Arctic Monkeys oblékli své riffy do sladkobolné elegance
Když Arctic Monkeys před šestnácti lety zbořili hitparády s opusem Whatever People Say I Am, That's What I'm Not, panovalo podezření, že neuvěřitelná energie a rockový groove ztratí na dechu a stane se jednorázovou senzací. Na desce The Car parta okolo frontmana Alexe Turnera ukazuje, že kytarový rock sice na chvíli pozapomněla, ale zato ho dokonale nahradila velkolepou zadumanou soundtrackovou atmosférou.
Obal desky, na němž na střešním parkovišti stojí osamělá bílá Toyota Corolla, je stejně bizarní jako podmanivé smyčce, které doplňují Turnerův lounge vokál. Dusný medový soul totiž překrucuje do vášnivé retro stylizace; svým frázováním umocňuje nadčasový efekt, který z nahrávky zní každým taktem. Kyselé elektronické vrčení či třpytivé melodické vlnění tu dostává nový rozměr díky wah wah kytarám, jež submisivně doplňují texty o nepolapitelné sexy lásce a jsou chytře vetkány do každé písně.
Hypnoticky a srdceryvně pak vyznívá jazzový vokál ve skladbě Big Ideas, aby následně v písničce Hello You probudil posluchače tanečním posmutnělým tempem, které ostatně opouští Arctic Monkeys po celou desku ojediněle. Ve vrcholném čísle I Ain't Quite Where I Think I Am se kytara vine okolo rozjásaného vokálu i jednoduchého beatu v duchu funk rocku a klaní se sedmdesátkám v epických živých texturách, které Turner tajuplně aranžuje do unikátního smyčcového soundtracku. V lítostivé skladbě Body Paint malují barevné scénické obrazy dramatické, virtuózní smyčce.
Arctic Monkeys jsou možná poslední ze své generace kytarovek, kteří překročili propast a přesvědčili odpůrce, že jejich hudba se bravurně pohybuje mezi nebem a zemí; mezi sobotní horečkou noci a nedělní kocovinou.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Ve svých obrazech Turner prozkoumává svoje nitro, komentuje jej, lyricky blouzní a reflektuje minulost, která mu přinesla úspěch, ale i touhu vrátit se nazpět. Písně jsou proto přesně zkomponovány tak, aby nabízely hluboký poslech. Formu a strukturu naopak AM narušují kvůli náladě a snovým obrazům.
Nejpropracovanější složkou alba je na The Car zdánlivě nehybná instrumentace – udržuje jednoduchou konjunkturu rytmu, zkreslených basů i doprovodných kytarových partů, sem tam připomínající opusy The Verve, ovšem bez jásavého tónu. Brilantní melodie Turner oživuje svým falzetem, akustika (skladba Mr Schwartz) jednoduše mrholí svoje akordy. Velkolepost desky tu vyplývá nakonec nejvíce z muzikantské skromnosti, v níž ego hraje tu nejmenší roli.
Arctic Monkeys – The Car
Domino Recordings, 37:23
indie pop/rock
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
