Bezduchý pop jménem Coldplay
Ve své poslední dekádě otočili Coldplay kormidlo k melancholickému popu, hlásajícímu světový mír, duševní pohodu a především lásku. Naivita a zarputilý oportunismus tepe v každé nóbl skladbě, kterou doplňují ambientní orchestrace i podbízivý algoritmus z dílny AI.
Ne že by Coldplay zcela vymazali svoji počáteční historii, v níž krásu a smutek chytře kombinovali s klavírními arpeggii či střízlivou akustikou. Frontman Chris Martin stále disponuje uhrančivým vokálem, moduluje hořkosladké harmonie, bohužel s duhovými emoji (takový název skutečně nese píseň 🌈) bez hloubavějšího sdělení. Coldplay zní skutečně tak, jak Chris velkohubě hlásá: „Snažím se věřit ve svět plný lásky, nikdy nezapomeň na ten pocit.“ Kapela se tak záměrně vyhýbá závažnějším tématům, má růžové brýle, které si nasazuje, kde se dá.
Album Moon Music by mohlo splňovat atributy sólové desky Chrise Martina. Zbylí spoluhráči jako by neexistovali, nebyli by potřeba. Úsměv na tváři vyvolává řada paranormálních jevů, od banálních textů po samotné kompozice, založené na ambientních smyčkách, archaických orchestracích či funky disco rytmu, který výjimečně nabídne skotačivá píseň GOOD FEELiNGS. Všechny skladby začínají převážně epicky, mají dlouhá intra založená na falsetu (🌈), bez ladu a skladu se přelévají ale do stejně nudné cody, aniž by došlo k duchaplnějšímu hudebnímu sdělení.
Odehrávající se orchestrální drama WE PRAY by se hodilo nejlépe do soundtracku k filmu Trollové 3, hlavní singl feelslikeimfallinginlove tepe lascivní romantikou s gradujícím stadionovým refrénem, smíšené pocity vyvolávají i další marketingové písně útočící na emoce, jako iAAM, či All My Love, v níž si Chris konečně sedl za klavír a zavzpomínal vzdáleně na počáteční úspěch s Yellow.
Co na desce (ne)oceníte jako muzikanti?
I když se můžou Coldplay pochlubit ve své historii s experimentováním se zvukem, v případě Moon Music vše působí, jako by ztratili jasný směr. Hudebně se album utápí v přehnané produkci, kde se melodie ztratí pod vrstvami syntetických zvuků, které postrádají hloubku a originalitu. Chybí zde silné texty a chytlavé refrény, které dělaly z Coldplay jednu z největších kapel posledních dekád.
Navíc má album problém s monotónností – písně se často slévají do jedné, bez výrazného momentu, který by opravdu zaujal. Chybí energická dynamika a emotivní vrcholy, které Coldplay v minulosti uměli vytvořit. I vokální projev Chrise Martina, který obvykle zachraňuje i slabší skladby, zde působí nevýrazně a unaveně.
Celkově působí Moon Music jako pokus o moderní zvuk, který ale postrádá srdce a duši, jež Coldplay kdysi odlišovaly od ostatních. Pokud hledáte album, které vás skutečně pohltí, tohle bohužel nebude ono.
Coldplay – Moon Music
Parlophone Records, 00:44:00
pop
30 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
