Archive pokračují v zaplňování vlastní škatulky progresivního popu

Kdo by to byl na začátku jejich kariéry řekl. Z formace, která se okatě vezla na tehdejší vlně trip hopu, se nakonec vyvine proměnlivý kolektiv vedený skladatelskou dvojicí Darius Keeler/Danny Griffiths, pro které není problém z popové základní linie uhnout směrem k rocku, minimalismu nebo elektronické avantgardě.

„Nechceme být uzavření sami do sebe a dokola se opakovat,“ přiznal před třemi roky v rozhovoru pro náš magazín Danny Griffiths. Zajímavé je, že největší popularity Archive v současné době nepožívají v britských ostrovech, ale ve Francii nebo v Polsku. I když se toho okolo kapely dělo v poslední době docela dost (oslava pětadvaceti let fungování s kompilací, remixová deska Versions), s novým materiálem dorazila k fanouškům tato proměnlivá sestava s řadou výrazných vokalistů až za nezvyklých šest od od posledního alba The False Foundation.

Už před třema lety Danny Griffiths prohlašoval, že kapela pracuje na novém materiálu. Nakonec Archive využili koronavorovou dobu k natočení velkého množství materiálu. „Psaní našeho dvanáctého studiového alba bylo pro kapelu mimořádnou dobou. Stalo se z něj neustále se rozvíjející vyprávění podle toho, jak se nám svět každým dnem odcizoval a stával se stále znepokojivějším místem,“ přemítala kapela v rozhovoru pro portál Sputnik Music. „Utrpení způsobené Covidem, hrozné události v USA tehdy vedených Trumpem nebo vzestup radikální pravice, to všechno byly impulzy, které k nám promlouvaly. Reflexe těchto časů nám přinesla temnotu a hněv, ale také zvláštní druh inspirace, který v nás vzbuzoval jisté obavy. Stále vidíme světlo na konci tunelu, ale v tomto světle jsou vždy stíny.“ Tato tenze se pak promítla nejen do lyrické, ale hlavně do hudební složky desky Call To Arms & Angels.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Skupina vedená skladatelskou dvojicí Darius Keeler/Danny Griffiths spíše než tradiční popový ansámbl připomíná progresivně rockové velikány typu Pink Floyd nebo Dream Theater. I když vychází z jednoduchých popových pozic, ráda se poté rozebíhá do nezvyklých směrů. Na rozdíl od rockových kolegů se neopájí nekonečnými sóly, ale o to více prohlubuje nastolenou atmosféru, často oscilující kdesi mezi nervózním očekáváním, odhodlaností a pokorným přijetím.

Archive umí vystřihnout přímočarou baladu jako například Shouting Within, ke které vznikl i klip, nebo Head Heavy, vedle toho ale dokáží na pár tónech vystavět minimalistický track, který je buď mostem k dalším melodickým momentům (The Crown nebo Alive), nebo dokáže obě polohy umně zkombinovat do sebe. Skladba Freedom (zpočátku s jásavou melodií a hostujícími smyčci, která se ve druhé polovině promění v hudební tíseň se šeptaným vokálem) tak atakuje desetiminutovou stopáž. Track Daytime Coma, který poloh vystřídá ještě více, trvá dokonce téměř čtrnáct minut.

Primární elektronice, kdy si například v Enemy vzpomeneme na řadu momentů z Vangelisových desek 70. let, jsou rovnocenným partnerem vokály jednotlivých členů. Aranžérskou novinkou kapely je pak důraz na sborové vstupy. Rytmika a sporadické kytarové přihrávky pak v aktuální tvorbě Archive hrají pouze doprovodnou roli.

Všudypřítomná tenze a temnota je mnohokrát rozehnána, ale neodbytně se do skladeb vpíjí nazpátek. Až na výjimku v Mr. Daisy s ní tvůrci nebojují rockovým zhrubnutím, jako se to dělo na předchozích deskách – i když na zvýšený tep v podobě rychlejších položek (Numbers nebo Frying Paint) také dojde.

Archive už před lety rezignovali na singlovou tvorbu, soustředí se primárně na výstavbu rozsáhlejších útvarů. Hodinu a třičtvrtě dlouhá novinka nazvaná Call To Arms & Angels je v tomto ohledu jedním z vrcholů bohaté kariéry této kapely.

‎Archive – Call To Arms & Angels

Dangervisit/PIAS, 2022, 103:48

90 %