Blog: Plánovat a makat, nebo jen tak hrát a nic neřešit

Sbalit vizitky, tekutou Moravu (nejlepší je domácí meruňkovice, vždycky zabere) a hurá do Prahy na Nouvelle Prague. Ideálně vlakem. Po cestě si aspoň stihnete pročíst profily všech panelistů, databázi delegátů, projít maily a připravit se na schůzky. Pro ty, kteří jedou poprvé, tak nastavit svoji mysl na intenzivní dva dny plné lidí, kafe, informací, hudby a na dlouhé noci. Tohle je můj pohled na letošní ročník.

Nouvelle Prague je dvoudenní hudební konference a showcase festival a hlavně místo, kde se dají potkat promotéři, žurnalisti, vydavavatelství, lidi z festivalů, rádií a to ne jen od nás, ale i ze zahraničí. Je to také místo pro ty, kteří se chtějí dozvědět něco víc o dění v hudebním světě, trendech a možnostech pro svoji kapelu nebo klub či festival.

Ve své velikosti je Nouvelle Prague ideálním místem, kde začít. Je to taková předsíň (teda pro mě spíš obývák) showcase festivalů a hudebních konferencí. Během těch pár dní stihnete potkat úplně všechny a vstřebat nemalé množství informací. Navíc mají na Nouvelle Prague skvělé cedulky. Vždycky jdou přečíst jména i na dálku. Dost se to hodí.

Showcase festival necháme na jindy. Je to kapitola sama pro sebe. Otázkou teda zůstává, jestli má pro normálního českého smrtelníka (umělce, kapelu, manažera/manažerku kapely) vůbec smysl vyrazit na takovou hudební konferenci? Vždyť my chceme jenom dělat hudbu! Má. A je jen na každém, jak to využije.

Speed Meetings

Pokud nemáte čas na přípravu a domlouvání schůzek předem, nebo pokud jedete poprvé, nabízí vždy Nouvelle Prague tzv. „Speed Meetings“. Jasně. Je to dost podobné jako speed dating. O drogách až jindy. Máte dvě minuty na to, abyste se představili a zaujali natolik, aby daná osoba měla chuť si s vámi pak dát to rande. Víc se pobavit, domluvit koncert, spolupráci, vydání desky, nebo rovnou celé turné. Letos to byla rychlovka s polskou delegací, s českými a zahraničními festivaly a v neposlední řadě s lidmi ze zahraničních showcase festivalů. Potkat osobně Ruuda, nejvyššího člověka v každém klubu a šéfa Eurosonicu (první a největší showcase festival v Evropě), a mít možnost s ním prohodit pár slov… jak jinak posbírate odvahu na toho dvoumetrového šviháka promluvit, než když sedí a „musí“ se s vámi bavit? Na Eurosonic byla zaměřená celá letošní konference. Já si ale zvolila spíše workshopy a panely, které se týkaly toho, co teď hledám, co mě zajímá a můžu nějak využít. Co to všechno bylo?

Účinkující Farveblind na showcase festivalu...

Sync. Synchronizace

Aneb jak dostat svoji hudbu do filmu, do reklam, do videoher a vůbec kamkoli, kde z toho budete mít peníze a zároveň zjistit, jaké jsou hranice mezi „prodat se“ a „uživit se“. Člověk se může pustit do podobných akcí sám (a myslím, že to hodně umělců u nás dělá), ale zajímavější smlouvy (a často i lepší peníze) může umělec získat skrze někoho, kdo zná ty správné lidi, má prozkoumané veškeré právní smyčky a umí svoje umělce naučit, jak se na takovou spolupráci připravit. A taky má koule se seznamovat a okouzlovat jisté důležité osobnosti.

Ženy

Hudba potřebuje ženy… ženy v hudebním průmyslu. Ošemetné a zároveň horké téma, které mělo nastínit nerovnoprávnost v hudebním světě z různých pohledů a zároveň představit Keychange Initiative, které se právě o rovnoprávnost žen v hudebním světě snaží. Na paškál přišla i otázka kvót. Kvót, které určují, kolik žen má být v programu festivalu, kolik žen se má na akcích podílet apod. V této chvíli je to dobrovolné. A je na každém festivalu se rozhodnout, jestli se zapojí. Jestli je to donutí jít více do hloubky a vyhledávat zajímavé umělkyně, nebo jen plnit kvóty, to už je na samotných organizátorech. Byla to silná diskuze. Zaujala mě hlavně Didi (Dijana Lakuš z Chorvatska), která to uzavřela tím, že si myslí, že bychom spíše my ženy a muži měli spolu bojovat proti nehumánnímu chování. Respektovat jeden druhého, učit se jeden od druhého. Využívat vhodně svoje schopnosti, znalosti a potenciál a ne mezi sebou bojovat. Jen moje drobná poznámka, příště by na takový panel mohly holky přizvat i nějakého kluka, což?

Line-up showcase festivalu...

Jak uspět v hudbě?

Jinými slovy, jak se dostat do světa hudby tak, aby to bylo to jediné, co budete dělat? Výstup: dělejte dobrou hudbu. Najděte si někoho, kdo se o vás postará, pokud vy chcete dělat právě jen hudbu a nechcete se zabývat hromadou emailů a telefonátů. Jezděte na showcase festivaly jen když zjistíte, že to pro vás má smysl a máte k sobě právě někoho, kdo na tom bude před tím, při tom i po tom (festivalu) pracovat a pomůže vám to se posunout dál. Všechno je potřeba správně načasovat. Představitelé labelů vám řeknou, že jsou potřeba (pokud vy víte, co chcete a budete chtít na sobě opravdu pracovat a brát práci v hudbě vážně), DIY představitelé zas pravý opak. Neexistuje jednoduchý návod. Jen postoj k hudbě a k práci s ní. V ní. Něco nového? Pro mě stále otevřené téma...

Jak se nezbláznit

O něco přínosnější byl panel o tom, jak se nezbláznit. Tentokrát to ale nebylo zaměřené jen na kapely a umělce. Ale právě i na tu druhou stranu. Manažer(k)y. Promotér(k)y. Booking agent(k)y. Tour manažer(k)y. Organizátor(k)y festivalů. Neboť oni nemají svoje kouče, manažery… lidi, kteří by je mohli chránit před vnějším světem, protože oni jsou ten svět. A jestli máte rádi čísla, hledejte. Jsou děsivá. Problém může být i v tom, že většina (všichni?) z nás máme práci v hudbě jako svoji vášeň. A ta je nezastavitelná. Ale ono je právě potřeba se umět občas zastavit. Vypnout. Říct ne. A ve fázi depresí, extrémního stresu nebo dokonce vyhoření (a to už je fakt hodně pozdě) i vyhledat profesionální pomoc. Mějte hudbu rádi. Ale mějte rádi i sami sebe.

Vítěz „Border Breaker“ v rámci Nouvelle Prague...

Jak v hudebním průmyslu neumřít hlady

V dalším panelu se panelisté, panelistky a paneláci zamysleli nad tím, jak v hudebním průmyslu neumřít hlady. Je dobré vědět, že na Nouvelle Prague se to nemůže stát. Milovníci sendvičů tam jsou ve svém ráji. A v hudbě? Znáte to, pracujete, děláte hudbu, kupujete aparaturu, platíte opravu staré dodávky, kupujete promotérům drinky, aby si nevšimli, že děláte jen strašný rachot, ale chcete, aby vás zas příště pozvali. A na to jsou třeba peníze. Práce to všechno nezaplatí (a bere vám čas dělat hudbu), už je vám trapné říkat si rodičům a háčkovaný obal na paličky od babičky z Vysočiny fakt nestačí. A tak s nápadem přichází hip hop scéna. Zpeněžit, co se dá. Merch. Svůj image. Beaty. Dostat hudbu do reklamy, video her, nebo dokonce do filmu. A to už může kdokoli. Skoro. Je třeba se naučit v tom chodit. Jít na to přímo (máte kámoše ve filmové produkci?), nebo si vybrat společnost, která dělá sync. Ha, jsme zpátky u prvního workshopu. Pokud jste ale kreativní duše a kromě hudby vás baví vyrábět zajímavý merch, trička, kalhotky, sluneční brýle, hrajte si. Buďte originální. A raději toho vytvořte míň. Má to pak větší hodnotu. A nezůstanou vám zbytečné krabice doma pod postelí. Důležité je také vědět, kam patříte a kde chcete být, kdo jsou vaši fanoušci. Zbytečně se netlačit na velké festivaly, pokud vás to víc baví v klubu a opačně. A hlavně plánujte. Ano. I v hudbě je třeba trocha strategie. Tou se zabýval i poslední panel.

Music – Art – Strategy – Art – Music

Svoje nápady prezentoval Vašek Havelka (mj. Please The Trees), umělec tělem i duší, muzikant, producent, promotér, booking agent, jehož vášní je hudba a dělá všechno, co ho baví a co se mu naskytne. Pokud děláte hudbu s láskou a vášní, všechno, co kolem ní děláte, vám něco přinese. A kromě vášně, setkávání s lidmi, získávání kontaktů, je třeba i plánovat. Minimálně vydání desky (od nahrávání, přes promo, až po plánování turné). Nebo si najděte šikovného manažera a on vás už k tomu dokope a společně s ním si můžete připravit strategii, co kdy a jak… Záleží jen na tom, kam se chcete dostat. Ideální je myslet alespoň dva roky předem. Nebo si prostě jen tak hrát a nic neřešit. A nic nečekat. Ano, věčné dilema: hudba z lásky k ní, hudba pro peníze (i když z lásky k ní), nebo prostě a jednoduše jen hudba.

Ty dva dny na Nouvelle Prague byly opravdu intenzivní. Není to určitě pro všechny. Já ale na Nouvelle Prague pojedu zas. A třeba i na některé další akce, showcase festivaly, konference. Možností je spousta. Vyplatí se to určitě všem, kteří se chtějí posunout dál, získat nové kontakty, poznat další umělce, vypít hektolitry kafe a pár dní toho moc nenaspat. A pro mě je nejkrásnější, když se z některých těch nových „kontaktů“ stanou i přátelé. Hurá na showcase!

Foto: Jakub Červenka