The Black Crowes se vracejí v plné síle
Po patnácti letech se bratři Robinsonové vrací ke své domovské kapele, která jim přinesla slávu a bohatství. Reunionové album Happiness Bastards se vrací k přímočarému rocku – do doby, kdy kytarové riffy zněly funkově a vokály se třásly gospelem a trampskou atmosférou.
Vztah předáků kapely, Chrise a Riche Robinsonových, je do jisté míry podobný řevnivému životu Oasis. Bráchové dávali veřejnosti dlouho jasně najevo, že byť mají stejné hudební i rodinné DNA, spory převyšují jejich možnost rozumné domluvy. Album Happiness Bastards je ale důkazem, že společnou hudební řeč dvojice nakonec našla, a výsledkem je kolekce písní, která ukazuje nejsilnější kompoziční stránky The Black Crowes.
V grungeových devadesátkách padl mix rocku, country, folku a kvílivého bluesového dovádění na úrodnou půdu. Hlad po starých žánrech byl veliký stejně jako dnes v případě Greta van Fleet nebo Rival Sons. Přesto velkoleposti The Black Crowes obě kapely, hluboce se klanící hard rocku Led Zeppelin, ještě nedosáhly. The Black Crowes mají svoje americké kořeny totiž zakódované hluboce pod kůží.
Deska začíná zuřivou skladbou Bedside Manners, v níž dominantní prim má Richova slide kytara, doplněna o varhanní linky Erika Deutche, aby se záhy hlavní role chopil bluesový Chrisův vokál. Během necelých tří minut vysekli The Black Crowes poklonu vlastnímu já; píseň si bere to nejlepší ze skladeb Jealous Again, Remedy nebo Hard To Handle, jako by se kapela vrátila v čase o třicet let nazpět.
Groove pokračuje i v následující skladbě Rats And Clowns, která dýchá chraplavým vokálem, suverénním kytarovým sólem, špinavými riffy a nakažlivým tempem s gospelovými sbory za zády. Country akustika promlouvá v úvodu Cross Your Fingers, záhy se ale rozjede do skotačivého rock'n'rollu plného vokální harmonie. Podmanivé bluesové boogie Wanting and Waiting tepe hammondkami, zatímco jižanské blues hřeje v písničce Wilted Rose v kooperaci se zpěvačkou Lainey Wilson okouzlujícím duetem, bezesporu největším vrcholem celého alba.
Působivá harmonická intra si uchovávají punc překvapení, záblesky harmoniky (Bleed It Dry) či rytmických taškařic (vánoční koleda v půli písni Flesh Wound) zní bluesovými tóny sem tam zlověstně, jindy bez námahy do aleluja swingují kytarovými riffy.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Rovnováha mezi hrajícími nástroji je rozmanitá a velkolepá zároveň. Harmonické linky obstarává nejen Chrisův chraplák, ale i Richova pompézní kytarová hra nebo funkové varhanní ódy. Dalším poznávacím znamením je retro lampový kytarový zesilovač, který s wah wah technikou a slide kytarou kouzlí podivuhodná tremola nebo reverb a vytváří nádhernou iluzi psychedelie a ragtimového optimismu. The Black Crowes jsou silní v rockových vypalovačkách i bluesových baladách. Buďme rádi, že bratři Robinsonové zakopali válečnou sekeru a ještě neřekli svoje poslední sbohem.
The Black Crowes – Happiness Bastards
Silver Arrow Records, 00:37:59
rock
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
