Baskytarová posilovna #69: konsekvenční polyrytmický pattern
Hrát na lichodobé takty je zábava – pokud si libujete v masochistickém týrání svých mozkových závitů, rádi napínáte svá nervová vlákna k prasknutí a nepotřebujete ve svém životě mnoho přátel. Zkuste třeba na zkoušce nadhodit riff na 7/8 a sledujte otrávené reakce spoluhráčů. Bubeník pravděpodobně po chvilce zuřivě odhodí paličky, řekne vám pár nepěkných slov a nakonec vám nabídne groove na 4/4 s tím, že se to „přeci hezky otáčí a vy se na tu první dobu někdy sejdete, že?“ Nicméně, dneska nebudeme troškařit a podíváme se na groove ve velmi podivném 11/8 metru.
V životě progresivního hráče (čili někoho, kdo si libuje ve hraní na lichodobé takty a jiných hudebních podivnostech) jsou povětšinou tři fáze:
- fáze pudovkin – pokud s hraním začínáte a ještě neovládáte svůj nástroj na dostatečné úrovni, velmi často se vám přihodí, že budete hrát doprovody, basové linky nebo melodie na lichodobé takty. Nebude to ovšem vaše volba. Díky tomu, že ještě neumíte udržet pravidelné 4/4 metrum, se vám totiž přihodí, že sem tam vynecháte nebo přidáte nějakou tu notičku a rázem se ocitáte na poli progresívních žánrů. Hrál jsem s jedním francouzským kytaristou, který miloval styl Jimiho Hendrixe, ale přesto skoro vše hrál ve velmi prapodivných formách. Nikdy jste nevěděli, kdy něco přidá nebo ubere. Takže nebyla nouze o překvapení a nechtěné „progresivní“ momenty v jinak poměrně přímočarých rockových písničkách.
- fáze hudebního snoba – to je moment, kdy si mírně pokročilý hráč začíná myslet, že už ví, jak se to dělá. Objevuje kapely typu Dream Theater nebo Porcupine Tree a odsuzuje zoufale nudné „krabicové“ 4/4 metrum, které se používá v populární hudbě. V této fázi také aspirující hudebník věnuje dlouhé hodiny cvičení na nástroj a zaměřuje se především na technický aspekt hry. Bohužel se stává, že hráč se v této fázi zasekne a zůstává v ní po zbytek života.
- fáze adaptace – jako zkušený a léty protřelý hudebník konečně oceňujete svobodu a rozšířenou hudební dimenzi lichodobých taktů, kdy je používáte pouze v nejnutnějších případech a v kontextu dané skladby. Není pro vás problém střídat různé rytmické fráze a adaptovat takty s lichým počtem dob naprosto přirozeně a s velkou hudební grácií. Také vám konečně došlo, že není dobré 5/4 počítat stylem 12345, ale vyplatí se je vnímat jako 12 + 123 nebo 123 + 12. Najednou vše swinguje a vytrácí se ona kostrbatost, která je tak častá při prvních pokusech hrát něco na 5 či 7 dob.
Náš dnešní konsekvenční polyrytmický pattern vychází ze cvičení č. 60 z knihy Baskytarová posilovna – 101 cvičení v lichých taktech a jedná se velmi náročného prstokladového chameleona, který vám pořádně procvičí nejenom mozkové závity, ale také pozice vaší levé ruky.
Bubny natočil velmi talentovaný Petr Hataš (The.Switch, Modern Day Babylon), se kterým jsme se potkali na záskoku a padli si do noty.
Na konci videa máte kompletní transkripci groovu, takže už mi nezbývá než vám popřát hodně trpělivosti a samozřejmě zábavy s adaptací tohoto vskutku podivného „frippovského“ riffu.
Odd time-signature rulezzz!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
