Baskytarová posilovna #34: mámivé oktávy

Skladba má velmi jednoduchou strukturu, kde se dokola opakují dvě části – refén a sloka. Basová linka je velmi funkční, s výrazou rytmizací a mnoha ozdobami.

Basa se do skladby připojí efektní vyhrávkou v G dur pentatonice (G, A, H, D, E). V refrénu poté hrajete na akordy G dur a D dur s hojným využitím rytmizace a tónů příslušných pentatonik (výše zmíněná G dur pentatonika plus D dur pentatonika složená z tónů D, E, F#, A, H). Velmi efektní je využití vyhrávky ve čtrnáctém taktu, kdy zahrajete „naivistický“ postup v G dur pentatonice, který je ovšem dokonalým doplněním aranže skladby. 

Zlatý hřeb basové linky přichází překvapivě ve sloce, kde dojde na perfektní mix oktáv a chromatických průchodů H, C, C#, které vždy vyústí do akordu D dur. Melodicky tak spojuje přechod z A do D, ale funguje skvěle i z G do D (takty 24 a 28). Harmonická struktura je opět velmi přímočará: D dur, A dur a G dur s dvoutaktovým vybočením do C dur před návratem do sloky.

Ještě jedna poznámka ke vnímání sloky a refrénu ve Sladkém mámení. Logicky mám pocit, že refrénem je pasáž, kde se zpívá fráze „sladké mámení“, podle které dostala skladba i název. Pasáž s oktávami, kde se zpívá text „léta tryskem pádí“, je tudíž sloka. Jelikož má skladba jenom tyto dvě pasáže, je možná i zbytečné řešit, co je sloka a co refrén, ale chtěl jsem je nějak pojmenovat a odlišit. Obě části skladby mají své chytlavé, silné motivy, pro které se Sladké mámení stalo takovou klasikou, které je o Vánocích spolu s filmovou komedií století téměř nemožné uniknout.

Transkripci jsem zapisoval podle této verze skladby: