Arturia DrumBrute: polyrytmické analogové dělo

Analogové syntezátory slaví v novém tisíciletí velký návrat. Za nimi následují analogové bicí automaty. Jejich návrat je pochopitelně pomalejší. Jednoduchý syntezátor se dá vytvořit za pomoci pouhého jednoho oscilátoru, obálky a filtru, jak to ukázal kapesní Korg Monotron. A jaké má tato prostá kombinace bohaté zvukové možnosti potvrzují bráškové Mini a MicroBrute od Arturie. Nejmenuji ji náhodou – ta nedávno nabídla i analogový bicí automat DrumBrute.

Automatický bubeník si však s jedním oscilátorem nevystačí. Vytvořit rytmus jen s pomocí kopáku nebo hi-hatky nejde, zvuky musejí být alespoň čtyři, ještě je potřeba alespoň virbl a nějaký tom nebo třeba tleskač. Pro každý je potřeba vlastní oscilátor, protože občas zahrají ve stejnou chvíli hi-hatka, virbl a kopák. Každý musí mít i jednoduchou obálku, minimálně je potřeba nastavit délku dozvuku. A má-li být zvuk plný, neobejdeme se bez filtru. To samozřejmě cenu prodražuje a tak dlouho byly podobná zařízení jen v produkci menších specializovaných výrobců jako MFB nebo Jomox.

Až Korg se pokusil navázat na úspěch s Monotronem. Nejprve přišel s mini automatem Monotribe s třemi zvuky bicích a syntezátorem. V rámci řady Volca pak nabídl i malý automat Volca Beats s šesti analogovými zvuky vytvářenými pomocí čtyř oscilátorů (jeden a společný je pro otevřenou a zavřenou hi-hatku a jeden pro hluboký a vysoký tom) a čtyřmi navzorkovanými PCM zvuky, což byl obvyklý způsob jak ušetřit na oscilátorech i v osmdesátých letech. Oba byly finančně dostupné bez nutnosti vyloupit banku jako v případě originálního TR 808 nebo ultimativního Tempestu, u něhož spojil síly Dave Smiths s Rogerem Linnem. S dostupnou variantou přišel i Akai se svým Tom Catem s pěti zvuky (basový buben, virbl, tleskač a tomy).

Možnosti levnějších nástrojů jsou však omezené a jejich zvuk má k dokonalosti daleko. Mezeru mezi levnými analogovými automaty a špičkovými zařízeními se pokusila zaplnit Arturia se svým DrumBrutem. Názvem i vzhledem odkazuje k populárnímu MiniBrutu, panel je v kombinaci tmavě šedé a černé barvy, bočnice však už jsou dřevěné. Podobá je i velikost 42 na 28 centimetrů (MiniBrute má 39 na 33 cm), takže zabere dost místa, na druhou stranu se díky tomu lépe ovládá čtyřicítka encoderů a potenciometrů a více než padesátka podsvícených tlačítek, z nich dvanáct větších je tlakově citlivých a umožňují hrát zvuky jednotlivých nástrojů. Oproti novým výrobkům Korgu je DrumBrute skutečně velký, nelze však zapomínat, že klasika v podobě TR 808 měla půl metru na třicet čísel.

Dvanáct oscilátorů

Jádro DrumBrutu je ovšem úplně jiné než u MiniBrutu, na oscilátorech se nešetřilo, je jich tam hned dvanáct pro šestnáct nástrojů (společné jsou pro conga a tomy, maracas a tamburínu, ráfek a claves). Výhodou jsou dva nezávislé kopáky, každý s vlastním oscilátorem, dva nezávislé tomy i separátní otevřená a uzavřená hi hat. Činel je jen jeden, ale lze ho nechávat přehrát obráceně.

Právě kopáky jsou jedním z nejpříjemnějších překvapení DrumBrutu, u prvního je možné nejen nastavit ladění a dozvuk, ale také přidat mlasknutí a také použít funkci sweep, kde vytváří typické elektronický zvuk raných elektrických bicích. Dobře zní i druhý jednodušší, je dost hutný.

I u virblu, který už tak přesvědčivý není, lze též přidat atak a množství šumu imitující zvuk strunění. Na dalších nástrojích se však už trochu šetřilo, to že u tamburíny nelze nastavit výši tónu, je asi každému celkem jedno, nemožnost nastavit délku dozvuku nejen u ráfku, ale taky u tomů, je však přece jen trochu problém zejména v nějakém hodně zaplněném rytmu v pekelném tempu digitálního hardcoru.

Nechybí ani efekt připomínají letité simmonsy, označený zap, škoda ale je, že zrovna u něj zapu není možné ovládat více parametrů a okořenit zvuk automatu nějakým méně obvyklým syntetickým zvukem, jaká třena nabízel bicí jednohlasý syntezátor Coron DS 8 nebo použít jeden oscilátor pro jednoduchý monofonní syntezátor.

Zvuk samozřejmě vylepší dobrý filtr, jde osekanou variantou Stiener-Parkerova z Minibrutu. Volit lze mezi horní a dolní propustí (high a low pass filter), pásmová už nabízena není. Nastavit lze rezonanci. Bohužel byl vypuštěněn distortion, označovaný jako BruteFactor, což je docela škoda, občas nabrousit zvuku bicích neškodí, i když nehrajete industriál nebo zmiňovaný digitální hard core.

Problémem, že filtr je nasazený na celkový výstup, přitom pro kopák je potřeba úplně jiné nastavení než pro činely. Chápu, že filtry nejsou dva, ale kdyby aspoň šlo u každého zvuku zvolit, zda půjde přes filtr či ne, což by samozřejmě znamenalo dalších 12 tlačítek. A u Arturie se šetřilo, kde to jen šlo. DrumBrute je podobně jako jeho klávesoví příbuzní monofonní. Zatímco u jednooscilátorového syntezátoru je to docela pochopitelné, u automatu s dvanácti hlasy už tolik ne, jenž by to znamenalo další dvanáct potenciometrů pro panoramu.

Naštěstí se dají zvuky jednotlivých nástrojů vyvést ven a každý upravovat samostatně a případně si na mixpultu vytvořit i rozložení ve stereu. Samostatné vývody (které nejdou přes filtr) však mají také jeden nedostatek – jsou na malých 3,5 mm jackách, já vím, že dvanáct zdířek na kytarový jack by zabralo více místa a že fandové modulárních syntezátorů používajíc pro propojování jednotlivých modulů právě patchové kabely s konektory jack 3,5 mm, osobně to však vidím jako nevýhodu, protože většina používá jacky velké zvláště pro práci se zvukem.

Jestliže u zvuku a architektury nástroje jsou patrné kompromisy, prostě Tempest to není, jenže ten taky stojí přes 2000 eur a nutno podotknout, že se ovládá hůře, aktuálně se dá měnit zvuk jen jednoho nástroje, tak k sekvenceru DrumBrutu lze jen těžko mít vůbec nějaké výhrady. Je na něm patrné, že Arturia s nimi má zkušenosti, vyrábí klasické analogové hardwarové sekvencery/ kontrolery Beat Step a Beat Step Pro.

Ovládání je klasické, blízké tomu ze starých mašin z osmdesátých let nebo z Korgů Electribe. Jádrem je sekvencer se 64 kroky s dvanácti stopami – každou pro jeden nástroj. Nastavit lze i akcenty, i když bez volby jejich síly. Paternů je 64 ve čtyřech bankách. Z paternů lze poskládat šestnáct songů.

Programování je možné jak krokovém v režimu step, tak při hře kdy se v režimu nahrávání zmáčkne zvuk přístupného nástrojem a ten se zapíše. Přitom lze využít i kvantizaci, která sedá předem nastavit. Pomocí funkce Step Repeat lze ale nahrát i víření a to nejen ne virbl, ale na jakýkoli nástroj, což umožňuje vytvářet zajímavé efekty. Kromě funkce swing, jejíž funkce je jasná, lze plynule nastavit i nepravidelnost při přehrávaní, kdy se některé noty přesunou. Podobně jako u funkce swing si lze vybrat, zda bude uplatněna jen na jednom nástroji, nebo na všech. Dalším bonusem je ale funkce Step repeat, která umožňuje při přehrávání po dobu držení opakovat čtvrtinu, osminu, šestnáctinu nebo dvaatřicetinu.
Polyrytmika

DrumBrute umožňuje zvolit pro každý patern nejen takt (osminy, triolové osminy, šestnácti triolové šestnáctiny a dvaatřicetiny) a délku. Tu však lze nastavit nejen generálně po celý patern, ale separátně pro každý nástroj zvlášť, což umožňuje programovat polyrytmy. Stopa kopáku bude mít délku osmi kroků, hi hat čtyř a virblu 12. A pokud přidáme třeba tlesknutí s délkou devět, vznikne skutečně složitě se proměňující polyrytmická struktura, která bude opakovat – pokud jsem to dobře spočítal - po 72 krocích. Spoluhráči vás za to rádi mít nebudou, zejména to platí o punkových basácích, ale rytmus získá africké kvality. Tohle fakt stojí za pozornost a experimentátoři by měli zbystřit uši.

Nahrávání a přehrávání se spouští velmi snadno pomocí tlačítek jako jsou na magnetofonu. Samozřejmostí jsou funkce solo a mute, bohužel však při použití funkce mute nelze do rytmu dohrávat jiné nástroj, jako třeba u Electribu ER 1, což je cena za jednodušší ovládání bez použití dvojhmatu.

Vytvořené rytmy si lze ukládat, ale vždy jen do toho paternu či songu, který si otevřete. Trochu nepohodlné, ale lze je pak překopírovat jinam.

Zvuky nástrojů si však ukládat nelze, protože se jedná o čistý analog. Oscilátory hrají podle toho, jak jsou nastavené. Narozdíl od MiniBrutu není ani nabízena šablona, kam by se dalo zakreslit nastavení oblíbeným zvuků. Nebylo by to od věci, protože 36 potenciometrů se dá ovládat rovnou bez nutnosti chodit do nějakého menu.

Nástroj pro experimentátory

DrumBrute je výjimečný a velmi osobitý nástroj, který ocení všichni milovníci analogového zvuku i experimentátoři, kteří se rádi naživo se zvukem hrají nebo zájemci o polyrytmy. Není ale pro každého, což plyne už jeho koncepce, oblíbené zvuky si prostě uložit nelze a jejich paleta je přece jen omezená, protože se tvůrci až moc inspirovali TR 808.

Komu záleží na tom, aby rytmický doprovod měl pokaždé stejný zvuk a rád ho má vymazlený si s ním hraje a mazlí, tak ten by asi měl dát spíše přednost virtuálnímu analogu Electribe, jenž má nejen i ergonomičtější ovládání. I nejstarší ER1 nabízí širší paletu zvuků, i když ne tak tučných.

Zvukově není Drum Brute úplně dokonalý a to nejen ve srovnání s Tempestem. Ani povedený kopák nemá na ten, jaký nabízí čistě kopákový Jomox MBase 11, ovšem to je jen jednoúčelový zvukový modul bez sekvenceru. Zvukově mi více vyhovuje Vermona DRM 1, která je sice jen osmihlasá, ale zvuk lze výrazněji modulovat. Ovšem opět jde jen o zvukový modul a stojí o polovinu víc. Osobně bych u Arture oželel pár hlasů výměnou za hlubší modulaci zbylých. A i tak je o pár tříd lepší než Volca a TomCat. A možnost programovat polyrytmy je unikátní.

Klady:
tvorba polyrytmů
dobrý zvuk kopáku
kvalitní Steiner Parker filtr
vysoký počet 12 nezávislých hlasů s vlastními oscilátory
výstupy jednotlivých nástrojů
možnost ovládat přímo jednotlivé parametry pomocí potenciometrů na panelu.
swing a funkce random může být na jednotlivých nástrojích a ne na celém paternu
poměr cena výkon

Nedostatky:
monofonní výstup
výstupy jednotlivých nástrojů na malých jackách
horší zvuk některých nástrojů a nemožnost je dost upravit
nemožnost dohrávat jednotlivé nástroje za použití funkce mute