Beatmakeři to se mnou nemají vůbec lehké

V textech mi vždy šlo hlavně o hlubší uchopení tématu, což se dnes v rapu hledá opravdu stěží. Myslím, že hlavně tím se moje tvorba od většiny odlišuje – a někdy tak snad může oslovit víc nehiphoperů než hiphoperů, kteří přes les nevidí stromy.

I když mě baví poslouchat jednoduché věci, osobně si nedovedu představit klást na první místo formu a obsah nechat rozpustit v libozvučnosti, obojí musí jít ruku v ruce. Doslova pokud moje srdce nevytlačí dané téma do mozku, kde exploduje jako papiňák, tak většinou neprojde uměleckým střevem až do cíle.

Text skladby Do lesa vznikl už před pěti lety, těsně před tím, než jsme s mojí manželkou (v té době čerstvou přítelkyní) odjeli na pár měsíců na odlehlou farmu na konci Slovenska, smýt ze sebe digitální smog. Téměř žádný internet, civilizace v nedohlednu, řada zvířat, o které je třeba se starat atd. Tehdy jsem dost intenzivně cítil, že je život ve městě často zbytečně komplikovaný, hektický a tak trochu sebedestruktivní.

V té době mě ani nenapadlo točit nějaký klip. Navíc když píšu, tak většinou do cizích instrumentálek – a tím mi později vzniká problém sehnat originál podmaz, který ve mně vzbudí tu konkrétní emoci, se kterou to vzniklo, takže beatmakeři, co se mnou spolupracují, to se mnou nemají vůbec lehké. Hudbu dělám skoro 20 let, ale až nedávno se mi začalo dařit osazovat texty vlastní hudbou. Z kalkulačky Akai MPC 1000 jsem vytáhl starý zaprášený loop s dostatečným základem a prohnal ho cubasem.

Už dřív se mi ozval Honza Král, se kterým jsme v mladých letech hodně skejtovali, jestli s ním nechci natočit klip. Po čase, kdy už se mi nasbírali skladby na album, jsem mu poslal pár věcí na výběr a on si okamžitě vybral tu Do lesa. Já měl to štěstí, že díky korona-apokalypse měl méně práce a byl ochotný do toho vložit kopu času. Už při prvním natáčení jsem zjistil, že moje představy o tom, kde a jakým stylem točit, byly dosti naivní a že vytvořit čtyřminutový klip, který nezačne v půlce nudit, vůbec není jen tak.

Honza vybral většinu míst, poctivě šteloval světla, objektivy a šikovně manévroval s dronem mezi větvemi hustého lesa. Prodírali jsme se blátem přes kopce se vším tím drahým vybavením na ideální místa, abychom nakonec mj. zjistili, že jsem zapomněl zkopírovat song do telefonu, takže není podle čeho rapovat do kamery. Ten den během natáčení, zhruba 40 metrů od nás, si to uhánělo obří divoké prase a za ním začal pelášit jeden z našich psů, za kterým jsem běžel já. Naštěstí prase nemělo náladu se tím zaobírat. Všichni z toho byli celkem rozhození, až na mě (asi díky adrenalinu). Později mi došlo, že kdyby prase chtělo psa zničit, tak bych vlastně vůbec nevěděl, co dělat. Nakonec klip vyšel ve zdraví a ve 4K kvalitě a pomohl dotvořit celkový vizuál alba.

Album s názvem Terapie vzniká rok a půl a je téměř u konce. Obsahuje pár spontánních nápadů jako třeba scratchování zipem. V tvorbě mám veliké štěstí, protože stejně jak Honza Král tak hlavně i Hawky, který se mnou řešil recording, mix a postprodukci, mi nejednou dokázal, že mu na tom záleží stejně jako mě. Tudíž to beru tak, že je to naše společné dílo. Hawky plný vytrvalého nadšení ani jednou neremcal, když se mnou nespočetkrát řešil hromadu detailů do detailu. Každou skladbu mi pomohl zdvihnout o pár levelů a co se týče zvuku mých podmazů, tak v podstatě udělal z hovna bič. Těším se, že to všechno může masteringem dorazit mistr v oboru Menfo-Dosbroslav Studio.

Hawky o albu

Celý album sa nahraval v štúdiu Hawky Music v Brně na mikrofón Warm-Audio Wa-47, čo je vynikajúci klon legendárneho mikrofónu U-47 od firmy Neumann, ktorý sa považoval dlhú históriu za svatý grál medzi mikrofónmi. Pre plnosť zvuku z mikrofónu sme výstup nijak nedofarbovali cez preamp, ale posielali ho rovno cez zvukovku RME Fireface UC do PC, kde sa celý mix rieši „in-the-box“. V dvoch skladbách na albume sa objaví aj jazzový muzikant Vladimír Micenko, ktorý doplnil low-endovú časť pesničiek svojou basovou linkou hranou na kontrabas. Zábery sa nahrali na ten istý mikrofón v rovnakom štúdiu. Pri mixovaní sa pred kryštalickou čistoutou snažíme uprednostniť hutnosť bassu a špinavú zemitosť zvuku. Môže to budiť dojem atmosféry starých hip-hopových skladieb, ale o to viac vytvára priestor pre hlasový prejav, ktorý je hlavným atribútom albumu.