Baskytarová posilovna #97: jak důležité je hraní z not

Pojďme se nejdříve podívat na pozitivní aspekty cvičení podle not.

1. hraní kuliček vás naučí všechny tóny na hmatníku. Musíte zkrátka vědět, že když je na první lince notového záznamu kulička označující tón G, reprezentuje třetí políčko na E struně (v basovém klíči).
2. noty a rytmické dělení. Vidíte a hrajete osminy, šestnáctiny, či trioly, musíte dodržovat pauzy a vnímat metrum (tzn. 4/4 nebo 3/4 nebo jiné udání rytmické kadence jednotlivých taktů).
3. znalost not vám usnadňuje uplatění v různých hudebních prostředích. Můžete hrát v big bandu či zábavové kapele bez toho, abyste trávili dlouhé dny učením se repertoáru. Dorazíte na „kšeft“ a prostě zahrajete z listu, který před vás položí. 

Hm, to zní jako velmi přesvědčivá trojka argumentů pro hraní z not, že? O co opačné argumenty? Jsou nějaké?

Jistě! Podle mého názoru je zde jedno velké mínus, které jsem zaznamenal během své více než dvacetileté praxe v hudební branži. Notaři (aneb jak se slangově hudebníkům ovládajícím hru z not přezdívá) se často stávají rutinéry. Jejich zpočátku skvělá flexibilita a výjimečná znalost hraní z listu se postupně proměňuje v mechanickou, odosoběnou, standardní dovednost, kdy prostě zredukují hudbu na kuličky, které se hrají v daném čase a místě.

Ano, rutina a únava materiálu postihuje i hudebníky bez znalosti hraní z not. Prostě si odehrají své a jdou na pivo. Nicméně, pokud se spoléháte na čtení not a zpracováváte velké kvanta repertoáru, tnemáte čas vnímat jemné nuance hudby a jít více do hloubky v interpretaci. Jenom opravdu výjimečně kvalitní hudebníci dokáží číst noty a zároveň vkládat do hudby vlastní interpretaci. Nakonec i sólisté v klasické hudbě znají své skladby a party nazpamět, aby se právě mohli naplno věnovat interpretaci, prožitku a detailům hry. 

Můj osobní názor na znalost not se vyvíjel v čase. Jelikož píšu knihy pro aspirující baskytaristy*tky, tak noty ovládám, ale určitě ne na takové úrovni, abych byl schopný v reálném čase hrát několikastránkový part. Hraní z listu je specifická dovednost, která se musí (tak jako všechno ostatní) cvičit dlouhé hodiny, abyste dosáhli úrovně, která vám bude vyhovovat.

Myslím si, že z hlediska hudební praxe se znalost not (a hlavně jejich rozmístění na vašem hmatníku) velmi hodí, protože je to nezbytnost pro pochopení základů hudební teorie. Pokud máte jako hráč*ka na baskytaru nějaké profesionální aspirace, je nezbytné se orientovat v harmonii a vědět, co do daného akordu hrát. Až pak je na řadě groove, rytmus, tón, dynamika, atd. V tomto ohledu má Jeff Berlin pravdu. Groove vám bude k ničemu, pokud nebudete hrát do dané harmonie „správné“ tóny. 

Takže jaký je na závěr verdikt? Hraní z not souvisí se znalostí hmatníku. Naučte se všechny tóny na hmatníku, naučte se tóny akordů a souvislosti mezi stupnicemi, pentatonikami a arpeggii. Pokud budete mít ambici hrát různé styly, být studiový hráč nebo vás baví jazz a jiné umělecky náročnější formy hudby, tak ano, cvičte hraní z listu, stejně jako cvičíte hraní groovů, písniček či různých technik.

Do jaké míry chcete být schopni číst noty v reálném čase, také závisí na vašich ambicích. Plnohodnostná dovednost znamená, že před vás postaví cokoliv a vy to prostě přečtete bez přípravy v reálném tempu daného materiálu a neuděláte chybu. V tom případě ale počítejte s tím, že čtení z not musí být vaším denním chlebem a vyplní většinu času, který budete věnovat nástroji.

Znalost hmatníku a obecná notová gramotnost (tzn. když víte, kde jsou všechny tóny na hmatníku a dokážete je identifikovat v notovém zápisu) vám ovšem bohatě postačí i na profesionální úrovni, pokud se budete pohybovat v populárních žánrech popu a rocku. Tam budete nejvíce potřebovat rychlé reakce, dobrou paměť a hlavně dobré odposlouchávací schopnosti, aby vám nebylo pořeba vše dlouze ukazovat či čekat na to, až budete schopní daný materiál náležitě interpretovat.