Baskytarová posilovna #74: rychle, čitelně a masivně aneb jak se tvoří tón

Návrat k začátkům neboli zpátky ke kořenům je nejenom oblíbenou mantrou postarších hudebních legend, ale také velmi oblíbenou frází sportovních nebo společenských komentátorů. Když máte pocit, že nevíte kudy kam nebo jste se zasekli ve vývoji, hoďte prostě zpátečku. Podívejte se, odkud pocházíte, přehodnoťte svoje základní premisy a objevte své vnitřní já... A nyní můžeme naši ezoterickou odbočku v klidu uzavřít a začít se soustředit na hraní na baskytaru. Od toho zde ostatně tento prostor máme.

1. Je důležité pochopit mechaniku úhozu struny

V podstatě máte k dispozici dvě nejvíce používané možnosti: rest stroke nebo free stroke.

V prvním případě jdete skrze strunu a po úhozu se zastavíte o další strunu (například odehrajete strunu A ukazováčkem, který se zastaví v pohybu opřením o E strunu, odtud název „rest“ – prst „odpočívá“ na struně).

V případě free stroke prst, který uhodí strunu, zůstává viset ve vzduchu. Tato technika je oblíbená u klasických nebo flamenco kytaristů, neboť jim umožňuje velmi lehký, precizní a hlavně rychlý styl hraní, kdy mohou zapojit kromě ukazováčku i prostředníček, prsteníček a někdy dokonce i malíček. 

Pokud chcete získat tón, který se prosadí v mixu a bude mít náležitou autoritu, velmi doporučuji hrát stylem rest stroke. Pokud vás více zajímá rychlost a obratnost, můžete používat free stroke styl hraní (jako například Hadrien Feraud). 

2. Je důležité pochopit mechaniku „mačkání“ strun

Pokud chcete zahrát tón, jednoduše zmáčknete daným prstem dané políčko na dané struně, že? Ano, to samozřejmě funguje, ale pokud chcete získat kvalitní tón, doporučuji vám naučit se vnímat, jak silně potřebujete danou strunu zmáčknout, aby vám zazněl čistý a jasný tón. Nemačkáte ji příliš silně? Nebo naopak moc slabě, a proto vám bzučí pražce? Pozor také na ohýbání tónu.

Mnoho aspirujících baskytaristů si to ani neuvědomuje, ale při zmáčknutí struny ji zároveň automaticky lehce stáhne po pražci směrem dolů. Udělají vlastně nechtěné „bend“ struny a tím si rozhodí ladění. Na první poslech to nemusí být znatelné, ale pokud tento zlozvyk máte, hrajete vždy lehce pod tónem a ve spojení s ostatními nástroji to prostě nebude znít dobře. Naučte se zmáčknout políčko a strunu přesně, bez ohybu a skluzu struny po pražci. Stačí opravdu lehký a kontrolovaný dotyk.

Využijte také co největší hmotu-plochu prstu, kdy se snažíte bříško prstu „rozprostřít“ mezi pražci. Čím víc vyplníte plochu mezi pražci masou vašeho prstu, tím plnější tón získáte. Je to klišé, ale opravdu – hráči s mohutnými, dlouhými prsty mají také mohutný tón. Prostě zákony fyziky platí i zde.

Nicméně, i hráči se subtilnější výbavou se mohou naučit využívat hmotu svých prstů. Není totiž potřeba mačkat strunu kolmo jako na kytaře (kde je potřeba hrát akordy a struny jsou také mnohem blíže u sebe), takže se nebojte prsty dávat více naplocho. Osobně tomu říkám „na čuníka“, protože to není moc estetické na pohled, ale je to velmi účinné a pohodlné pro hraní.

Podívejte se na detail levé ruky Johna Myunga, virtuózního baskytaristy Dream Theater, a hned pochopíte, o čem zde mluvíme.

3. Naučte se odtrhy

Jak hrát v levé ruce tak, abychom co nejméně bránili struně v rozkmitu?

Po mnoha letech experimentování a frustrujících pokusů jsem objevil skvělý způsob, jak kombinovat prázdné struny s hraním v polohách.

Snažte se vše hrát s lehkým odtrhem, jako byste vlastně ani nepotřebovali úhoz pravé ruky. Ostatně více detailů a hlavně názorné ukázky hry získáte po shlédnutí videa, které natočil jeden z účastníků mého workshopu v prodejně Kytary.cz v Brně.