Bernard Fowler: Být na pódiu s Rolling Stones je stále vzrušující

Již třicet let je součástí Rolling Stones, jako doprovodný vokalista nechyběl na žádném jejich turné od roku 1989, vypomáhal na jejich albech, stejně tak na sólových počinech Micka Jaggera, Keitha Richardse, Charlieho Wattse i Ronnieho Wooda. Schopností Bernarda Fowlera ale v minulosti nevyužili jen Stones a mohli jsme jej zahlédnout ve službách různých interpretů napříč žánry. Za všechny zmiňme například Herbieho Hancocka, Public Image Limited nebo Philipa Glasse. I přesto si při svém pracovním vytížení najde čas na sebe. Taková volnější chvilka se mu právě nedávno naskytla a tak připravil své třetí sólové album Inside Out, na kterém si svérázným způsobem pohrál s písněmi Rolling Stones a s důrazem na textovou stránku a mluvené slovo je upravil téměř k nepoznání. Bernarda jsme zastihli doma v Los Angeles, kde se pomalu připravuje na další pokračování turné Rolling Stones s názvem No Filter, které jim začíná už 21. června v Chicagu.

Právě ses vrátil z Austrálie a Nového Zélandu, kde jsi koncertoval s projektem A Bowie Celebration. Byly to vlastně poslední koncerty vašeho turné. Chystají se ještě do budoucna nějaká vystoupení?

Dříve než příští rok určitě ne, uvidíme. Každopádně tyhle poslední koncerty byly opravdu skvělé a mohl si na nich vidět spousty šťastných a spokojených lidí.

Měl jsi možnost za svou kariéru s Davidem Bowiem spolupracovat?

S Davidem jsem se v životě asi dvakrát nebo třikrát potkal, ale možnost pracovat přímo s ním jsem neměl. Samozřejmě jsem byl a jsem jeho velký fanoušek. Krátce před tím, než David umřel jsem měl dokonce tu čest být součástí turné ke čtyřicátému výročí vydání alba Station To Station, na které jsem vyrazil společně s kytaristou Earlem Slickem. Station To Station je mé nejoblíbenější album Davida Bowieho.

Venku je tvé nové album Inside Out, které obsahuje vlastní, velmi originálně podané verze skladeb Rolling Stones. V minulosti už si na svých albech pár coverů Rolling Stones udělal, ale tohle jsem opravdu nečekal. Co bylo hlavním měřítkem pro výběr skladeb?

Důležité pro mě bylo, aby skladba měla silný textový obsah. To bylo mé hlavní kritérium, podle kterého jsem písně vybíral. Procházel jsem zpěvník písní Rolling Stones a když mně něco padlo do oka, prošel jsem si to a když byl daný text silný, použil jsem ho.


Čtyři písně jsou z alba Undercover, které Rolling Stones vydali v roce 1983. Patří mezi tvé oblíbené?

Ne. Chci říct, Undercover je dobré album, ale já nehledal písně z nějaké konkrétní desky. Bylo to opravdu jen o těch textech. Chtěl jsem dát důraz na slova. Vzal jsem ty skladby a převrátil je naruby.

Slyšel jsem, že album nemělo žádný rozpočet a že jsi jej prakticky financoval sám, je to tak? Proč si nevyužil opět crowdfundingové kampaně prostřednictvím PledgeMusic jako na tvé minulé desce The Bura?

Víš proč? Protože PledgeMusic se na mě vykašlali. Vykašlali se na mě, stejně jako se vykašlali na spoustu dalších lidí. Původně jsem nechtěl PledgeMusic využít, ale oni mi pořád volali, dávali si se mnou schůzky, až jsem nakonec souhlasil a šel do toho. No a když jsme sbírali finance na album The Bura, tak jsem jim zavolal, že už bych potřeboval nějaké peníze na to, abych mohl dokončit svou desku. Oni mi ale sdělili, že mi až do doby, kdy bude album plně dokončeno, žádné peníze poskytnout nemůžou,což mi přišlo opravdu směšné. Říkal jsem si: „Proč bych vás potřeboval až potom, co bude vše hotové, já vás potřebuji teď?!“ Proto jsem se rozhodl s nimi už nadále nespolupracovat. Ne, nejsem fanouškem PledgeMusic.

Ono v dnešní době se dá album natočit snadno doma v obýváku.

To je další věc, které já nejsem příznivcem. Ano jasně, je snadné si dnes nahrát album doma, ale to ještě neznamená, že by se to tak opravdu mělo dělat. Všechny ty studia mají svůj důvod, proč byla postavena. Proto jsem své album nahrával převážně ve studiu zvaném Steakhouse, které se nachází v Los Angeles, kde to mám rád a kde vznikala i má předchozí deska.

Každopádně celý příběh ohledně vzniku tvého nového alba se má údajně tak, že na jednom turné s Rolling Stones sis na zvukové zkoušce pohrával s jejich skladbami a zapojil do nich mluvené slovo. Následně si dostal od Micka Jaggera požehnání k tomu, abys natočil album. Je to pravda?

Ano, Mickovi se to líbilo a když jsem mu řekl, že po skončení turné bych chtěl natočit tohle album, tak mi potvrdil, že bych měl. Myšlenku natočit tyhle netradiční verze skladeb Rolling Stones jsem nosil v hlavě několik let. Vlastně mě to napadlo během dokončování prací na albu The Bura.

A jaké byly reakce ostatních? Co na to říkali Keith, Ronnie a Charlie?

Nevím, co si o tom myslí Ronnie nebo Charlie, protože s nimi jsem dlouho nemluvil, ale Keith, který už, myslím, slyšel celé album, říkal, že to miluje.

Příští měsíc spolu zase vyrážíte na turné, tak jim budeš moci dát kopii.

Ano, to rozhodně.


Sympathy For The Devil je jedinou skladbou, ve které jsi zachoval původní formát. Je tam ústřední motiv a také vokály, podle kterých skladbu člověk ihned pozná. Proč jsi u této písně zanechal její původní podobu, kdežto ostatní mají s originálními verzemi společný pouze text?

To je jednoduché. Už jsem neměl moc času a také mi pomalu docházely peníze. A nahrát Sympathy For The Devil bylo pro mě jednoduché, protože už jsem s ní měl zkušenost z minulosti.

Mimochodem ono piano, které v ní hraje Mike Garson se dle mě povedlo a dodává skladbě jedinečnou atmosféru.

To je pravda, to piano je skvělé. Musel jsem Mikea trochu nasměrovat a říct mu, co bych si tam přál. Ve Steakhousu mají překrásné piano, které stále funguje a Mike byl šťastný, že si na něj může zahrát. Jediná věc, kterou jsem po něm chtěl byla, aby zachoval akordy, které jsou na původní nahrávce.


Na albu je spousta dalších zajímavých hostů. Našel se někdo, koho jsi na desce chtěl mít, ale z nějakých důvodů se natáčení nemohl zúčastnit?

Ne, všichni, kterým jsem zavolal a chtěl je na nahrávce mít, se nakonec ukázali a všechny je tam můžeš slyšet. Přišel mi zahrát Darryl Jones, basák Rolling Stones, Steve Jordan a další.

Jak už jsem se zmínil, příští měsíc vyrážíš na turné s Rolling Stones. Jaké to je po třiceti letech? Je to pořád stejně vzrušující jako když jsi s nimi vyrazil poprvé na turné k Steel Wheels nebo už je to pro tebe jakási rutina?

Určitě je to pro mě stále vzrušující záležitost, sice asi ne tak vzrušující jako můj první koncert s nimi, ale pořád, když vylezu na pódium s Rolling Stones, tak zažívám ten stejný pocit.

Pamatuješ si ještě na svou premiéru?

Samozřejmě. Můj první koncert se Stones se myslím konal ve Filadelfii. Byla to úvodní show turné Steel Wheels a hned na ní se nám vyskytl problém. Jako třetí jsme hráli Shattered, byli jsme asi v její polovině, když tu náhle vypadla elektřina. Chvíli pak trvalo, než to nahodili zpátky, ale po zbytek turné už jsme tenhle song raději nehráli.

Před pár lety opustila sestavu Rolling Stones Lisa Fischer, kterou nahradila Sasha Allen. Vždy mi přišlo, že jste spolu tvořili skvělý tým. Nechybí ti?

Máš pravdu, byli jsme opravdu dobrý tým. Vždyť jsme spolu pracovali hodně dlouho, možná více než dvacet let. Takže když Lisa opustila řady Rolling Stones, byl jsem samozřejmě trochu smutný.

Jedna z tvých prvních desek v životě byla 12x5 od Rolling Stones, kterou ti dal tvůj táta. Když ses pak o několik let později objevil v domě Micka Jaggera, který tě přizval ke spolupráci na jeho první sólové desce She´s The Boss, tak ses musel cítit jako ve snu.

Člověče, byl jsem naprosto šokován. Když jsem přiletěl do Londýna, neměl jsem vůbec tušení, co tam dělám a s kým se mám setkat. Producent Bill Lawswell mi tenkrát zavolal s tím, ať přiletím. Čekal mě v Londýně a vzal mě k Mickovi domů. To já ale nevěděl, a že se mám sejít s Mickem Jaggerem jsem se dozvěděl až tam. Byl jsem v šoku. To by byl ale snad každý, kdo by se ocitl na mém místě. Už před tím jsem se potkal s Keithem a vlastně i s Mickem, ale v obou případech jsme se kolem sebe vlastně jen mihli, takže by si to ani nemohli pamatovat.


Možná bys mohl vědět, čím to je, že spolu tihle chlapíci drží kapelu pohromadě už nějakých 57 let?

Klíčem k tomu, že jsou spolu tak dlouho je jejich láska k muzice a k tomu, že ji mohou vůbec tvořit a hlavně hrát.

Za svou kariéru jsi zpíval na nespočtu skvělých desek, ať už to bylo s Rolling Stones, s Herbie Hancockem nebo s Yoko Ono. Mezi jednu z mých nejoblíbenějších však zcela jistě patří Album od Public Image Limited. Nejenže jsi na desce dělal doprovodný zpěv, ale údajně jsi Johna Lydona učil zpívat?

To je pravda. Původně si mě najali jako hlasového trenéra pro Johna. Pokoušel jsem se mu pomoci a poradit, jak správně dýchat a tak podobně. Ale pochopitelně John má svůj vlastní styl a já mu ho nechtěl nijak měnit, chtěl jsem jeho styl jen udělat silnějším. To byla má představa. Procházeli jsme si spolu jeho skladby, on je postupně nazpíval a nakonec po tom všem jsem mu nahrál všechny doprovodné vokály. Veškeré doprovodné zpěvy, které na tom albu můžeš slyšet jsem nazpíval já sám.

Neméně zajímavé muselo být i natáčení s Philipem Glassem, které probíhalo zhruba ve stejném období.

To teda bylo. Myslím, že to tenkrát bylo vůbec poprvé, co jsem natáčel s orchestrem. Velmi cenná zkušenost. Poprvé jsem také měl možnost setkat se s Paulem Simonem, který napsal text pro skladbu Changing Opinion. Pro mě to byly opravdu pozoruhodné časy.