Ambice bubeníka vehnaly Aarona Frazera na sólovou soulovou dráhu

Léta kryl záda zpěvákům nebo frontmanům kapel, ve kterých jako bubeník působil. Aaron Frazer má ale vyšší ambice, které hned na začátek letošního roku přinesly jeho sólovou desku Introducing..., na které se prezentuje také jako obstojný skladatel a suverénní zpěvák. Rodí se nám v podobě Aarona Frazera nová soulová hvězda?

Na začátku byla čtveřice spolužáků z The Jacobs School of Music na univerzitě v Bloomingtonu ve státu Indiana, která začala hrát covery milovaných starých rhythm and bluesových a soulových fláků, která se následně spojila se zpěvákem Durandem Jonesem. Společně pak jako kvintet Durand Jones & The Indications natočila dvě pozitivně přijatá alba, přičemž druhé z nich, American Love Call, na hudební scéně způsobilo poměrně silný rozruch. Možná i toho důvodu, že Durandův vokál se v řadě položek kolekce výrazným způsobem prolínal s vokálem bubeníka Aarona Frazera. Aktivnímu Aaronovi nestačil pouze postup kapely, a tak souběžně pracoval na svém gospelově laděném projektu The Flying Stars of Brooklyn, NY nebo vypomáhal Micah Blaichmanovi na deskách jeho projektu Lord Youth. Hudební nápady z mladého bicmena tryskaly na počkání, a tak není divu, že když se slovutnému Danu Auerbachovi z The Black Keys uvolnil týden ve studiu, nabídl ho právě Aaronovi, aby v něm zvěčnil materiál své debutové desky. Sám pak nabídl Frazerovi služby nejen jako kytarista, ale především producent připravované kolekce.

Aaron Frazer neváhal ani okamžik. Ba co víc, obratem vysypal z rukávu řadu vysněných muzikantů, které chtěl pozvat, aby mu pomohli dotvořit album do kýženého tvaru. A světe div se, řada z nich na nabídku kývla. Mocná záštita Dana Auerbacha dělá své. Na desce neznámého bubeníka a začínajícího sólového zpěváka nakonec uslyšíme členy Memphis Boys (ti hrají v klasice Dusty Springfield Son of A Preacher Man a trvalce Arethy Franklin You Make Me Feel Like A Natural Woman), ostříleného bubeníka Sama Bacca a členy labelů Daptone nebo Big Crown Records. Není divu, že všechny tyto okolnosti daly vzniknout popové desce se silným retro feelingem.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kdo by čekal, že přítomnost Dana Auerbacha na producentské sesli Introducing… jen podpoří rockové proudy v rukopisu Aarona Frazera, toho z omylu vyvedou už první takty otvíráku You Don't Wanna Be My Baby. Žádný rock, ani blues, Dan naopak retro směřování zpívajícího bubeníka ohýbá, podobně jako Danger Mouse dříve u The Black Keys, popovějším směrem. A to aniž by slevoval z nástrojové barevnosti. Spíše vypíchnul Aaronův falzet a místo kytar dal více prostor hammondům, baskytaře, dechům a doprovodným vokálům.  

Aaron během nedávného rozhovoru pro časopis Uncut vzpomněl zásadní inspiraci tvorbou Curtise Mayfielda, k němuž posluchače přivádí právě kombinace falzetového vokálu s našlehaným sedmdesátkových retropopem. Další inspirační zdroj, Gil Scott-Heron, se promítá na Introducing… spíše v nečekané angažovanosti, kterou by možná málokdo u tak hudebně přístupné desky čekal. Sám autor přiznává, že řada skladeb má ekologické vyznění. Verše „I’m on fire/I’m burning/I can barely keep it turning“ z kousku Bad News nejsou autorovo milostným vyznáním, ale Aaronovy vize země jako vlaku, který se už vydal na cestu, ale my stále stojíme na perónu a nevíme, jestli do něj máme nastoupit, nebo ne.

Mezi hlubokou úctou a fetišismem se vine jen tenká hranice. Frazerův debut se přeci jen překlápí k druhé variantě. To znamená odevzdání se odkazu hudby, které se věnuje celou svou profi kariéru. Za sebe by si recenzent možná přál více průniků do současnosti, více odvahy kombinovat staré s novým, méně věrnosti milovaným sedmdesátkám, za to více sebe sama  obtisknuté do jedenácti položek debutu. Na druhou stranu, deska se jmenuje Introducing… a po představení může v budoucnu dojít na další autorské kroky vlastním směrem. Bez těchto připomínek je ovšem Aaronův debut bezchybnou popovou kolekcí.

Aaron Frazer – Introducing…

Dead Oceans/PIAS, 2021, 42:26

poprock, retro-soul, r’n’b

70 %