Aparáty ze sbírky Joe Bonamassy

Bluesová stálice Joe Bonamassa je na pódiu vidět především se stříbrnými (Silver Jubilee) 100 wattovými hlavami Marshall, speciály Category 5 a Carol Ann JB-100, zesilovači Van Weelden Twinkleland a Dumble nebo komby Marshall Bluesbreaker, JVM a Class 5.

Bonamassa ale vlastní mnohem rozsáhlejší sbírku aparátů, ve které nechybí dnes už nevyráběných kousky, které kytarista většinou objevil v bazarech a zastavárnách. V následujících řádcích si přiblížíme šest zesilovačů, o kterých Bonamassa tvrdí, že jsou zcela neprávem podceňovány a přehlíženy. Většinu z nich stále používá pro studiovou práci.

LAB Series L5

Stowattové kombo se zabudovaným kompresorem a osazením 2x12 je spojováno především s B. B. Kingem, ale kromě něj byl LAB L5 oblíbeným aparátem třeba Ronnieho Montrose nebo frontmana kapely KingsX Ty Tabora. Tranzistorový dvoukanál má podle Bonamassy oproti dnešním digitálům mnohem lepší zvukový charakter a hřejivý, krémově kulatý čistý sound mu přijde dokonce více konzistentní než u Fenderu Twin.

Sovtek MIG-50

Ruská lampová hlava s výkonem 50 wattů je jednoduchý single kanál vycházející z modifikovaného Fenderu Bassman s větším zkreslením. Zesilovač je postaven z armádních součástek, ale podle Bonamassova technika Boba Dixona bylo třeba zrevidovat většinu pájených spojů. Řadu MIG navrhoval pro Sovtek Mike Matthews z Electro-Harmonix a začátkem devadesátých let se vedle 50-ti wattové verze objevily na trhu i výkonnější MIGy 60 a 100.

Fender Deluxe 1963

Tzv. brownface model s hnědým panelem nabízí dva kanály Normal a Bright, každý z nich se spartánsky řešeným ovládáním v podobě potenciometrů Volume a Tone a ovladači Speed a Intensity pro vibrato. Podle Bonamassy je to jedno z nejlépe hrajících malých komb od Fenderu. Jeho cena z druhé ruky se také pohybuje mezi 2 500 a 3 000 dolary. Aparát byl Bonamassou použit ve skladbách Trouble Town a Living On The Moon z posledního alba.

Seymour Duncan Convertible

Kombo s na svou dobu netradičně řešeným koncovým stupněm a zásuvnými elektronkovými moduly přístupnými z horní strany šasi, které Seymour Duncan navrhl v osmdesátých letech. Bonamassa nastavuje na předzesilovači menší gain, kdy se podle něj zvuk blíží kombinaci Fenderu Reverb Deluxe a starších modelů Mesa Boogie Mark.

Fender 68 Custom DeLuxe Reverb Reissue

Dvaadvacetiwattový dvoukanál (Custom a Vintage) s reproduktorem Celestion G12V-70 je reinkarnací modelu z roku 1968 a tomu odpovídá i elektronkové osazení - v předzesilovači najdeme čtyři lampy 12AX7 se dvěma 12AT7 a koncová sekce je vybavena rectifierem s 5AR4 a výkonovou dvojicí elektronek 6V6. Nechybí vibrato a pružinový reverb. Bonamassa dává v případě Fenderu většinou přednost vintage řadám "blackface" nebo "tweed", ale obnovený 68 Custom Deluxe hraje podle něj skvěle.

Kombo Jim Kelley 60

Aparáty Jim Kelley jsou někdy nazývány "Dumble pro chudé", což ale v tomto případě nemá žádný pejorativní podtext. Zesilovače vyráběné Alexanderem Dumblem mají dnes pověst asi nejdražších aparátů na trhu. Jejich sound představuje především v oblasti čistého a lehce nakresleného zvuku pro mnoho kytaristů svatý grál. Dumble není téměř k sehnání a pokud ano, tak za něj zaplatíte závratnou částku. Za zesilovač Overdrive Special chtějí prodávající klidně i 35 000 dolarů a věřte, že o kupce není zrovna nouze. Kombo Dumble ODS 100/40 kytaristy Stevea Farrise (Mister Mister) bylo nabízeno dokonce za 99 500 dolarů.

Komba a hlavy Jim Kelley s designem, který jakoby z oka vypadl modelu Mesa Boogie Mark I, se soundu legendárního Dumble velmi blíží. Aparáty byly vyráběny v jedno i dvoukanálové verzi s výkonem 60 wattů a čtveřicí lamp 6V6. Jednokanály s reprem Electro Voice EVM-12L v současnosti vyrábí firma Johna Suhra (kombo cca 3 500 dolarů).

Joe Bonamassa popisuje zvuk těchto aparátů jako tu nejlepší esenci starých Fenderů Deluxe Reverb 60. Ve sbírce tohoto výborného bluesmana najdeme celkem devět exemplářů této značky. Dva pocházejí z první reissue série Suhr a zbylých sedm jsou originály.