Baskytarová posilovna #5: Am Funky Groove ve stylu Jamiroquai

Myslím, že jeden z prvních tracků, který jsem od Jamiroquai slyšel, byla Cosmic Girl s hypnotickou funky basovu linkou Stuarta Zendera z alba Travelling Without Moving (1996). Přesto, že jsem si v té době ujížděl na metalovém nářezu typu Sepultura, se mě melodičnost a drive Zenderova hraní bytostně dotkla. A pak už to jelo, funky období a nádherná doba objevování baskytary.

Pamatujete na úžasné koncerty Maceo Parkera v Lucerna Music Baru? Nebo když do Česka přijelo poprvé Incognito? Všechny tyhle party míchaly old school funk, r´n´b, hip hop a nu jazz ve skvělých devadesátkových albech, která měla i znatelný komerční úspěch. Ale dost nostalgie, zpátky k baskytaře a dnešnímu tématu.

Náš funky groove je postavený na šestnáctinové rytmizaci a čtyřtaktovém kolečku. Hrajeme kombinaci tónů A moll dórské stupnice (A, H, C, D, E, F#, G) a A moll bluesové pentatoniky (A, C, D, D#, E, G). Pojďme si rozebrat, co se v jednotlivých taktech děje z hlediska frázování a techniky.

Predevším si dejte pozor na správný prstoklad levé ruky. Jedná se o docela komplikovanou záležitost. Pokud budete chtít hrát groove v daném tempu 110 BPM, tak dodržte doporučený prstoklad. Např. v prvním taktu hrajte oktávu od tónu A kombinací ukazováčku a malíčku, ale poté jděte na skluz do tónu H ukazováčkem, kdy oktávu hrajete prsteníčkem, abyste mohli v rychlém sledu použít prostředníček pro hraní tónu C a jeho oktávy.

Jedná se zde o kombinaci kontrabasového a 1-2-3-4 systému prstokladu levé ruky. Snažím se tak o maximální efektivitu a využití všech čtyřech prstů bez nevýhod únavy a určité strnulosti ruky, které vzniká při důsledném dodržování systému „co prst, to políčko“. Naučte se kombinovat uvolněnou pozici přes tři pražce s rovným zápěstím a 1-2-3-4 systém. Všimněte si toho ve druhém taktu, kdy hrajete melodický postup od 9.pražce na D struně a končíte na třetím pražci na A struně, Vše se děje při použití tří strun – A, D a G, takže hodně práce i v pravé ruce. Je to docela komplikovaný „lick“, který má ale díky tomu výrazný charakter a zajímavé frázování.

Všimněte si také dvou perkusívních tónů v prvním taktu groovu. Hrají se vždy na struně A, kdy v pravé ruce kloužete po strunách jedním prstem (kytaristé tomu říkají sweeping). Je to velmi efektivní způsob, jak vaši hru obohatit o perkusívní, rytmický prvek a zároveň získat lehkost a větší plynulost hry. Zkuste si jednoduché cvičení, kdy přiložíte ukazováček nebo prostředníček na G strunu, v levé ruce zatlumíte všechny struny a poté lehkým skluzem přejedete po strunách. Můžete tak hrát velmi rychle bohaté perkusívní výplně. Ostatně, podívejte se na některé z videí Richarda Bony, který je mistrem této techniky.

Ve čtvrtém taktu groovu máte tři skluzy po sobě s využitím „blue“ tónu D# (nebo Eb podle preference), kdy vytvořite typický zvukový efekt. Pozor na artikulaci každého skluzu, dobře odhadněte vzdálenosti mezi pražci a dejte si záležet na vyvážené hlasitosti tónů. Vaše levá ruka se v tomto případě pohybuje po pomyslné kolejnici, ve které je ukotvený palec opírající se o krk nástroje.

Přeji hodně zábavy a pro vaši inspiraci doporučuji první tři desky Jamiroquai se Stuartem Zenderem.