ANKETA: Snažíme se přežít. Na hudbu nemyslíme, říkají ukrajinští hudebníci

Někoho z nich možná znáte. Sasha Boole je country folk a americana písničkář, který Českou republiku navštívil v roce 2019. Vystoupil na festivalech United Islands či Skautská alternativa nebo v plzeňském klubu Zach's Pub. Během svých turné procestoval více než patnáct evropských států a na domácí scéně se umístil na druhém místě iTunes charts. Ira Lobanok je zakladatelkou Sofar Sounds Lvov a klávesistkou v kapelách Krapka;KOMA nebo Ptakha. Dobrou pozici na ukrajinské scéně má i písničkář Max Ptashnyk.

Z jakého pocházíš města a jsi právě teď na Ukrajině?

SASHA BOOLE: Jsem z Černivci a jsem stále na Ukrajině.

IRA LOBANOK: Jsem z Dněpropetrovsku, ale před jedenácti lety jsem se přestěhovala do Lvova, kde jsem i teď. Je to má volba zůstat a pomoci mé zemi.

MAX PTASHNYK: Jsem ze Lvova, kde jsem i v tuto chvíli.

Jaké byly tvé první pocity, když ses dozvěděl/a o ruské invazi na území Ukrajiny?

SB: Pochopitelně byl mým prvním pocitem šok. Ukrajinci byli na tento scénář připraveni, protože známe našeho barbarského souseda. Ale válka je něco, na co člověk nemůže být na sto procent úplně připraven. Je těžké si představit, že v roce 2022 bude někdo bombardovat civilisty. 

IL: Napřed to byl strach a bezmoc, které se ale rychle změnily ve vztek a zuřivost. 24. února nás v pět ráno vzbudil telefonát maminky mého přítele, která nám řekla o ruském bombardování několika měst. Prvních pár hodin bylo těch nejděsivějších, protože jsme neměli žádné informace o tom, co se přesně děje.

MP: 24. února mne probudily exploze v Kyjevě. Byly jsme připraveni, ale stejně nás to šokovalo. 

Jsi v kontaktu s nějakými přáteli žijícími v Ruské federaci? Jak je aktuální situace v Rusku interpretována?

SB: Už nemám žádné ruské přátele. Věc se má tak, že většina tuto válku podporuje. První den invaze jsem psal některým z mých přátel, zpravidla lidí z kreativního průmyslu. Žádal jsem je o to, aby protestovali, aby šířili pravdu proti ruským dezinformacím. Někteří mě jednoduše ignorovali, někteří mi řekli, že jsou apolitičtí, další že jsou proti válce, ale myslí si, že je to vina Ukrajiny, že se nějaká vůbec děje. A pár mi jednoduše napsalo, ať jdu do prdele. Je to jednoduché poselství: nebuďte součástí ruské agendy o zlém diktátorovi a dobrých občanech. Není tomu tak. Šíří tyhle sračky, aby ospravedlnili své zločiny, přenášejí zodpovědnost na pár pitomců v Kremlu. Ale většina z nich je součástí toho zločinu. Většina je pyšná na svého agresivního vůdce. Ruská propaganda vysvětluje situaci jako speciální operaci. Denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny. Říkají svým lidem, že bojují proti ukrajinským náckům, kteří vládnou Ukrajině. Taková blbost! Náš prezident je Žid, máme černochy v parlamentu. Jediní náckové jsou ruští vojáci.

IL: Ne, od roku 2014 jsem systematicky ukončila kontakt se všemi přáteli z Ruska, kteří podporovali válku na východě Ukrajiny a anexi Krymu a tvrdili, že je to občanská válka místo ruské invaze. Nicméně mnoho mých přátel sdílejí reakce svých rodin v Rusku na dění na Ukrajině a je to prostě neuvěřitelné. Část lidí podporuje Putina a jakékoliv jeho rozhodnutí a část lidí říká, že fotky a videa, která sdílíme, jsou fake. A část lidí si myslí, že je naše země ovládaná nacisty, kteří bombardují rusky mluvící města na Ukrajině a že se je tedy Rusko muselo pokusit zastavit.

MP: Mám nějaké přátele v Ruské federaci, ale i jejich život se rozpadá. Moc toho v tuto chvíli nevíme. Inteligentní Rusové ví, co se tu děje, ale ruská propaganda je stále velmi silná.

Jak probíhají tvé dny od začátku války?

SB: Většina ukrajinců je v posledních dnech na sto procent soustředěná na válku. Je těžké pracovat, těžké spát, těžké i jíst. Doslova se nutíte, abyste udělali tyto základní potřeby. Všechno, co od 24. února dělám, jsou různé aktivity ku pomoci mé zemi. Pomoct mým lidem, kteří ztratili domovy, pomoct armádě, která nás brání.

IL: Neustále sleduji zpravodajství a krůček po krůčku začínám bláznit, protože nemohu přestat odtrhnout oči od všech těch událostí. Je to vyčerpávající, ale musím být nad věcí, abych mohla sdílet novinky svým přátelům z jiných zemí a psát denní blog. Píšu denní aktuality o situaci na Ukrajině pro jeden menší britský blog, koordinuji humanitární pomoc ze zahraničí k nám a dělám dobrovolníka v přístřeší pro uprchlíky, kteří utekli z lokalit střetů. V „předchozím“ životě jsem byla producentka, umělkyně a lektorka hudební produkce. Nyní jsem koordinátorka, dobrovolnice a válečná bloggerka mezinárodního média.

MP: Strávil jsem prvních deset hodin války v Kyjevě, pak přejížděl dvacet sedm hodin do Lvova. Bylo to peklo. Potom už jen neustálé sledování zpravodajství, dobrovolnické práce a ujišťování se, že jsou má rodina a přátelé v pořádku. Jsme skoro bez práce, takže je těžké odhadnout, co se bude následně dít. Zkoušel jsem se přidat k územní obraně, ale bylo tam přeplněno dobrovolníky, když jsem tam přišel. 

Zaslechl/a jsi něco o tom, že by se někde po Ukrajině pořádaly koncerty? Nebo se živá kultura zcela zastavila?

SB: Žádné koncerty. Kultura je teď pouze online. Umělci píší skladby, aby pozvedli ducha.

IL: Ne, všechny koncerty jsou teď zrušené. Nedokážu si teď představit, když tu máme nálety skoro ve všech městech, muset evakuovat celou koncertní halu do bombového úkrytu. 

MP: Ne, snažíme se tu přežít, kamaráde. Nikdo na hudbu nemá ani pomyšlení. Kultura jde teď stranou, právě se tu píše historie národa. Je to teď jiné, nevím jak to popsat.