Bomby jsou rádiovka, kterou nikdy v rádiu neuslyšíte

Při přípravě materiálu pro šestou řadovou desku naší kapely Vesper jsme se rozhodli jít cestou úplné tvůrčí svobody. Díky tomu máme zásobu skvělých a nápaditých písniček, ale nejednou jsme zjistili, že z toho žádná nevyčnívá natolik, abychom ji mohli zodpovědně nabídnout do běžného rádiového vysílání. Tak vznikly Bomby.

Zvuk naší kapely bude na šesté desce, nazvané prozaicky VI, určován několika významnými změnani. Ta první a nejzásadnější je skutečnost, že jsme se poprvé ve více než třináctileté kapelní historii svěřili do rukou profesionální produkce v osobě Ondry Škocha a využijeme služeb vydavatelství Good Day Records. Konečná zvuková podoba desky je tedy něco, na co jsme společně velmi zvědaví, neboť už při minulé spolupráci na singlu Santa Klaus jsme zjistili, že Ondra ví, co dělá a umí postihnout podstatu písničky, aniž by potlačil přirozený sound kapely. Výsledkem tedy je stále písnička od kapely Vesper, ale všechno do sebe najednou nějak líp zapadá. Jako když si po patnácti letech koupíte nové auto téže značky. Přesně víte, kde co je, ale všechno funguje lépe.

Dalším prvkem, jenž se do zvuku alba výrazně promítne, je použití mnohem širší škály samplovaných zvuků, než u nás bylo v minulosti zvykem. To přímo souvisí se změnou složení a tím i nástrojového obsazení kapely. Ubyl nám jeden kytarista, takže v doprovodu zbývá mnohem více prostoru pro experimenty.

No a zpátky k Bombám. Ta písnička se vlastně psala sama. Začíná jednoduchým brnkáním na kytaru, podobný motivek jsme už použili dříve v Pilotce, kde moc dobře funguje. Téma přímo vychází z účelu, za nímž byl song složen. Pojednává o závislosti na online světě, na světě sociálních sítí a neomezené zábavy, ať už ve formě online počítačových her, chatů nebo jen prostého bezcílného brouzdání internetem, či hltání a komentování příspěvků. Když jsem psal text, vycházel jsem hlavně z vlastní zkušenosti. Kolikrát se přistihnu, že trávím hodiny u počítače a nic rozumného nedělám. Proč? Kdo mě k tomu nutí? Nebylo by lepší pustit si rádio? Ne. Vždyť tam až na výjimky hrajou pořád to samé dokola. Na internetu je každý den jiný.

A zajímá to vůbec někoho? To je pocit, který z té písničky vyzařuje asi nejvíc. Ta bezmoc jednotlivce cokoliv s tím systémem udělat. Zdá se totiž, že to všem vyhovuje. Tak co? No nic. Jen to, že z rádia prostě skoro žádnou novou písničku (nejen od nás) neuslyšíte. Nezbývá než si je pouštět online.

Abych nebyl špatně pochopen. Nestěžuju si, ani nemám ambici to řešit. Je to jen popis skutečnosti bez nějakého citového zabarvení. Každopádně Bomby i přes svou dynamiku ve finále působí lehce melancholicky. Jsem moc zvědav na jejich finální podobu, v jaké se dostanou na desku...