Alžběta Kolečkářová: Talent nestačí, důležitější je práce na sobě, osobitost a zodpovědnost
Nedávno mi bylo 30 let a z rádií můžete znát třeba mé písně Andělskej flám, Jak silná mám tu stát nebo Proud mezi námi s kapelou Reflexy. Tato píseň má na kanále YouTube mimořádně vysokou sledovanost, přes 10,5 milionů zhlédnutí. Hudební talent mám jednoznačně z taťkovi strany, děda s jeho bráchou, můj taťka i brácha hrají celoživotně na housle/violu, krásně zpívají a působí v několika cimbálových muzikách. Já jsem se učila od základní školy na ZUŠ jak teorii, tak hru na housle (3 roky), cimbál (4 roky) a v závěru jsem skončila u klavíru a jako samouk jsem od dvanácti hrála na kytaru. Tehdy jsem taky začala s psaním písniček, jak česky, tak anglicky. Ráda se s vámi podělím o svůj příběh.
V šestnácti jsem potom našla první kapelu, se kterou jsem měla první koncert v Luhačovicích na akci Sokolka žije! Vždycky jsem věděla, že zpěv a působení s kapelou je to, co chci dělat, a věnovala jsem tomu volný čas. Zárověň jsem působila od tří let amatérském divadle a vždy jsem chtěla fušovat i do hereckého odvětví. Na konzervatoř jsem neměla bohužel dostatek odvahy, a proto byly soutěže jako SuperStar ta jediná volba, kde jsem mohla odstartovat kariéru, jakožto holka z malého města na Moravě.
V roce 2011 jsem se dostala do finálové dvanáctky Česko Slovenské SuperStar. Skončila jsem na 6. místě. Tam odstartovalo mé profesionální působení. Roku 2012 jsem vydala své debutové album To cítím a téhož roku jsem se stala objevem roku Českého rozhlasu. Vystupovala jsem se svojí kapelou v Česku a na Slovensku na více než 100 koncertech během dvou let. Mým skvělým fanouškům také vděčím za to, že mě každým rokem dostanou do top stovky v anketě Český slavík.
Koncem roku 2013 se rozpadla moje kapela a zacítila jsem, že je potřeba se posunout dál. Přestěhovala jsem se do Prahy, zajistila si stabilní život běžnou prací a v roce 2015 jsem založila kapelu Black Souls. Hráli jsme pop, soul, blues, reggae, místy progresivní rock a nechybělo nám nic, kromě managementu, vydavatelství a mého zodpovědného přístupu. Takže i tato kapela se rozpadla a tou dobou, v roce 2016, jsem si koupila looper Boss RC-300 a skládala písničky v kombinaci s kytarou i samostatně. Hrála jsem v klubech, na městských slavnostech i soukromých akcích. Ruku v ruce přišla píseň Proud mezi námi a společné tour s kapelou Reflexy, takže to bylo období, kdy jsem se mohla hudbě věnovat naplno.
Tentýž rok jsem se rozhodla, že zkusím štěstí v Londýně. Obešla jsem několik klubů, hudebních barů a vedla rozhovory s muzikanty, co se tam hudbou živí a zjistila jsem, že moje působnost a fanoušci v ČR má pro mě větší význam, než jsem do té doby tušila. Takže jsem se vrátila zpět do ČR a už mi začínalo docházet, že svět alternativní hudby, do kterého jsem chtěla za každou cenu prorazit, nebude to, co mám doopravdy dělat.
Rok 2018 byl zásadní, protože se mi narodil první syn a zároveň jsem se nechala přemluvit svým nynějším managerem, že nemám nic vzdávat a naopak lidem, kteří mi celou dobu fandili, musím dávat svůj hlas, oheň, sílu a hlavně hudbu, která ze mě vychází. Začala jsem chodit na hodiny zpěvu k Pavle Forest a od té doby pravidelně trénuji hlas, provádím hlasovou hygienu a celkový hlasový fond se dostal na vyšší úroveň. Dost mě formuje i Youtube channel Cheryl Porter. Ještě před covidem jsem odehrála úspěšné vánoční tour s názvem Vánoční Kolečko, založila jsem kapelu kvalitních muzikantů, ale přišly restrikce a kapela zanikla společně se zrušenými koncerty. Narodil se mi druhý syn a moje vize se stala ještě jasnější a hudební spolupráce vnímám jinak než dřív. Dřív jsem si myslela, že stačí talent a vše se udělá samo. Dnes vím, že nejdůležitější je práce na sobě, zůstat sama sebou a chovat se zodpovědně vůči muzikantům, producentům, fanouškům i rodině, jinak to nikdy nemůže fungovat.
Chci dělat hudbu pro širokou veřejnost v různých stylech, v češtině i angličtině. Napříč žánry, napříč spolupracemi. Neumím se zaškatulkovat. Poslouchám vše od jazzu, přes reggae, grunge, techno, punk, ale i pop, rock, indie, dnb.
Nedávno jsem vydala novou písničku Pojď mě k nebi vzít. Je to snová popová písnička, kterou jsem nechala 3 roky zrát a letos jsem cítila, že lidem patří. Spolupráce se skladatelem René Ryparem nebyla ani první ani poslední a vždy si jí moc vážím, protože René dělá oduševnělou hudbu. Propojení s českým režisérem F. A. Brabcem nebyla náhoda. Díky němu se natáčení videoklipu ujala mladá slovenská kameramanka Nina Šcamborová se svým produkčním týmem.
Letos vydám s jistotou ještě jeden singl, tentokrát zcela autorský. Vydám se na zimní turné Vánoční Kolečko a hledám profi muzikanty do kapely, kteří budou sdílet stejnou vizi jako já, budou chtít tvořit a do lidí pohrnou na koncertech i ve studiu silnou energii. Příští rok se zaměřím na nové album, které bude kompaktní a energické, kontrastní oproti mé dosavadní jemné a spíše emočně smutnější tvorbě. Těším se, co budoucnost přinese.
Jaký je váš příběh? Podělte se s námi a napište ma redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
