Ametyst vhazuje do Ventolinova světa nový, rockovější štěrk myšlenek

Uvědomil jsem si to teprve nedávno, ale proběhlou kovidovou dobou jsme se dostali v určitém ohledu nazpátek do komunistického ghetta. Nemožností cestovat a se zákazem setkávání jsme přišli o možnost přirozené interakce a většinu kulturních nebo sportovních zážitků (nic proti virtuální nabídce). Dokonce i ono posedávání v restauračních zařízeních bylo z pochopitelných důvodů omezeno. A tak, stejně jako za komunismu, si chybějící nabídku musel každý saturovat po svém. Vše špatné je ale k něčemu dobré, říkávaly naše babičky – a měly pravdu. Když problém zúžíme pouze na hudební oblast, díky nemožnosti pořádání velkých festivalů se v letech 2020 až 2022 vyrojila hromada malých lokálních akcí, a také v domácích studiích se ukuchtilo poměrně velké množství muziky. Jedním z důkazů tohoto nezastavitelného kvasu je také kapela Ametyst, o jejímž vzniku si můžete více přečíst v článku z minulého týdne, který upozorňoval na existenci videoklipu k písničce Ostří reality. Dnes už máme venku celé album Soft Freezy Dolce a s ním další důkaz o výjimečnosti Davida Doubka alias Ventolina. Bez významné pomoci spolupracovníků a spoluhráčů z kapely by ale debut nikdy nezněl tak, jak ve výsledku zní.

Už na poslední desce Dneska se vyčasilo Ventolin vyrazil místo do klubu spíše do přírody spolu se svou ženou Klárou. Manželská dvojice se v kovidové době navíc spojila s kamarády z dávné kapely Pekelní satani a také z divadla Nejhodnější medvídci. Přetržená nit byla navázána a nový materiál v kruhu nové pětice vznikl poměrně rychlým způsobem. Aby ne, když se Markéta Levínská, dlouholetá Davidova kolegyně z vysokoškolského prostředí, ukázala jako schopný literát a na začátek do pléna vhodila silný lyrický materiál. Právě její témata i způsob, jakým je podává, mírně vybočuje z dosavadního Ventolinova směru. Ve skladbách, možná i díky kovidovým závorám, Markéta často utíká k moři (Oceáno) nebo do vzpomínek a snů (Švestky). Na druhou stranu, ona potřeba „protančit se na druhý konec galaxie“ z otvíráku Když tančím, souzní dobře s Ventolinovou potřebou hledání „kódu skryté reality, kde se můžem potkat“, jak známe z hitovky Disco science. Vtipné je přecházení do cizích jazyků, jak do tradičnější angličtiny, tak do exotičtější italštiny. Akorát místo neony osvětlené parketu tentokrát Ametyst sní před zahradní chatičkou někde na předměstí velkoměsta. Nedaleko přírody, ale také nadosah tepu moderní metropole. Už jen samotný „štěrk myšlenek“ osmi skladeb Soft Freezy Dolce připraví posluchači plnohodnotný výlet kolem celého světa.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Už na poslední sólové desce Ventolin sliboval větší zapojení akustických nástrojů. K tomu došlo reálně až s Ametystem. Hned první singl Ostří reality jasně naznačuje, jak zásadně spoluhráči (kytaristé Štěpán Uherka a Jan Hanyš, houslistka Klára Doubková) posunují Ventolínův elektronický svět do nových poloh. A také suverénní vokál Markéty Levínské, který ve mne vzbuzuje asociace k Zubům nehtům nebo Budoáru staré dámy. Elektronický základ je jasně rozpoznatelný, pětice si ale dala záležet, aby každá skladba mířila jiným směrem. „Elektro-Kraut. Bruce Haack, Snakefinger, Can, Suicide jsou našimi předky.“ Tento promo výkřik, kterým kapela charakterizuje svou tvorbu, má něco do sebe. Podobně jako novovlnné vzory, které Ametyst zmiňuje, se z jisté instrumentální omezenosti stává přednost, jeden z ústředních rysů kapely. Přesto zní půlhodinový debut barevně. Pátrám po ztracených místech je dobře skryté blues podtržené jednoduchými houslovými tahy, závěrečná, reggae rozhoupaná Vítr a divoké husy může připomenout Jasnou páku/Hudbu Praha a její nesmrtelný Špinavý záda. Vůbec spontánní, často zdvojené vokály se blíží k tvorbě Michala Ambrože a jeho party z 80. let víc, než je na první pohled zřejmé. A jsme znovu u těch kovidově/železnoponových reminiscencí.

Soft Freezy Dolce není hudební jednohubkou a deskou, u které máte po prvním poslechu jasno. Ona DIY poloha Ametystu ale ve výsledku celkovému snažení kvintetu pomáhá. Dává možnost pokaždé se soustředit na jiný aspekt předloženého materiálu. Jednou na textovou výpověď, podruhé na propojení Ventolinovy elektroniky s rockovou tváří Ametystu, potřetí na celkovou tvář pětice. Nová deska kapely je ve výsledku logickým krokem na cestě, na kterou se David Doubek vydal s dva roky starou deskou Dneska se vyčasilo. Znamená to definitivní zklidnění tanečního démona české hudební scény? Nemyslím si.

Ametyst – Soft Freezy Dolce

Bum Bum Satori, 2023, 31:03

78 %