských keců nezůstalo, ale trvalo dva roky, než došlo na první jamování.

Měli jste před vznikem ALPHONES už nějaké zkušenosti z jiných hudebních seskupení či projektů?

JAEN: Já jsem přibližně ve stejnou dobu hrál na bicí v kapele Sonzich, což byl elektro-akustickej projekt, se kterým jsem měl vůbec první zkušenosti s živým hraním. Do té doby jsem pouze cvičil a jedl vlašák na rytmičáku sám v různých garážích po Brně, odkud mě vždycky někdo vyštípal, protože jsem nehrál správně do rytmu čištění karburátorů. Jednou to bylo dokonce tak hustý, že jsem po příchodu do garáže našel dveře rozražený, všechny bubny velmi necitlivě naskládaný do kopáku a k tomu vzkaz, že jde o varování – ať se klidím! Policie poté ve vedlejších garážích objevila gang rusky mluvících sokolíků šmelících s auťáky…

KEŠA: No, já sem původně bicmen. V 16 letech jsme je napůl koupili s mým tátou. Hrál jsem v bluesové kapele Black Birds, pak došlo na basu, páč jsem byl na výšce, kde škopky už nebyly, a mě ta basa vlastně chytla víc. Prošel sem kapelami Ko-chi-chi-na (plzeňskej šanson), pak následovala taktéž dvou basová skupina Rozměr. Po přesunu do Brna jsem byl aktivní v elektroakustickým projektu Fungalvaz, kterému vděčím za to, že jsem poznal Rybu a Bobsna, se kterými máme instrumentální trio Kochlea – vydáváme teď desku „Flegma“ a sbíráme love na HitHitu.

Fandové britských vizionářů

Někde jsem se dočetl, že jeden z vás je zavilý fanda Freddieho Mercuryho a druhý přísahá na Roberta Frippa z King Crimson. Souhlasí to?

JAEN: Jsem závislý fanda Queen jako takových... Vlastně, kdybychom si mohli povídat o nich, bylo by to pro mě mnohem zajímavější. (smích)

KEŠA: Jo, mě baví ty Frippovy postupy. Hodně se v nich vidím a představuju si, jak to ženu ještě dál a jinam, jenže s mými skills na to nemám, a tyto představy zhmotnit neumím. V hlavě to jde. (smích)

Tito dva velikáni se mohou, na první pohled, jevit jako dvě diametrálně odlišné hudební entity, ale když se nad tím hlouběji zamyslíme – jak Queen, tak King Crimson pochází z Velké Británie a obě tyto famózní kapely přistupovaly ke své tvorbě hloubavě, přemýšlivě, se snahou vytvořit něco inovativního, originálního, dosud neslyšeného. Hádám, že právě tyto progresivní aspekty jejich tvorby jsou vám blízké a sympatické, nepletu se?

JAEN: Přesně jsi to vystihl. Nemůžu mluvit o Crimsonech, ale na každé desce Queen je velmi zajímavý progres, touha posunout se dál, objevit něco nového... Zkrátka a dobře, čiší z toho přání napsat „lepší“ písničku a nezaseknout se v jednom schématu. Myslím, že něco podobného teď prožíváme v ALPHONES, cítíme touhu vydat se pro nás do neobjevených vod, nechceme zůstat v zajetých kolejích.

KEŠA: Vidíš, tak to mě nikdy nenapadlo. Samo sebou, že to tak mám, počítám, že skoro každý muzikant to tak nějak vnímá. Nezaseknout se a jít dál. A tvořit jen originálně. Oba tyto aspekty cítím a ctím. Snažíme se jít vlastní cestou, ne samoúčelně, ale tuším, že ještě kus té cesty ujít zbývá. Nezaměnitelní ještě asi nejsme, doufám ale, že rozpoznatelní snad už ano.

Zmínili jsme Mercuryho a Frippa, což jsou světoznámé hudební ikony. Prozraďte nám ale i ty méně profláknuté, nezávislé hudební spolky, které máte v oblibě a jež vás nějakým způsobem dovedou inspirovat.

KEŠA: Dunaj, Sonic Youth, Dead Can Dance, Kayo Dot, Depeche Mode, The Cure, Om, Tool, Tarentel, GoGo Penguin, Tangled Thoughts Of Leaving, Three Trapped Tigers, Extra Life, Kylie Minogue and many many more…

JAEN: V přehrávači mám představitele různých žánrů, jako jsou kapely Pink Floyd, Radiohead, Faith No More, The Stooges, Cypress Hill, Firewater nebo třeba Boards Of Canada...

Neustrnout ve vývoji

Hrajete v netradiční kombinaci basa, bicí, basa. K tomu využíváte technologickou podporu – smyčky, pady, loopy, hostující piano. A pochopitelně videoprojekci během vašich koncertů. Vyhovuje vám toto propojení lidského umu a moderního softwaru natolik, že na něm do budoucna nehodláte nic měnit?

JAEN: Jak jsem již říkal, pro nás je důležité nezastavit se a používat cokoliv, co nám pomůže v daný moment navodit pocit/zvuk, který chceme poslat dál, se kterým se ztotožňujeme a který pak už jako skladba definuje náš hudební vesmír. 

KEŠA: No, ono se mění ledasco. Projekce už je víceméně minulostí. Naopak v posledním roce jsme se rozšířili na trio, máme druhého basáka – Calveru.

Které značky baskytar a bicích preferujete?

KEŠA: Já si nechal před několika lety udělat basu na zakázku od mistra Jíry Mázla. Je to pětistrunka, ale má víc pražců a je ve vyšším ladění, což mi umožňuje výjezdy nahoru, až ke kytarovému zvuku. Dá se říct, že je to takový hybrid mezi kytarou a basou, ale furt je to basa. Jinak teď mám v oblibě i Jazz Bass VM od Squiera, který jsem si nechal překopat u Red Bird Instruments, které tímto vřele doporučuju. Z aparátů jsem vysazen na starší kousky, obzvláště ty od firmy Acoustic. A Calvera má Acoustic taktéž rád, hraje na basu značky Aria.

JAEN: Hraju na bicí značky Ludwig rok výroby 1963, činely jsou Istanbul AGOP, Signature Ride a Crash, a hajtka je stejné značky, model 30th Anniversary. Dále na bicí pad Roland SPD-S a trigger modul Roland DM2.

Jakým způsobem skládáte do kupy všelijaké ty mašinky, krabičky a další technologie, jež v ALPHONES používáte?

KEŠA: No, člověče, to je samostatná kapitola, a tou mám na mysli povětšinou hudební bazar, tam mě náhodně nabízené věci začnou zajímat, pak si o nich něco načtu a hned poté je kupuju. Když se do zvuku kapely nehodí, jdou dál, nebo se nějakou dobu zdrží. Je to koloběh.

Vím, že jste na hudební scéně relativně krátkou dobu, přesto – zaznamenali jste už nějaké ohlasy nebo reakce od jiných interpretů v tom duchu, že je ALPHONES nakopli, ovlivnili, předznamenali jejich tvorbu?

KEŠA: No, snad neovlivnili. Jak sám říkáš, jsme tu krátkou dobu, zatím se ten náš ksicht ještě formuje, kořeny sahají hlouběji. Mě osobně moc nebaví kapely, které se nechaly ovlivnit skupinou, jež vydala první desku rok před nimi…

JAEN: A jestli takové kapely jsou, tak to drží v tajnosti. (smích)

Hudební skeptici či tradicionalisté tvrdí, že v muzice bylo vše zásadní již dávno „vyřčeno“, že s ničím novým už nelze vyrukovat a překvapit. Určitě máte nyní v zásobě spoustu argumentů, kterými jim tuto teorii bryskně vyvrátíte…

JAEN: Podstatné je nebrat hudbu jako soutěž, ve které už jsou všechny časy a rekordy napsané. Muzika je moje terapie. Žiju svůj život a mám to neskutečné štěstí, že hudba ho z velmi důležité části tvoří. Je to filtrace mé duše, hlavy a celé mé osoby, díky které můžu existovat s pocitem vnitřního naplnění. Jestli už vše v hudbě bylo vyřčeno... OK! Ale profilace mé osoby přes hudbu pokračuje…

KEŠA: To máme postavené naprosto shodně.

Němé filmy i live sessions

Na vás je pozoruhodný rovněž samotný fakt, že jste do povědomí lidí vstoupili před třemi lety díky svému živému hudebnímu doprovodu k němému filmu „Velezrada“ z roku 1929 v rámci Letní filmové školy. Připomenete nám, jak se to vše semlelo, jakým způsobem jste se k tomu nachomýtli? 

KEŠA: Sekci Němý film a živá hudba sleduju na LFŠ už přes deset let, dokonce jsem ji šest let popisoval pro Full Moon magazín. Nabídka na doprovod přišla již před pěti lety pro mou další kapelu Kochlea. ALPHONES dostali film na poslední chvíli, na zpracování snímku Velezrada jsme měli pouze tři týdny před uvedením. Šlo to hladce, umíme pracovat pod tlakem. Mimochodem, tři týdny po vzniku kapely proběhl náš první koncert. Jsme tří týdenní kapela. (smích)

Je zřejmé, že vás baví tvořit hudební podkres pro filmy s absencí zvuku. Letos plánujete doprovodit svou muzikou další němý snímek – „Cikáni“ (1921). Čím vás němý film musí zaujmout, abyste zatoužili vytvořit pro něj audio doprovod?

JAEN: Ničím. Beru to jako zakázku, snímek si sám řekne, co potřebuje a mě fascinuje ta práce sledovat film a hudebně ho podpořit nebo pojmenovat určité emoce v něm zachycené. Je to hlavně velká zábava, která se děje de facto sama.

KEŠA: Jen doplním a upřesním, že ty „němé“ filmy nebyly uváděny bez absence zvuku. Už tenkrát k tomu nějaký ten doprovod nebo podklad pouštěli, takže my jen pokračujeme, navazujeme…

V průběhu léta jste se zúčastnili v brněnském Kabinetu Múz tzv. Resistor Sound Sessions, což je projekt podporující nezávislé umělce i vydavatelství. Povězte nám něco více o podstatě a vaší účasti na tomto zajímavém projektu…

KEŠA: O live sessions jsme se s ALPHONES snažili už dlouho. Předchůdce těchto sessions byly Fair Price Music live sessions, kam jsem se co chvíli snažil vecpat. Pak už to asi nevydrželi, přejmenovali se na Resistor Sound Sessions a nabídli nám účast, aby měli od nás pokoj. (smích) Popravdě, bylo to moc příjemné nahrávání a poprvé říkám, že se nám povedlo, bývám totiž vždy kritický. Prvně nejsem. A opět se uplatnil systém časového presu. Chtěli jsme nahrát pouze nové písně. Týden před nahráváním jsme upravili pro live sessions první, večer před nahráváním vymysleli a dokončili druhou…

V Kabinetu Múz jste představili své nové skladby, které by měly vyjít letos na podzim v rámci EP pojmenovaného „øp“. Jedna z věcí nese název „kjurømtul“. To je islandština? Ovlivnění Björk?

KEŠA: To je alphønesština. Máme rádi sever, a abychom zamaskovali konkrétní interprety, kteří v podstatě s námi hrají v písni „kjurømtul“, přeškrtli jsme o, taktéž jsme to udělali v songu „totemør“, který už v sobě kódy kapel nemá (ale zas je v něm ukryto něco jiného). Celé EP se pak nemůže jmenovat jinak než „øp“, to je jasné.

Máte přibližnou představu, jak se ALPHONES budou vyvíjet do budoucna? Nebo ponecháte své tvorbě improvizační svobodu odvíjející se od aktuální situace a políbení od múz (nejen v Kabinetu Múz)?

KEŠA: Nene, žádná improvizační svoboda! Koncept je jasný od začátku vzniku ALPHONES…

JAEN: Druhý album bude s prvky elektra a třetí nahrajeme ve stylu brutal dron… (smích)

 

Tagy Resistor Sound Sessions Alphones Live Sessions

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Hudba mě provází od útlého mládí. Je pevnou a neoddělitelnou součástí mého života, koření existence, dar, jenž si hýčkám, láska, která nikdy nezklame. Publikoval jsem a editoval rockový magazín Whiplash (1994-2018), v současné době přispívám do několika tištěných periodik a on…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY