Baskytarové album není jen pro basáky

Basová kytara prošla za posledních dvacet let obrovským vývojem, tedy alespoň z hlediska počtu a hudebního umění hráčů na tento dříve upozaďovaný nástroj. Proto není nic zvláštního, když se mezi tisíci nahrávek současnosti objevují alba nahrávaná pouze za přispění veškerého zvukového spektra baskytary. I když v případě mého alba Warwick and Women to vlastně není zcela pravda.

Na baskytaru hraju už kolem 25 let. Vždycky jsem kromě doprovodného hraní v kapelách, k čemuž je baskytara primárně určena, tíhnul k uměleckému vyjádření prostřednictvím nástroje samotného, sólového. Začalo to už v 90. letech minulého století, kdy se k nám postupně začaly dostávat nahrávky světových baskytaristů a kapel, které jsme (tehdy ještě z kazet a později CD) doslova hltali a snažili se je nějak vstřebat a zkoušet se je učit.

Když přeskočím rovnou do současnosti, každý den si uvědomuju, jak je skvělé, když dnes máme díky internetu možnost dostat se k jakékoli nahrávce či hudebnímu materiálu, naučit se cokoli přímo z videí či dokonce kontaktovat samotné špičkové světové hráče, pozdravit se s nimi na jejich koncertech atd. Navíc má opravdu každý – ať už umí anebo ne – možnost prezentovat světu svou tvorbu. Protože pamatuju časy, kdy to tak nebylo a předvést jste se mohli tak možná sousedům v obýváku, nesmírně si těchto možností současnosti vážím.

Zpěvačku Kristýnu Konečnou jsem doprovodil na moji baskytaru Warwick Thumb ve skladbě Walk Away

Nápad na hudební album Warwick and Women, na němž by se podílely jen ženy, přišel záhy po zakoupení baskytary značky Warwick. I když už jsem se setkal s názory, zda nejde o reklamu této firmě či nějakou propagaci, není tomu tak. Jsem opravdovým fanouškem zvuku této značky a jejich nástroj (na jehož koupi jsem opravdu dlouho šetřil) mě inspiroval natolik, že jsem na něj natočil celé album. Dokonce jsem poprosil mého kamaráda výtvarníka, aby mi nakreslil písmeno W jako titulní obraz obalu. Originální obraz mi visí doma na stěně a každý den z něj mám radost, protože jde o krásné umělecké dílo samo o sobě.

Zpátky k albu. Trvalo to celé vlastně asi o dva roky déle, než jsem zamýšlel. Na to, že jde o pouhých sedm skladeb, tedy času až příliš. Ale když téměř rok čekáte na dodání textu a ten se pak nedostaví s tím, že to jaksi nejde, musíte zkrátka oslovit někoho jiného. Ale nechtěl jsem tlačit na pilu a nechal jsem každou interpretku pracovat svým vlastním tempem. A vyplatilo se – i když album sice nevyšlo dle plánu na podzim 2017, ale až v létě roku 2019. A já jsem rád, že vám jej můžu představit i na těchto stránkách.

V průběhu několika uplynulých let jsem postupně oslovoval hudebnice a zpěvačky z mého okolí s prosbou o vytvoření autorského textu a jeho nazpívání, případně dotvoření hudební části basových skladeb. Není to úplně snadné, když dáte tvůrcům úplnou volnost, ale každá z žen si nakonec našla svou hudební polohu, výraz a nakonec i napsala vlastní text, což bylo podmínkou pro tuto spolupráci. Já texty psát neumím a navíc jsem chtěl zachovat záměr, kdy kromě mé baskytary se o hudební složku postarají pouze ženy. Cítil jsem, že do textu, který si samy napsaly, se dokážou při zpěvu opravdu vžít.

Základem alba Warwick and Women (poslouchejte zde) je tedy baskytara. Tentokrát mi nešlo o samostatnou baskytarovou nahrávku (tu jsem vydal už dříve – například v roce 2012 album Orbis Bassus), ale o album, kde bude baskytara podkladem pro vyznění dalších nástrojů, v tomto případě příčné flétny, kláves a především lidského hlasu. Na nové desce tedy zpívají Kristýna Konečná, Jana Jun Šrámková, Anna Jelínková a Eva Doležalová. Na příčnou flétnu hraje Eva Šuráňová Týfová, na klávesy Dominika Jančíková. Po baskytarové stránce vznikalo album v domácím studiu, ve všech skladbách zní pražcová baskytara Warwick Thumb BO 4. S nahráváním zpěvu, mixáží a masteringem už jsem se obrátil na profesionálnější kolegy, díky nimž má album zvuk, který mi dělá radost poslouchat.

Podařilo se mně i vaší optikou dát dohromady originální a svým přístupem nekomerční hudbu? Budu rád, když si mé album poslechnete a budete z něj mít radost. Potěšení posluchačů je koneckonců to, kvůli čemu hudbu tvořím. A samozřejmě ocením i komentář, co byste jako muzikanti případně udělali jinak.