Baskytarová posilovna #79: proboha, jen ne další tipy do studia

Původně jsme měli do studia přijet v plné sestavě, to znamená dvě elektrické kytary, basa a bubny – kompletní složení kapely Punt Guns, se kterou jsme už měli natočenou jednu desku, a kde jsem se (ke svému vlastnímu překvapení) stal frontmanem. Plán byl natočit pět skladeb hezky pohromadě v jedné místnosti a dostat tam trochu té magie, kterou je Rockfield pověstný. Vždyť v jeho studiu Quadrangle (menší studio Coach House byla druhá možnost) natočili mojí oblíbenci Royal Blood svojí první desku – a kromě nich zde natáčeli také Rush, Queen, Coldplay nebo Black Sabbath. Uf, to už je pořádná nálož rockových celebrit!

Změna plánu

Nakonec jsme ale do studia vyrazili jenom ve dvou: já a náš bubeník Dan Western. Docela na poslední chvíli jsme zjistili, že Rockfield nemá skoro žádné nástrojové a aparátové vybavení. Žádné stěny Marshallů, poličky se stovkami krabiček a efektů či les stojanů s raritními Les Pauly, Stratocastery či Jazz Bassy. V Rockfield jsou ovce (bývalá farma), mixpult a mikrofony. Kapely si tedy nástrojovku vždy vozí samy.

Byl jsem lehce v šoku a dostal hned první lekci ohledně „wishful thinking“. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že tam nebudou nic mít. Moje nedávné zkušenosti z natáčení v Dean Street Studios nebo v Assault & Battery byly plné zážitků a dojmů z úžasného vybavení, které obě studia poskytovala. Měli jsme tam nepřeberné množství aparátů, efektů a možností. Stačilo přijet s kytarou či basou a vše jsme řešili na místě. Prostě sen!

Takže když jsme zjistili, že do Rockfield Studios by si naši kytaristé museli všechno přivézt a ještě si i něco pronajímat, nakonec jsme si řekli, že je necháme doma a natočíme v Rockfield pouze bubny s basou. Pěkně postaru, vše naživo, spolu v jeden moment. Ezoterické souznění energií.

Nahrávací experimenty

Jak jsme se domluvili, tak jsme učinili. Do studia jsme dorazili den před domluveným termínem natáčení. Chtěli jsme mít dostatek času si postavit a nazvučit bubny. A řeknu vám, bubeníci jsou v tomhle úplně jiný živočišný druh – tedy alespoň Dan Western. Vzal si s sebou custom sadu bubnů od Cambridge Drums, kdy za námi přijel i samotný mistr stavitel Ian Croft, aby se podíval, co tam budeme provádět. Entuziasmus a bezbřehé nadšení těch dvou se manifestovalo v detailním ladění každého bubínku. Rána, zamyšlení, utáhnutí kličkou, rána, překvapivý výraz, blažené pohledy... a tak stále dokola.

Bubny jsme na doporučení místního zvukaře umístili do místnosti určené původně pro kulečníkový stůl. Prý to tam zní pro náš rockový styl lépe než v zasklené kukani v hlavní nahrávací místnosti. Ok, proč ne? Začali jsme tedy hned zkraje s experimenty na všech frontách. Dalším nápadem bylo ladění tomů a malého bubnu podle tóniny dané skladby. Takže v jedné pecce máme malý bubínek do F#, protože hlavní riff se odehrává ve F# moll. Jinde se naladil o kvintu do drop D ladění a tak dále. Byla to moje první zkušenost s takto specifickým „dolaďováním“ bubnů.

Ohledně nápadů pro natáčení baskytary jsme byli také poměrně avantgardní s tímto signálovým řetězcem:

• 2x mics Fender Rumble
• 1x mic Marshall Mini
• 1x Ampeg SRDI (Scrambler mode full on)
• 1x clean DI
• baskytara: Yamaha BB2025X

Úplně vyčerpaní jsme si po náročném přípravném dni otevřeli láhev luxusní whisky (dárek od našeho kytaristy) a skončili u televize, kde jsme si totálně vypli mozkové závity u nějaké americké kuchařské show. Byl jsem v šoku, když mi došlo, že nikdo v tom pořadu neměl méně než alespoň 120 kilo. Soutěžící vařili jídla s neuvěřitelným množstvím kalorií – a všechno ve stylu junk food. Nicméně, asi to byl přesně ten typ relaxu, který jsme s Danem a Ianem potřebovali. Lehce po půlnoci jsme se poté odebrali do svých pokojů, kterých Rockfield nabízí opravdu hodně, takže si můžete na natáčení přivézt klidně i big band či rodinku a udělat si tam dovolenou.

Největší luxus

Natáčecí den byl úžasný. Dan je ten typ bubeníka, který dokáže rozeznít i papiňák, zná vždy dokonale formu skladeb a hraje přesně to, co muzika potřebuje. Má dostatečný rezervoár technických dovedností, ale neřekl bych, že je vyloženě virtuóz. Rozhodně nemá potřebu předvádět točení paličkami, hrnout nesmyslně rychlé přechody či vás oblažovat sextolovými variacemi. Sedne, odťuká začátek a vy víte, že budete mít skvělý track s bubny.

Natočili jsme vždy tři až pět verzí každé skladby (úpřimně, stačily by dvě verze, třetí byla jenom pro variaci a klid v duši), abychom si nějak odůvodnili ohromné množství času, které jsme měli na pět skladeb. Měli jsme skoro výčitky, že nám to jde příliš rychle a nebudeme vědět, co dělat druhý den (což se přesně stalo, haha). Přidali jsme sekci vířivých virblů, sekci s variacemi tomů a také alternativní sekce s různými patterny kopáku.

Za mě to byla jedna z nejkrásnějších zkušeností ve studiu, kdy máte nadbytek času a pohodu na tvoření leckdy úplně zbytečných, ale o to zábavnějších tracků. Čirá krása!

Co říci na závěr? Přeci jenom se nemůžu ubránit a dát vám pár tipů. (Já vím, už je to tady!)

1. Ujistěte se, co všechno z vybavení studia chcete používat. Jdete do studia se svým vybavením, nebo si to tam chcete užít jako v cukrárně a vyzkoušet si všechny ty muzikantské cukrovinky a poklady, které se ve většině studií nacházejí?
2. Bubeník je srdce a základ každého tracku. Dejte mu prostor, podporu a lásku, ale trvejte na přesnosti, groovu a hlavně vkusných aranžích jeho partů.
3. Snažte se užít si to, být uvolnění a natáčet v pohodové atmosféře. Není potřeba se hnát za dokonalostí a dusit se každou drobnou nepřesností. V dnešní době se dá všechno narovnat, editovat a postprodukovat. Žádný plugin nebo AI ale nenahradí jedinečnou chemii hudebníků hrajících v daný moment v daném prostoru. Jděte po zážitku, ne po produktu a vaše nahrávka může získat extra faktor. A pokud ne, zůstanou vám alespoň krásné vzpomínky na natáčení.