Baskytarová posilovna #8: funky v Bb moll a gregoriánský chorál

Jaké jsou nejoblíbenější tóniny dechařů? No přece všechny ty, ve kterých se nám, basákům, hraje nejhůř. Takže F, Bb nebo třeba C. Žádné E nebo A, abychom si užili majestátní zvuk prázdných strun a hraní na hezky označených políčkách. Pokud zabřednete do vod jazzu nebo funku, tak se připravte na hraní v „neznámé“ zóně mezi značkami na hmatníku. 

Dnešní téma je čtyřtaktový funky groove v tónině Bb moll. Ale ještě předtím malá historická odbočka. Možná jste si všimli, že tón B v českém názvosloví označuje anglosaské/americké Bb. U nás a v Německu používáme místo anglického B označení H. Historicky vše vychází z gregoriánských chorálů (mniši si hezky logicky označovaly tóny na harfě podle abecedy, tedy A, B, C, D, E, F,  G). Ve středověku se zpívalo v podstatě pouze ve dvou tóninách – C dur a F dur, kde právě potřebujete nějak označit změnu na tónu B/H. Také si všimněte, že písmenko B je důvodem, proč vznikly i značky # a ♭ Symbol křížku je totiž ostré B používané pro zvyšování tónu a symbol malého béčka je kulatý, značící snižování tónu. Já osobně používám mix českého H a anglického Bb (česky správně Hes) pro jasné odlišení. Patvar B pro označení anglického Bb se mi nikdy nelíbil. Tolik odbočení ve vodách historické muzikologie a nyní zpátky ke groovu.

Jak už jsem výše zmínil, budete hrát v tónině Bb moll s využitím tónů aiolské mollové stupnice – Bb, C, Db, Eb, F, Gb, Ab. 

První a druhý takt jsou totožné – pozor na šestnáctinové pauzy a staccato malou septimu (tón Ab). Dejte si záležet na správném frázování a délce not, jinak ztratíte funky groove. Používejte co nejvíce kombinaci ukazováčku a malíčku pro hraní oktáv a pro co největší plynulost v pohybu po hmatníku. V tomto případě není potřeba přecházet na co prst, to políčko systém. 

Třetí takt nám přináší dvě variace groovu – reverzi základního tónu a skluz do malé tercie pro větší melodický efekt. Podívejte se na první čtyři noty groovu ve třetím taktu. Všimnete si kombince oktávy, základního tónu a opět oktávy. Tento jednoduchý trik přináší okamžité oživení a iluzi pohybu v melodii bez toho, aniž byste opustili na moment základní tóny. Zkuste si vlatní varianty hraní základního tónu a jeho oktáv. Můžete přidat i oktávy na jiných strunách. V našem případě by to byl tón Bb hraný například na 13. políčku na A struně. Dokázali byste v této pozici zahrát i zbylé tóny probíraného groovu? Námět na dodatečné cvičení. 

Čtvrtý takt je lehké harmonické vybočení (pořád ale používáme tóny Bb moll aiolské stupnice) a uzavření melodického motivu na čtyřtaktovou formu. Tímto způsobem můžete groove opakovat častěji bez toho, aniž by se tzv. oposlouchal. Pokud byste například hráli dokolečka (v loopu) jenom první takt, tak již po několika repeticích je jasné, o co jde – groove nenabízí žádný vývoj, a posluchači tím pádem ztrácí zájem. Proto se snažíme tvořit groovy/melodické fráze alespoň na čtyři až osm taktů, abychom udrželi pozornost posluchače a energii v tom správném proudění.

Naučte se drobné variace groovu bez toho, aniž byste ztratili tóny a postup hlavního melodického/rytmického motivu. Udržíte tak posluchače ve střehu a se zájmem o vaše hraní.

Funku zdar!