Bára Zmeková na nové desce rtuťovitě zhmotnila všechny barvy rozjímání

O trampotách vzniku prvních desek Báry Zmekové, i okolnostech vzniku recenzované novinky Jediný na světě se dočtete na jiném místě našeho magazínu. Snad jen připomenu, že druhé album Lunaves získalo velký ohlas na domácí i mezinárodní scéně. Deska Báře přinesla dvě nominace na cenu Anděl (v kategoriích Sólová interpretka a Objev roku), i nominaci reprezentovat českou hudební scénu na největším mezinárodním showcasovém festivalu world music WOMEX v roce 2020. Po singlových příspěvcích ze stejného období se, jakmile to karanténní situace povolila, autorka rozjela koncertovat do celé Evropy, aby následně v roce 2022 zaznamenala vystoupení, které odehrála v ostravském Gongu v rámci festivalu Colours Of Ostrava, na živáku Live at Gong. Teprve poté přišla na řadu několikaměsíční rezidence v nenápadném historickém městečku Úštěk, kde měla v gotické místnosti neustále k dispozici renomované koncertní křídlo Steinway & Sons z roku 1892. Právě zde vznikl materiál, který nakonec naplnil novou desku Báry Zmekové nazvanou Jediný na světě.

„V písních jsou vždy otisknuté vzpomínky, jsou to pro mě deníkové záznamy, které si chci uchovat,“ prozradila Bára Zmeková v rozhovoru pro portál Musicserver.cz. Ve svých úvahách ale pluje spíše na vlnách niterných pocitů, které jsou málokdy doslovné. Spíše zasazují nálady do krajiny. Často s nimi vyráží do přírody, se kterou vede dialog. Přesto na desce najdeme záchytné body, které o pozadí vzniku prozradí více. Úvodní Santiago je vzpomínkou na dva roky absolvovanou poutní cestu do Santiaga de Compostely, v Mezi panely se autorka vrací do mládí prožitém v pražských Vršovicích, některé skladby odráží prožitý čas na „úštěckém soustředění“ (např. Přestalo pršet) a významným tématem je vztah k zemřelému otci (např. Nevěděl a Koupím ti). Hodně osobní kolekce zachycuje autorku osamocenou, přemýšlející nebo vzpomínající. Hudba jde této základní náladě naproti.

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Jak už bylo zmíněno, zásadním momentem vzniku desky byly tři měsíce, které Bára Zmeková strávila na sólovém pobytu v Úštěku, kde autorka prožila silné propojení s renovovaným klavírem Steinway & Sons z roku 1892. Místo výrazné elektroniky předchozí desky tedy tentokrát privilegované místo obsadil akustický (prý částečně rozladěný) nástroj. Jenže nahrávky z pronajatých gotických prostor byly pouze prvotním impulzem dlouhé cesty za finálním tvarem jednotlivých kompozic. Zásadní roli hrál znovu Ondřej Ježek a jeho studio Jámor, ale také členové doprovodné koncertní kapely a řada hostů, od zpěvačky Lenky Dusilové, několika „mistrů basu“ (Tomáš Liška, Petr Tichý), až po kamarádku Francescu Mountfort, která natočila své violoncellové party v domovské Tasmánii. Bára sama se rozhodně nevěnuje pouze klavíru, z elektroniky nejvíce využila služeb analogového syntezátoru Arturia PolyBrute, zvuk pak ještě dobarvila vstupy hammondek a Fender paina.

Další podrobný postup vzniku desky si přečtete v rozhovoru s Aničkou Marii Hradeckou, já jen konstatuji, že nová kolekce je ve výsledku výrazně barevnějším hudebním zážitkem, který ale i přes množství zúčastněných muzikantů nepostrádá texty navozenou intimitu. Snad pouze klipovka Přestalo pršet se rozjede čistě tanečním směrem a prosvětlí tak výrazně zamyšlenou výpověď autorky.

Bára Zmeková přichystala další výjimečnou kolekci, která si neodpustí jazzové a elektronicky experimentální hrátky (rozložené mezi autorku i kapelní spoluhráče), přesto je široce sdělná a na první poslech jednoduše přístupná. Pokud můžete, vyrazte si užít výjimečný domácí zjev prezentující novou desku Jediný na světě na sérii koncertů v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. Nebudete litovat!

Bára Zmeková – Jediný na světě

Tranzistor; 44:28, 2024

90 %