Baskytarová posilovna #101: pět závěrečných tipů
Všechno má mít svůj začátek a konec. A nejinak je tomu i v případě naší série článků Baskytarová posilovna. A jelikož mám rád symboliku, tak tento 101. článek bude posledním. Užil jsem si celý proces a bylo mi nesmírným potěšením přicházet s novými a novými náměty pro váš rozvoj coby aspirujících hráčů a hráček na baskytaru. Posedlost tímto nástrojem produkujícím ty nejlibozvučnější spodní frekvence, divoké tóny zkreslených riffů či funkové groovy mě nepouští ani po více něž pětadvaceti letech, co se „seriózně“ věnuji hraní. Pojďme se dnes rozloučit pěti tipy pro udržení motivace a hlavně pro udržení efektivity vašeho cvičebního procesu.
1. Jedna skladba denně
Asi si poklepete na čelo. Vždyť kdo to má stíhat, učit se každý den novou pecku? Nicméně, zkuste si tuhle výzvu třeba jenom na jeden měsíc. A pak uvidíte, jak to půjde dál. Kvalitní basista či basistka se pozná podle svého repertoáru, ne podle slapových triků či rychlých vyhrávek. V ideálním případě se prostě snažte skladbu oposlouchat, a když nemáte čas nebo trpělivost, najděte si YouTube tutorial či transkripci.
Když se skladbu naučíte, nejenom že si budujete svůj soukromý jukebox, ale trénujete také svoji pozornost, paměť a aranžerské schopnosti. Po čase totiž zjistíte, že místo původních dvou hodin trápení vám stahování skladby zabere jenom půl hodiny (a to a bez slz a potu v tváři), budete jasně rozeznávat strukturu skladby (intro, sloka, bridge a refrén), vnímat harmonické postupy a mnohem rychleji reagovat v situacích, kdy se vyžaduje flexibilita.
Hráči, kteří odehráli tisíce skladeb, mají ohromný rozhled, jsou vkusní při tvorbě vlastních basových linek, chápou hudební kontext a hlavně jsou velmi rychlí v absorbování hudební struktury. A ti jsou žádaní nejenom v kapelách, ale i ve studiu či na turné.
2. Hmatník
Nenechte jediné místo na hmatníku neprozkoumané. Poznejte všechny pozice a všechna jména not. Nehrajte stupnici přes jednu či dvě oktávy, hrajte ji ve všech polohách a ve všech pozicích. Buďte opravdovými pány a vládci hmatníku. Nic vás pak nezaskočí a bude se vám lépe (a hlavně rychleji) komunikovat s ostatními hudebníky.
3. Zpívejte
Zpěv byl pro mě osobně velkým traumatem. Začalo to už v hodinách hudební výchovy na základní škole, kde jsem velice rychle získal celou škálu mindráků ze svého vokálního projevu, které se mě držely až do dospělosti. Z toho mě vyléčil až Vilda Čok, se kterým jsem jistý čas hrál v jeho doprovodné kapele Bypass. Na jedné zkoušce přede mne jednoduše postavil stojan s mikrofonem a řekl mi, ať po něm v refrénech opakuju: „Vykropím si kedlubnu!“. A bylo vymalováno. Neměl jsem na výběr a začal opět vnímat svůj hlas v hudbě. Díky, Vildo, kedlubna rozhodně pomohla!
Od té doby jsem čím dál tím víc používal svůj hlas nejenom pro doprovodné vokály, ale hlavně během cvičebního procesu, kdy jsem si začal postupně zpívat to, co jsem hrál. Otevřelo mi to nové vnímání hudby, více jsem se propojil s basou a myslím, že jsem konečně získal i určitou lehkost v přednesu a frázování. Opravdu, nestyďte se a zpívejte s basou. Zažijete hudbu v její plné kráse.
4. Nebojte se metronomu
Naučte se cítit rytmus celým tělem. Zapněte si metronom a předtím, než začnete hrát, podupávejte si nohou, hýbejte tělem, hlavou, luskejte prsty, tančete, prostě dělejte cokoliv s vaším tělem, abyste se zesynchronizovali s daným BPM na metronomu.
Zkuste si také nahlas počítat: pr-vá, dru-há, tře-tí, čtvr-tá, a to i během hraní. Rytmus máte v těle, probuďte ho a už nikdy se vám nestane, že budete zrychlovat, zpomalovat či dokonce vypadávat z rytmu, když budete hrát s metronomem nebo s bubeníkem.
5. Vypněte mozek
Každý den máme mnoho povinností, starostí, úkolů a jsme zahlceni informacemi ze všech stran. Náš mozek je v permanentní práci a neustále musí zpracovávat kvanta dat. Když vezmete baskytaru do ruky, je sice dobré mít plán, co budete hrát, či cvičit, ale zkuste v momentě, kdy dojde na věc, věřit svým instinktům a vypněte ten vnitřní hlas, který vám bude říkat věci jako „zrychluješ“, „zpomaluješ“, „nikdy nebudeš hrát jako Pastorius“, „jsem unavený“, „mám hlad“, „uf, nuda“, „tyjo, dneska mi to ale jde“, „hraju strašně“, a tak dále.
Mozek je skvělý nástroj na analýzu, plánování, paměť a další úkony, které potřebujeme pro každodenní fungování. Ale často je to i sabotér naší radosti ze hry. Má na nás příliš mnoho požadavků a vysílá často protichůdné rady, tipy a doporučení. Když jste plně soustředění na hraní, neslyšíte žádné vnitřní hlasy a kritiku, jste plně v daném momentu a vlastně v takovém příjemném tranzu. Tam se chcete dostat, nabít se čistou energií hudby a užít si kouzelné vibrace basového spektra.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
