Baskytarová posilovna #72: hrajeme Humoresku
„Vy nekouříte? Tak to z vás nebude žádný komponista. Kdo komponuje, musí kouřit!“ Toto prý s údivem pronesl slavný skladatel Antonín Dvořák na adresu jednoho svého studenta. Legenda české klasické hudby však milovala nejenom kouření dýmky, ale také brzké ranní vstávání, procházky, lokomotivy či holuby. Na druhou stranu Dvořák trpěl agorafobií, strachem z otevřených prostor, náměstí a rušných ulic. Ke konci jeho života se u něj tato fobie stupňovala do té míry, že ho na konzervatoř museli doprovázet studenti. V dnešním díle Posilovny si zkusíme basovou adaptaci jedné z Dvořákových nejznámějších melodií.
Nejpopulárnější částí cyklu Humoresky, op. 101 B187 Antonína Dvořáka je kus č. 7 Ges dur, který patří mezi nejproslulejší „hity“ klasické hudby. Humoresky jsou z velké části vystavěny na základě hudebních motivů, které autor vytěžil ze svých amerických skicářů, do nichž si během pobytu ve Spojených státech průběžně zapisoval okamžité nápady.
V naší basové úpravě je hlavní motiv transponován do E dur pro lepší hratelnost.
Podle tradované historky skladbu Dvořák zkomponoval ve vlaku – inspiroval ho prý charakteristický „hopsavý“ rytmus kol. Jako mnoho historek obklopujících velké osobnosti se však i v tomto případě jedná pouze o legendu, která se nezakládá na skutečnosti. Skladba má typické rysy Dvořákova amerického období: pentatonický charakter tématického materiálu, synkopované rytmy a snížený sedmý stupeň v mollové stupnici.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
