Baskytarová posilovna #71: Svatební hit

Pachelbelův kánon, zvaný také „Kánon a Gigue D dur“, je hudební dílo pro troje housle a generálbas (basso continuo) německého skladatele Johanna Pachelbela, obdivované pro svou vyrovnanou, ale radostnou náladu. Je to Pachelbelova nejznámější skladba a jedno z nejrozšířenějších děl barokní hudby.

Ačkoli byl Canon in D složen mezi lety 1680-90, skladba nebyla publikována až do počátku 20. století. Kánon coby hudební forma je podobný francouzské lidové písni „Frère Jacques“, i když má složitější strukturu.

Skladba začíná jednou melodií v základním basu – obvykle ji hraje violoncello a cembalo nebo varhany. Tato melodie se pak opakuje v různých rejstřících a instrumentálních částech, zatímco se přidávají další melodie, obvykle v horních rejstřících.

Ve složitém kánonu, jako je Pachelbelův, základní melodie postupně roste a vyvíjí se, a pokaždé, když se vrátí, je o něco komplikovanější. Následný gigue, živý barokní tanec, byl vytvořen ve stejné tónině a měl být hrán bezprostředně po kánonu, ale dnes je do značné míry zapomenut.

Skladba byla v podstatě neznámá až do druhé poloviny 20. století, kdy náhle zaznamenala prudký nárůst popularity. Byla najednou v mnoha televizních a filmových soundtracích – například ve filmu Obyčejní lidé (Ordinary People) z roku 1980 – a stala se standardem v obecných sbírkách klasické hudby. Rovněž se stala častou melodií svatebních oslav, zejména ve Spojených státech.

Ve 20. i 21. století byl Pachelbelův Canon in D přepsán pro celou řadu nástrojů, akustických i elektronických, a zřídka je slyšet v původním nástrojovém obsazení. Basová interpretace ve videu pochází z knihy Classical Themes for Electric Bass v aranžích Marka Phillipse.