badfocus směřuje se zavřenýma očima z párty rovnou na oběžnou dráhu

Na portálu Frontman.cz se projektu Prokopa Korba věnujeme od jeho prvních výraznějších veřejných výstupů. Aby ne, tehdy ještě student gymnázia si od začátku jde sebevědomě za svým hudebním snem. Bylo jen otázkou času, kdy proloupne skořápku „mladých a nadějných“ projektů směrem k širší známosti. Dobrým odrazovým můstkem mu bylo debutové album wallflower, které jasně naznačilo, co můžeme od badfocus v budoucnu čekat – inteligentní elektronickou muziku, která nemá daleko k taneční scéně, ale vedle toho dokáže ve své hudbě reflektovat i prvky ambientu, neoklasiky nebo dokonce jazzu. Následující kolekce kratší stopáže naznačovaly různé možnosti budoucího vývoje – neoklasické či ambientní ztišení s důrazem na akustické nástroje (emerged, vol. I a II.), elektropopové spády (singl sora) nebo písničkovou cestu (singl s Janem Váňou tajem). Album meditating while raving si nevybralo ani z těchto cest a vydává se jiným směrem.

„Minulej rok byl pro mě fakt hodně transformativní. Dodělal jsem gympl, odstěhoval jsem se od našich, začal jsem se full-time živit hudbou. Tak nějak mě to všechno dost přerostlo, postupem času jsem začal bojovat s nepříjemnejma psychickejma stavama. Dlouho mi trvalo, než jsem se dokázal navrátit sám k sobě a všechno si to srovnat. Meditating while raving je přesně o týhle cestě – o hledání pokory k životu, o navrácení se ke svý podstatě, o tom, že je vlastně skvělý existovat v týhle formě a žít v týhle realitě,“ říká v promo materiálech k novému albu badfocus. I když autor sám popisuje album jako kolekci naplněnou spíš odlehčujícími skladbami, nabitými pozitivnější energií a náladami, nečekejme rozhodně žádný rádio friendly, nebo trancově sluníčkový zážitek. Prokop na nové desce (možná nevědomky) reflektuje spíše onen proces srovnání se se sebou samým. Potřebnému soustředění odpovídá spíše submisivní hudba, a to i tehdy, když je rytmicky razantní jako klipovka dystopia. Žádní hudební hosté, natož vokalisté (až na jednoduché vokální samply v závěrečné disembodied), badfocus na letošní dlouhohrající desce má často podobu vědce v bílém plášti, který s milimetrovou přesností nastavuje parametry skladeb. Ty ale nemají pouze chladnou krásu experimentů projektů stáje Raster-Noton. Spíše mají sílu v tajuplné atmosféře raných desek Autechre, které se také stranily kolektivu, vedle toho ale okolo sebe šířily neodolatelnou melancholickou atmosféru. To je i případ recenzované kolekce. 

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Jak už z předchozích odstavců jasně vyplynulo, rukopis Prokopa Korba na albu meditating while raving jasně převážil ve prospěch elektronických nástrojů a tanečních tendencí. Pryč jsou kytarové vyhrávky, které do hudby badfocus vnášely jazzový feeling, i linky akustického klavíru, které jsou základem řady předchozích nahrávek. Zde jsou pouze kořením jinak čistě elektronické výpovědi autora. Název desky zkrátka jasně vystihuje, co druhá řadovka nabízí. Ještě lépe pak album vystihuje videoklip k singlu dystopia, který nás přenáší na koncert projektu do pražského klubu Fuchs2. Beaty skladby tepají, přesto základní minimalistická atmosféra účastníky koncertu neroztancovává. Ti buď stojí na místě, jakoby se se zavřenýma očima pohybovali kdesi ve stratosféře, nebo se pouze jemně pohybují do rytmu. Onen rozpor mezi intenzivním rytmickým předivem a úspornou elektronikou, která neplýtvá velkými melodickými tématy, je jedním ze základních znaků kolekce. Druhá poloha představuje badfocus ve výrazně zklidněnější ambientnější poloze. Zde elektronika získává nad rytmy převahu a tu a tam se objevují i melodické klavírní vyhrávky (beyond minds nebo affekt).

Nabízí se srovnání s hudbou dalších domácích zamyšlených elektroniků jako například Floexe nebo Aid Kida. Od obou se ovšem tvář meditating while raving poměrně výrazně odlišuje. Od Floexe vědomým odmítnutím jisté melodické rozmáchlosti, Aid Kid se zase s chutí obklopuje spoustou hostí, kteří neoddělitelně k tváři jeho hudby patří. Přiznám se, že i když chápu jistou čistotu letošní novinky badfocus, přeci jen mi ke konci stopáže jisté vybočení ze základní atmosféry alba chybí. Díky znalosti jeho předchozí tvorby víme, že Prokop dokáže představit mnohem barevnější, muzikantsky rozmanitější nahrávku. Věřím, že tímto směrem se příště kroky mladého muzikanta vydají. I tak ale jeho letošní nahrávka představuje originální zjevení na domácí scéně, se kterým je třeba do budoucna počítat.

badfocus – meditating while raving

Supraphon, 2022, 38:77

70 %