Arturia MiniBrute: nový kult?

Analogové syntezátory zažívají renesanci. Prvotní opojení možnostmi digitálních nástrojů, které umožňovaly uchovávat v pamětech stovky zvuků a programů a snadno je vrstvit, postupně pominulo, když se ukázalo, že jejich zvuk byl často příliš sterilní a tenký a zejména v rockové kapele se dost neprosazoval nebo nepojil s kytarami a basou. Řešení nepřinesly v zejména v oblasti filtrace ani virtuální analogy, a tak se začaly vracet analogové syntezátory.

Zatímco v devadesátých letech se menší výrobci snažili jen napodobit zvuk kultovního Rolandu TB-303 (MAM 383 Free Bass nebo MB-33, Doepfer 404, Novation Bass Station), v novém tisíciletí se nabídka rozšířila. Většina výrobců, zejména těch menších jako je MFB, Mutable Instruments nebo Vermona, ale i Dave Smith Instruments však nabízí především desktopové analogy, tedy relativně malé krabičky, které se snadno přidají k dalšímu vybavení a někam se vždy dají položit, ale které se o něco složitěji ovládají. Musí se k nim většinou připojit klávesnice, i když některé mají tlačítko umožňující přehrát zvuk, a většina má jen pár potenciometrů, pomocí nichž se mění desítky parametrů, takže ono modulování zvuku během hry není až tak snadné.

Plnohodnotných nástrojů s klávesnicí, které vše prodražuje, a snadno přístupnými hlavními parametry jen pár, přičemž většina stojí přes dvacet tisíc, což je případ dvouapůloktávového Mopho Keyboard, i různých monofonních moogů jako jsou Little Phatty, který ovšem má jen čtyři potenciometry na ovládání všech parametrů, či menší dvouoktávový Sub Phatty, jehož kladem je 31 potenciometrů. K nejlevnějším patří reinkarnace slavné MS-20 od Korgu, která ukazuje, že i mainstreamoví výrobce nemohou návrat analogů ignorovat. Ta sice umožňuje i oblíbené propojování jednotlivých částí pomocí kabelů jak ve staré telefonní ústředně, bohužel má malou akordeonovou klávesnici.

Do kategorie plnohodnotných monofonních nástrojů vstoupila firma Arturia, které se dosud věnovala vývoji programů pokoušejících se co nejvěrněji napodobit zvuk klasických nástrojů. Jejich MiniBrute doplňuje tuto škálu o zatím nejjednodušší syntezátor, který má jen jeden oscilátor generující zvuk a jeden oscilátor na modulaci. Byť je základní architektura velmi jednoduchá, nabízí několik chytrých řešení, které přispívají k tomu, že jeho zvuk adekvátně tučný. Nemluvě o tom, že panelu nad dvouoktávovou klávesnicí jsou potenciometry umožňující ovládat všechny parametry. Na nástroji je vidět, že se vývojáři MinuBrute spojili s mágem modulárních syntezátorů Yusynth Yvesem Ussonem, což se projevilo i v tom, že kromě klasického rozhraní MIDI pro spojení s dalšími nástroji má i konektory pro zapojení klasického, nebo chcete-li archaického na napěťové řízení CV. MiniBrute může nástroje využívající CV sám ovládat, nebo ho mohou naopak spouštět a řídit frekvenci oscilátoru, filtr i obálku. Zájemci o využití vintage analogů nebo stavitelé modulárních syntezátorů mohou jen zaplesat.

Plný zvuk

Oscilátor má MiniBrute jen jeden, ale ten nabízí několik průběhů, které lze dále modulovat a ještě kombinovat. Obdélník umožňuje pomocí parametru PWM nastavit poměr zvuku s maximální hlasitosti vůči tomu s minimální v rozsahu 50 až 90 procent. Pila nabízí mód ultra saw, kdy se pilovitý signál zvícenásobuje (nebo chcete-li echuje či dubluje se kratičkým zpožděním) a trojúhelník funkci metalizer, kdy jsou špičky převráceny, což dává zvuku kovový nádech. Masitost dodává zvuku sub oscilátor nabízející dva průběhy, sinusový a obdélníkový, o jednu nebo dvě oktávy níže. Vše ještě doplňuje bílý šum a možnost modulovat vnější signál.

Velkým kladem jsou velmi bohaté možnosti filtr typu Steiner Parker, kde je kromě dolní propusti nejen horní, ale ještě band pass a notch. To už je značný nadstandard, jaký se spíše objevuje u speciálních zařízení na filtrování zvuku, jako je Vermoa DAF 1, protože většina analogů má jen filtr low pass (což případ MAM MB 33 ale i Mopha), tříoscilátorový Neptune má low pas a high pass. Takže externí vstup tu rozhodně není na ozdobu.

Zvuk lze obohatit o vibrato a dále modulovat pomocí LFO, přičemž frekvence může být ovládána samostatně, nebo synchronizována s arpeggiatorem. Nabízí šest průběhů, vedle sinusového, ještě obdélníkový, trojúhelníkový a pilovitý a dva náhodné průběhy, oba s pulsy různé amplitudy a délky, jeden klasický s ostrými přechody, druhý se zaoblenými průběhy, samozřejmostí jsou dvě standardní plnohodnotné obálky typu ADSR (attack, decay, sustain a release) jedna je pro audio výstup a druhá pro filtr.

Arpeggiator je relativně jednoduchý, nabízí jen čtyři módy, tedy tóny hrané ve vzestupné řadě, v sestupné, v kombinaci vzestupné a sestupné řady a náhodně. Nechybí mód hold, který umožňuje, aby nástroj hrál sám i poté, co pianista přestane držet prsty na klávesách. I u arpeggiatoru se objevuje ale chytrý nápad, které jej povyšuji nad standard. Mód swing umožňuje sudé tóny přiblížit k lichým, takže nezní tak strojově. Absence sekvenceru tudíž příliš nevadí. I bez něj lze vytvořit použitelné opakující se fráze.

Potenciometr brute, který dal nástroji jméno, pak umožňuje do vstupního přístupu přimíchat výstupní, takže jde o zpětnou vazbu, která se u raných moogů vytvářela zapojením sluchátkového výstupu na vstup a u Mopha se to jmenuje o něco logičtěji feedback.

Samozřejmostí jsou pak dvě modulační tlačítka, jedním se mění ladění a druhým buď nastavení ořezávající frekvence filtru nebo velikost modulace LFO či vibrata, méně obvyklý je – rozhodně u levných MIDI keyboardoů - aftertouch, kdy domáčknutí držené klávesy umožňuje doplnit tón o vibráto či modulaci LFO.

Hledání zvuku

I když parametrů je o něco méně než u třioscilátorových syntezátorů, velkou výhodou je okamžitý přístup ke všem, takže lze experimentovat se zvukem do nekonečna, což bylo právě typické pro využívání raných analogů. A experimentovat je nutné. Na rozdíl od jiných nově vyráběných analogových syntezátorů nenabízí MiniBrute žádné naprogramované tovární zvuky, všechny si musí uživatel vytvořit sám. Důvod je prostý. Na rozdíl od většiny ostatních dnešních analogů nemá MiniBrute digitálně řízený oscilátor, který umožňuje přesné nastavení frekvence a její uložení. A tak je nutné si dobrá nastavení postaru zakreslit na přiložené šablony.

MiniBrute každého uživatele nutí, aby se naučil pracovat se syntezátory, aby zjistil, jak který parametr funguje a nekončil manipulací s dolní propustí a resonancí. Pro panice a panny v této oblasti je dobré si přečíst návod, aby nepopadli zoufalství, když po zapojení uslyší jen nějaké lupání, nebo tichounký šum, protože si zapomněli vytáhnout výstupní obálku, alespoň jeden z průběhů oscilátoru nebo si nastavili dolní propust filtru tak, že zvuk zcela odfiltrovala. Protože jsou všechny parametry přístupné, brzo nějaký zvuk uslyší.

Jak to hraje

I když jednoduchost ovládání je podstatná, nejdůležitější je u každého nástroje, jak hraje. Obavy, že by jeden oscilátor nestačil a zvuk byl příliš tenký, záhy zmizely. Už samotná kombinace různých průběhů nabídla pořádně tlustý analogový zvuk i bez dlouhého laborování, jaké bylo potřeba u takového MAMu Free Bass, pokud byly tóny vyšší. A co teprve když se použil suboscilátor, který pořádně posílil basy, natož pak metalizer nebo ultra saw nemluvě pak o zpětné vazbě brute factoru. Srdce industrialisty zajásalo a ani nebylo nutné přepichovat kabely jako u jednoscilátorvé klasiky Korg MS-10.
Kombinování průběhů je ale pouhý základ, teprve jejich filtrace jim dává osobitost A tady oceňuji bohatost Steiner Parkerova filtru, který překonává nejen moje oblíbené Mopho, ale i Neputna. Škoda jen, že nejde přepínat strmost. To by umožnilo snadno přecházet z měkčího do konkrétnějšího zvuku. Naopak potěší, že filtr může přejít i do autoresonance, když otočí potenciometrem pořádně doprava.

Jakmile jsem měl první zvuk, stačilo jen nastavit střední tempo arpeggiatoru, kombinaci sestupné s vzestupnou, dát swing na maximum a ze dvou tónů vznikl služný základ pro industriální běsnění, který šel v čase snadno upravovat a měnit aby nenudil.

Ale MiniBrute nenabízí jen jedovaté a drásavé zvuky, kombinace průběhů a filtrů a obálek umožňuje vytvořit i tlumené potemnělé plochy, jaké se hodí k triphopu, zvláště když se proženou reverbem jak ukázal na videu i Adrian Utley z Portishead. Tlumená plocha se může pomalu převalovat, protože tempo arpeggiatoru se dá nastavit opravdu nízké.
Filtr také umožňuje si nebývale vyhrát se šumy a mít je v tom spektru, kde je skutečně potřebujeme.

MiniBrute se se dá do jisté míry využit i jako náhrada elektrických bubnů, nebo pro jejich zahuštění, i když to dobře funguje jen u hlubokých tomů a kopáku, virbl z toho nedostaneme ani náhodou a pro činely chybí samply. Bubny dostaneme, pokud se zkombinuje trojúhelníkový průběh oscilátoru se sinusovým průběhem suboscilátoru a pohrajeme si s obálkou. Po chvíli se objevil patřičně hluboký subbasový tep, i když bez onoho tak oblíbeného úvodního mlasknutí. K dokonalosti to má ale daleko. A není to jen tím, že by mne zpovykal Syncussion DRM1. Nijak výrazně nepřekonává ani bicí na virtuálním modularu Nord Micromodular nebo zvuky z prajednoduchého Coronu DS-8. Důvodem bude asi průběh vln oscilátorů, kde chybí sinus, a možná i způsob modulace. Hlavně tu ale chybí druhý oscilátor a projevují se i další limity.

Obálka je společná pro všechny průběhy včetně šumu. Za nejvýraznější nedostatek ale považuju, že nelze nástup modulace LFO odložit, začne okamžitě s nástupem tónu, i když je možné, aby to bylo velmi pozvolné. Tohoto efektu odložené modulace lze dosáhnout měnit jen při změnách parametrů LFO ať už pomocí potenciometrů nebo modulačních koleček, na to bych ale potřeboval být chobotnice, dvě ruce občas nestačí. Modulačnímu kolečku nelze přiřadit více parametrů naráz, jako u dokonalejších Mopha.

Za nepraktické považuju, že se parametry MIDI dají měnit jen po připojení k počítači přes USB. Je mi sice jasné, že to zrovna není vzhledem k omezenému rozsahu dvou oktáv dokonalý master keyboard, ale potřeba by to bylo i v dalších případech. MiniBrute se dá řídit sekvencerem jako různé rackové moduly napodobující TB-303, čehož technaři využívali k zahuštění soundu bicích automatů. V tu chvíli by se hodilo mít možno snadno nastavit kanál a rozhodnout a přepínačem zvolit, jestli tempo bude řízení zvenku, nebo samotným nástrojem. Stačilo by jedno kolečko pro kanály, jaké bylo u starých modulů Alesisu z řady nano (Nano Bass, Nano Piano). Trochu to snižuje i uplatnění MiniBrute jako interface mezi nástroji řízenými napěťově a přes MIDI. U MIDI by se hodil i mód through, což znamenalo buď jeden konektor navíc, nebo další přepínač. Tady si ale myslím, je šance i pro DIY bastlíře, kteří by poslední mohli vyřešit, i když moc místa na panelu není.

Vyčítat Arturii, že využívá adaptér, nebudu, i když jejich milovníkem nejsem. Při rozměrech nástroje tomu není divu, navíc interní trafo dokáže občas dělat pěkná zvěrstva. A MinBrute naštěstí používá standardní dvanáctivoltové stejnosměrné trafo, které sice nenajdeme ve výbavě kytaristů, ale jaké se běžně používá pro krmení externích 3,5 palcových disků.
Tohle všechno jsou ale jen výhrady zpovykaného člověka, který chce mít vše dokonalé a dokáže najít na každém nástroji nějakou nedomyšlenost, je tu však i jeden problém ve zvuku. Pokud spustíme nový tón do doznívajícího, občas se objevuje zřetelné lupnutí jako u coronu. Slyšet je zejména, pokud se použije jen šum nebo některý ze základních neupravovaných průběhů, jako je třeba trojúhelníkový. Prostě stávající zvuk se utne a nastoupí nový, náhlý přechod se projeví pochopitelně lupnutím. Na druhou stranu se to dá dobře využít při tvorbě click nad cut.

Zhodnocení

Když se MINI Brute objevil, vyvolal velkou pozornost a objevila se i srovnání, že jde o novodobou SH-101. Nebudu tvrdit, že je to nová stojednička, natož nová MS-10 – už proto, že tady si na drátování nelze užít, to v omezené míře nabízí nový MicroBrute. MiniBrute přesto patří do stejné kategorie nástrojů - nejen proto, že je taky jednooscilátorový a má některé další společné prvky, ale také kvůli tomu, že je osobitý, že má vlastní tvář. Je možné, že za dvacet let to bude MiniBrute stejně kultovní jako výše zmíněné legendy.

MiniBrute se se dá v řadě případů použít místo SH-101 a může velmi dobře nahradit klony zvukové části kultovního Rolandu TB-303 typu Free Bass ve způsobu, jak je používají tvrdí technaři, jen si to chce pohrát s obálkou. Už mě nemrzí, že jsem se MAMu zbavil.

Využití MiniBrutu je skutečně široké, i když loopy budu dál vytvářet na Mophu a Evolveru a bicí na DRM-1 a na leady se přece jen hodí trochu jiné syntezátory – a taky v úplně jiné cenové kategorii. Little Phatty ani Mopho to není, není to ani Evolver, ale MinBrute se o to ani nesnaží. Je svůj a má zase své přednosti, a nemyslím jen cenu nebo velikost. Je to skvělý doplňkový nástroj k různým workstations nebo samplerům, protože pomůže paletu obohatit o analogový sound, který se dá snadno modulovat. Stejně tak může doplnit baterie groove mašin a automatů o patřičně jedovaté acidické zvuky. Nemluvě o tom, že představuje snadný vstup do analogového světa.