Bad Joker´s Cream: Be Alive – pod vlivem hudebního producenta

Na jednu stranu jsme byli ovlivněni změnou sestavy, důvodem taky byla situace všude ve světě, však víme... ale ten pravý a nejpodstatnější háček je v něčem jiném. Prostě jsme měli pocit, že naše předešlé album Behind The Mask nenaplnilo potenciál, které v sobě mělo a byla spousta věcí, které by se daly udělat lépe. Proto jsme, v touze neopakovat při tvorbě nového alba chyby předchozí, začali uvažovat, jak dosáhnout toho, aby následující deska byla více konkurenceschopná. Nejprve si ale shrňme chyby, kterých se dopouští každá začínající kapela a kterých jsme se v minulosti dopustili i my.

Chyby, kterých je dobré se příště vyvarovat

V roce 2015 jsme dokončili Behind the Mask na vlastní náklady (čti šetřilo se, kde mohlo aka low-cost style – CHYBA č. 1), pouze svými silami a bez konzultace kohokoliv jiného z hudební branže. Pokud tedy nepočítáme zvukaře v nahrávacích studiích, ve kterých jsme tyto své hudební skvosty nahrávali – CHYBA č. 2. Jedná se přece o naše songy a náš pohled na svět, tak proč by nám někdo měl radit. My jsme přece světem neobjevení umělci, jejichž chvíle ještě přijde. Proč bychom měli dát na radu nějakého teoretika, když jsou naše věci tak boží. Takže velké ego – CHYBA č. 3. A to byly jen ty základní. Vyjmenovat všechny, které jsme na cestě za prvním albem nasekali, asi nemá smysl a ani to už není podstatné.

Nicméně takto nahlíží na svou tvorbu drtivá většina kapel a taky je skoro jisté, že velká část této většiny bude následně velmi překvapena, proč album nemělo úspěch, proč o jejich songy není zájem a proč se pořád probíjí prázdnými kluby, když touhle dobou už měli popíjet Jacka s Paris Hilton na klíně. Totiž fakt, že si myslíme, jak právě náš song je ten nejbombastičtější na světě, ještě neznamená, že na to bude nahlížet posluchačská obec stejně, hlavně když je skvělá myšlenka nebo perfektní nástřel songu výsledně špatně uchopen a produkován. Důvodů proč song, album nebo videoklip propadnou, může být mnoho a nemá smysl to tady rozpitvávat nebo hledat lék na nemoc zvanou „Nezájemomousklatbutida“.

Jak dosáhnout toho, aby následující deska byla více konkurenceschopná?

Ale co si budeme, většina prvních alb, pokud nejste Linkin Park nebo podobní střelci, je prostě zkušební a kapela si oťukává a nachází si cestu, jak to příště zvládnout líp. Potom už de facto existují jen dvě cesty.

První je dělat to pořad stejně a doufat, že jednou to nějakou šťastnou náhodou vyjde, aniž bychom cokoliv na výrobním procesu změnili. V podstatě to znamená vydat co dva roky album nevalné kvality (a šetřit kde se dá), v mezidobí udělat křest toho svého zázraku a pohonit si ego nad tím, že jsme v klubu za našim domem měli plno, protože ségra dovedla kámošky z gymplu, podle kterých jsme fakt BOŽÍ, mamka zavolala rodině na Slovensko, ta přijela v počtu dvaceti lidí a koncert bere jako zpestření mezi prohlídkou Dolu Michal a nákupy v Karolině. Potom objet všechny kluby, kde nabídnou alespoň pivo a párek, nedej bože cesťák, v těch větších něco málo zaplatit za pronájem anebo, což je největší pakárna hudební scény, zaplatit nehoráznou sumu někomu „slavnějšímu“, abychom si s nim pak mohli zahrát. Fakt, že i na toho slavnějšího přijde do klubu kolem čtyřiceti lidí, v tu chvíli nevíš a dotyčný ti to samozřejmě dobrovolně neřekne.

Pak je tady druhá možnost – a tou jsme se rozhodli vydat my. Důkladně zapřemýšlet nad tím, jak ty své nápady předat světu, aby byly cool, zároveň zachytily podstatu sdělení, které chceme předat a v neposlední řadě, aby zněly zvukově na úrovni a profesionálně. Na rovinu je potřeba si v tomto bodě říct jedno otřepané pravidlo, které v hudebním světě platí několikanásobně: ZA MÁLO PENĚZ, MÁLO MUZIKY!

Když jsme se teda nakonec smířili s tím, že do nového alba nasypeme větší obnos než je obvyklé, s vědomím, že se nám to možná ani nikdy nevrátí, řekli jsme si, že se pokusíme novému albu dodat alespoň světový sound. A když světový, tak opravdu světový. Základní nahrávky jsme udělali v polském studiu MaQ Records ve Wojkowicích. Ty jsme poté rozeslali do několika evropských studií, o kterých jsme věděli, že spolupracují se špičkovými kapelami v našem žánru, ale i v žánrech trochu odlišných. Tady je nutno vypíchnout, že jsme se orientovali především na Skandinávii, protože nám osobně se styl rockových kapel ze severu neskutečně líbí a nezpochybnitelným faktem je, že to klukům vikingským na rockovém a metalovém poli šlape dokonale. Nakonec se nám jako první ozvalo studio Fascination Street ze Stockholmu. Nebudu tady sáhodlouze vypisovat seznam slavných jmen, se kterýma studio spolupracovalo. Zájemci si snadno vygooglí.

Už první nástřel editace a mixu jedné ze skladeb předčil všechny naše očekávání. Ovšem nejdůležitější bylo, že nám samo studio doporučilo, abychom své songy ještě předtím zkonzultovali s hudebním producentem. To byl pro nás do té doby pojem nepoznaný. Předtím jsme si nedokázali představit, že by nám měl někdo radit, jak má song znít, jaký řádek ubrat nebo kde je ideální nástup refrénu. Nicméně dali jsme na radu studia a oslovili producenta Pera Aldeheima, který nám byl doporučen. Per není v oboru žádný nováček a má na kontě spolupráci s největšími esy hudební scény. A stalo se přesně to, co jsem popisoval výše. V prvé řadě nám pomohl s výběrem prvního singlu – Be Alive. Song jsme za jeho spolupráce několikrát překopali, zkrátili některé méně výrazné pasáže a naopak protáhli ty silné. Prostě jsme vytáhli ze skladby to nejlepší a poskládali tak, aby to lahodilo uchu posluchače.

Zkouška ega a nahrávání songů po slovech

Největší zkouškou naše ega prošly v momentě, kdy Per začal dělat úpravy v textu. Jsme anglicky hrající kapela a je pravda, že borec s dvacetiletou praxí v brandži ví, jak jednotlivá slova poskládat do návaznosti, aby to znělo opravdu dobře. I v tomto jsme tedy udělali drobný ústupek. Všechny změny, které v kompozici songu, zpěvové lince a v textu provedl nám samozřejmě důkladně vysvětlil a byl z toho asi hodinový seminář na téma „Jak se píše hit“, přičemž jsme si připadali jako posluchači prvního ročníku vysoké školy.

Po těchto úpravách jsme song nástrojově přehráli pod jeho dohledem v online komunikaci. Zpěvové linky jsme nakonec jeli nahrávat do jeho studia ve Stockholmu, což byla obrovská škola hlavně pro našeho zpěváka Staceeho. V biografii kapely Mötley Crüe jsem si kdysi přečetl, že Vince Neil ve svém nejhorším období nahrával songy po slovech. U nás tomu bylo taky tak. Ne však z důvodů okázalých drogových večírků nebo proto, že by Stacee neuměl zazpívat song na první dobrou. Hlavní věc, na které lpěl byla správná výslovnost a v tu chvíli jsme pochopili, jak důležitý krok jsme angažováním producenta ze zahraničí vlastně udělali. Není to tím, že by u nás byli producenti špatní, ovšem my jsme kapela s anglickými texty a ruku na srdce, kdo z vás nezná pojem „czenglish“. Ten náš se nám povedlo pod dozorem téměř vymazat, což nám potvrdili i posluchači, kteří singl Be Alive slyšeli. Není na první poslech znát, že jde o českou kapelu, a to je podle nás velmi důležité a v u nás často zanedbávané. Správná výslovnost angličtiny. Jeden song jsme nahrávali dva dny. V blízké době se chystáme do jeho studia znovu, tentokrát na delší dobu a hodláme dodělat další skladby, abychom je mohli postupně vypouštět.

Jakmile jsme se vrátili ze Švédska, začaly se na Be Alive dotahovat editační práce, mix a mastering. Výsledek si můžete poslechnout sami a schválně nám říct, jestli je spolupráce se zahraničním studiem a se švédským producentem znát.

Romeo a Julie v postapo-světě

Díky výslednému zvuku songu jsme nakonec měli i celkem jednoduché najít režiséra pro videoklip. Původně jsme měli myšlenku a děj, který jsme poslali Jindrovi Vrágovi, člověku, který s námi dříve spolupracoval jako grafik. Po svém odstěhování se do Brna ale přešel k filmovému průmyslu. Mimochodem v blízké době bude uvádět svůj první celovečerní film Úsvit, fantasy na téma klasických pohádek. Hned, jak jsme mu zaslali náš singl, tak jsme věděli, že je náš. Většinou si dává s odepisováním kvůli nabitému rozvrhu načas. Tady se ale ozval v podstatě hned. Scénář videoklipu měl v podstatě v okamžiku poslechu skladby. Ten náš nakonec ani nebral v potaz, což nám ale v konečném důsledku vůbec nevadilo. Ten jeho byl totiž o dost lepší. Sice jsme si vůbec nedokázali představit, jak bude ve výsledku vypadat jeho myšlenka postapo-světa, ve kterém běží Romeo za svou Julií, navíc kompletně ve slow motionu, ale dali jsme na instinkt a myslím, že jsme dobře udělali.

Výsledek předčil všechna očekávání. Jak naše, tak Jindrovy a dokonce i očekávání našeho producenta Pera. Vy si jej můžete pustit taky a schválně nám dát vědět, jestli se to všechno vyplatilo. Nicméně touto dobou sledovanost klipu dosahuje skoro ke 100 000 views, ani ne dva měsíce po vydání. To jsou čísla pro nás v minulosti naprosto absurdní.

Nebojte se producentů

No a co jsme vlastně tímto textem chtěli sdělit? Nejvíce asi poselství, že by se kapela neměla bát nebo dokonce stydět přijmout názory jiných, ve svých oborech zkušených borců. Hudebník až na výjimky není multifunkční robot a ne vše, co se mu v hlavě jeví jako dokonalý nápad, bude nakonec opravdu tím dokonalým nápadem. Je potřeba potlačit ego a přijmout nápad někoho jiného, pokud je lepší než ten náš. Samozřejmě to ale neznamená, že si za svými songy nestojíme a předěláváme je jen na základě názorů druhých. Celé je to o dialogu a nesmíte zapomenout, že hlavní slovo zůstává pořád vám, přeci jen pod výsledným songem jste podepsaní vy sami. Je to jen o tom být přístupný návrhům a skloubit je s vaší vizí tak, aby výsledek byl ten nejlepší, a přitom zůstala zachovaná myšlenka, kterou jste chtěli světu předat a aby kus z vás ve skladě zůstal. Stejně tak to bylo u Be Alive. Ačkoliv song je trochu jiný, než byl úplně na počátku, vše z nás v něm stejně zůstalo.

Je důležité si taky uvědomit, jestli chce člověk hudbu dělat jen pro zábavu nebo opravdu za něčím jít. To ale neznamená, že to skončí takovým tím „budu se živit hudbou“, ale jít do toho opravdu naplno, a nejen o tom mluvit. Chceš něco dokázat, tak tím musíš být doslova posedlý! Nejde věci dělat na půl, napůl je jen určitá část lidského těla (anatomové jistě souhlasí). S mírou tohohle odhodlání přichází i velká míra zodpovědnosti a problémů.

Každá kapela by si zároveň měla alespoň vyzkoušet práci s producentem a hlavně by neměla na své vizi šetřit. Může se koneckonců jednat o investici do budoucna. A jak už to s investicemi bývá, ta buď vyjde nebo ne. Za nás to za ten risk stojí. Nečekáme sice, že hned vyhrajeme Grammy, nebo vyprodáme O2 Arenu. Víme ale, že máme kvalitní materiál a věříme, že ten nám dost pomůže při vyjednávání podmínek hraní. Možná přitáhne label, manažera atd. Ale to už je na další dlouhý článek, tak do toho zbytečně nezabředněme.

Jděte budování „rodiny“ naproti

A závěrem? Celé je to zároveň budování „rodiny“ a zázemí, tak tomu jděte naproti! Hledejte ty správné lidi, lidi, co jsou na stejné vlně. Ať už producent, grafik, manažer, technik nebo kdokoliv, sami to nezvládnete. Je to i o štěstí ale jak se říká, štěstí přeje připraveným! Rozhlédněte se kolem sebe, na kapely, které se vám líbí a jsou podle vás v podobném ranku, nemusí to být jen ti největší velikáni. Neříkám ať kopírujete jejich politiku, to ne! Ale zkuste například oslovit lidi, co jsou okolo nich (třeba právě producenta nebo studio, ve kterém nahrávali album, co se vám libí), třeba vám pomůžou posunout vaši hudbu dál.

Jak jste svou desku připravovali vy, jakých chyb jste se vyvarovali? Podělte se s námi v komentářích nebo rovnou napište na redakce@frontman.cz.