Bratrstvo Luny: Na dotek Novalisova modrého květu

Kralupská gothic rocková kapela Bratrstvo Luny letos slaví své patnácté narozeniny. Tím největším dárkem fanouškům bude nové album Clamare, které vyjde v srpnu, což ale zdaleka není jediné překvapení, které hudebníci chystají. V rozhovoru se zakladatelem kapely, producentem a textařem R. X. Thámem, jsme šli do hloubky. Probrali jsme zásadní milníky, změny v sestavě, spolupráci s Petrem Štěpánem i proč to před třemi lety vypadalo, že v Česku je s gotickým „rock´n´rollem“ konec. „Spojování Bratrstva s termínem gothic je třeba chápat více filozoficky. Naši žánrově rozkročenou příslušnost k dark indie scéně lze z hlediska hudebního stylu definovat přesněji jako lunArt music či post gothic,“ říkal hned úvodem R. X. Thámo, který svou tvorbu bere opravdu vážně.

Co tě přivedlo k myšlence založit kapelu a proč právě v gothic rockovém duchu?

Touha tvořit, to je esence všeho. Člověk se nesmí bát jít se svou kůží do světa, pracovat na svém komplexním růstu. Pak je připraven na šanci, na výzvu, která ho může potkat. Písňové texty jsem zkoušel psát zhruba od páté třídy základní školy, později to byly veršovánky nejrůznějších žánrů. Jednou jsem se s kamarády, kteří měli doommetalovou kapelu Monasterial Crypt, potkal u odvodu… (pro později narozené, jednalo se o prohlídku k přijetí na vojenskou základní službu). Skejsli jsme v hospodě a bavili se hlavně o muzice. Tehdejšímu lídrovi kapely jsem říkal, že mají skvělou muziku, ale nelíbí se mi jejich texty. Payo mě tehdy okamžitě vyzval… tak něco napiš! A už to jelo! Pro Crypty jsem složil asi dvanáct věcí. S Payem jsme se bratrsky sblížili, klíčové bylo právě to období tvůrčího propojení, naše hokejbalové éra v týmu H22 Necrocock, metalová hudba a naše modrobílé srdíčko bijící pro hokejové Poldi Kladno. Pak jsme spolu pracovali na takovém generačním UG „muzikálu“ Pochybnost, když do Payova života zasáhl velmi bolestně rozchod s jeho první manželkou… to emocionální rozpoložení přivedlo kovaného metalistu na nápad natočit autorské intimní rockové album. Byla to Payova spontánní vnitřní potřeba, a pro mě tento svět byl letité domácí hřiště. Jako velký fanoušek XIII. století, polské Castle Party a dalších ikon dark indie scény, jsem nadšeně souhlasil. Po sedmi úplňcích úžasné tvůrčí práce (nebásník by řekl po sedmi měsících) spatřilo světlo světa, temnotou odkojené demo album Gotická duše. A začaly se dít věci...
      
Měli jste od počátku jasnou představu, kam chcete kapelu směrovat a šli za tím, nebo jste nechávali věcem spíš volný průběh?

My jsme neměli žádné ambice a zpočátku ani tu kapelu. Prvotní motivací bylo natočit introspektivní album. Složili jsme sedm písní. Oslovili jsme kytaristu Šotka, který je s námi od začátku a jeho přínos Bratrstvu je v čase stále více mimořádnější, jež obstaral hudební produkci alba. Také jsme tenkrát kontaktovali Matěje, zda by nám album nenazpíval, měli jsme v živé paměti jeho koncert s Anhead v naší domácí kralupské Ponorce, kde nás Matějův výkon nadchnul. Prozradím, že jsme přemýšleli o tom oslovit i gambalčana Deseda, ale nakonec jsme šli za sousedem Pražákem na Vinohrady, Vyškov se nám zdál být příliš z ruky. Dali jsme si přezdívky s vizí, že naši identitu nikdy neprozradíme. Když jsme demo měli hotové, popadla mě touha ho zmaterializovat do podoby cédéčka s bookletem. Celá ta tvůrčí mašinérie mě pohltila, cítil jsem při zrodu Gotické duše speciální energii, skoro až faustovské naplnění, bylo to úžasné, krásně čisté, průzračné období… Do oběhu se poslalo 313 kusů alba a dnes je to hodně těžko sehnatelná rarita. Předěl nastal, když mě Payo (Darkthep) naplno nechal na hřbetu producentské otěže a vstoupil do pomyslného stínu dění, ale s jasným odhodláním a soustředěností pustit se do skládání hudby na debutové album. Naším mezníkem se stalo vyzkoušení potenciálu našich písní zahraných živou kapelou. Spolupráce s Kobdzeyem (bicí, hudební produkce) a Jirkou Hájkem (basová kytara) na siglu Nomen Rosae se ukázala být zárodkem nejen studiové, ale i koncertní sestavy, která se po deset následujících let nezměnila. A za tu dobu se toho odehrálo opravdu strašně moc: skvělé koncerty doma a v zahraničí, vydání několika alb, společné projekty s Petrem Štěpánem z XIII.století, uspořádání čtyř ročníků vlastního festivalu Magická noc trubadúrů. Několik projektů máme momentálně rozpracovaných a některé jsou těsně před svým dokončením…

Málokterá kapela se v průběhu své existence vyhne personálním změnám a Bratrstvo Luny není v tomto ohledu výjimkou. Jak ty osobně vnímáš personální rošády. Přeci jen kapela je živý organismus a každá taková změna je určitým zásahem do tohoto organismu. Je to pro tebe spíš výzva, přirozený vývoj, posun směrem dopředu a nebo ti dělá problém sžívat se s nově příchozími, hudebně i lidsky?

Změny v tvůrčím soukolí jsou vždycky bolestivé. Můžeme považovat za přízeň Fortuny, že jsme v nezměněné sestavě realizovali tři naše autorská, profesionálně produkovaná alba: Goethit (2009), La Loba Ante Portas (2011) a Carpe Diem (2014), při jejichž realizacích krystalizoval náš styl, hudební, emoční a filosofický výraz. Ozdobami naší diskografie se také stala v původní sestavě dělaná bilanční fošna Decade (2016) se dvěma novými písněmi a společný projekt s legendou československého punku a gotiky, frotmanem HNF a XIII. století Petrem Štěpánem – Luna nad Iglau (2019). U nás personální změny vnímáme jako  posun vpřed, který ale v žádném případě nebyl plánován předem a zkrátka vždy vyplynul okolnostmi.

Poměrně nedávno došlo v Bratrstvu Luny k poměrně zásadní personální změně a to na postu zpěváka. Tato změna bývá někdy velmi negativně vnímána především fanoušky, neměl jsi z toho strach?

Mezi prosincem a koncem února jsem prožíval emočně nejhorší období v dějinách Bratrstva. Asi jednou ze zásadních ingrediencí stále houstnoucího stínu byla i velká únava z „covidové doby“. To, co se v táboře Luny odehrávalo, popsal Matěj na facebookovém profilu svého nového hudebního projektu, měsíc po oznámení svého odchodu: „Nutno dodat, že se to ve mně pralo. Co týden, ba co den, jsem měl protichůdná vyjádření typu: nějak to dáme a pokračujeme vs. to fakt nejde odcházím. Navíc, protože se mi (až na pár výjimek) Clamare nelíbilo, jsem se na něj nepřipravil, takže první náběry zpěvů dopadly tristně.“ (pozn.: zveřejněno 31.2.2021) Ta vzájemná chemie a radost ze společné cesty byla definitivně pryč. Za těch patnáct let jsme společně urazili pořádnou štreku, osobně budu vzpomínat na to dobré mezi námi a toho nebylo málo!

V nejtěžších chvílích mě kamarádsky podržel náš hudební špílmachr Kobdzey, který své pocity z naší dlouholeté cesty formuloval do vyjádření, které si zaslouží citaci: „Když Matěj ohlásil odchod, tak mi došlo, jak moc mám Bratrstvo Luny rád, jak je součástí mého života a v tu chvíli jsem věděl, že musíme jít dál a album spojit s novým zpěvákem. A zjevil se Bruzs D.! Poté, co jsem uslyšel jeho první demo, už jsem věděl, že není třeba hledat dál. A tenkrát jsem se fakt opil, protože jsem věděl, že není konec.“

V Bratrstvu jsme se rozhodli, že album Clamare nebude rozlučkové, ale pokud okolnosti dovolí, odstartujeme s ním novou éru. A tady jsem měl obavu, nikoliv z reakcí fanoušků, ale z toho, že vniklá situace by mohla klidně vést k dlouhodobější hibernaci. Zmobilizoval jsem všechny síly, vyhlásily jsme konkurs a osud nám poslal na doporučení kamaráda z hudební branže Romana Pánka (SPUPS) do cesty Josefa Wlashinského – Bruzse D. (dříve Trigger nebo Signum Regis), který svým velkým srdcem a úžasným hlasem dal Luně dosud nepoznaný lesk! Jeho přístup byl od první komunikace velmi vřelý a přátelský. Pepa měsíc makal každý den, každý song nazpíval v několika verzích, ladili jsme detaily, dopilovávali texty, řešili výraz, emoce. S jeho hlasovými možnostmi a přístupem to byla pro nás zatím nepoznaná dimenze. Emočně jsem se vrátil do tvůrčího ráje, byl to neskutečný obrat, nefalšované vykoupení z temnoty!

Takže nové album vznikalo bez kompromisů?

Jste první médium, které oznamuje oficiální datum vydání Clamare. Naši fanoušci jsou zvyklí, že naše tvorba má různá symbolická ukotvení a vrstvy. Zrození Clamare nastane o letním srpnovém úplňku (22. 8. 2021) s dominantou Vodnáře. I když jsme se od vydání našeho doposud posledního studiového počinu Carpe Diem neflákali, albový následovatel přichází po dlouhých sedmi letech. Materiálu, který se začal rodit záhy po finalizaci poslední studiovky, až neskutečně věříme. Je to týmová práce, na které budou mít zásadní otisk i dva nováčci v naší sestavě: zpěvák Bruzs D. a speciální host alba Clamare baskytarista Jan Tlachna přezdívaný T. L., zkušený borec české klubové scény (např. Existence, Mothers Milk). T. L. nahradil Martina, který nám pomohl překlenout období po odchodu Haika a za tuto výpomoc jsme moc vděční. T. L. naši nabídku dlouhou promýšlel a zvažoval. Když kývnul, tak nám bylo jasné, že tenhle týpek se stane naším basovým esem nejen pro práci ve studiu, ale i pro koncertní show! Jsme šťastni, že T. L. naši rukavici zvednul.

Album má koncepční rámec, velmi silný emocionální náboj i myšlenková poselství… bude to Bratrstvo Luny jak ho znáte, ale zase o kus posunuté do nových dimenzí poznání! Můžete se těšit na deset zbrusu nových skladeb: pod sedmi je autorsky podepsán kytarista Šotek (mj. autor hitu Signum Diabolicum), pod dvěma Darkthep a impozantní albová tečka se odehraje v režii Kobdzeye. Vyslechl jsem prosby některých fanoušků, abych své texty uváděl takovými zakotvujícími anotacemi. Nejde o výklad textu, ten si žije svým životem, a každý posluchač ať si v něm najde to své. Ve stylu Komenského vám ukážu názorný příklad, co je tím myšleno. Tak třeba otevírák alba, song Král Humbuku, je uveden níže uvedenou předmluvou, samozřejmě vizualizace bookletu tomu dodá ty odpovídající grády! Vše doprovodí do detailů promyšlený, do coveru vizualizovaný příběh…

KRÁL HUMBUKU (anotace): Říkanku z úvodu písně si notovali naši předkové na přelomu 19. a 20. století a odkazovala ke skutečnému cirkusu pánů Burnuma a Baleje. Barnum přezdívaný „Král humbuku“ může být klidně považován za otce showbyznysu – řemeslného odvětví kapitalismu, které nejen uspokojuje touhy či chtění všeho druhu, ale umí je i stimulovat a vyvolávat! Jeho věčný odkaz ve stále užívaném termínu „barnumská reklama“ je toho pečetí. Víte, co znamená? Jedná se o synonymum křiklavé, přehnané či nabubřelé reklamní kampaně! Barnum bohatl tím, že dojil zlato z lidské touhy po senzacích. Nástup bulvárního průmyslu v 19. století a jeho fenomenální úspěch zrodily magnáty, kteří svou obrovskou mocí i v dědičné linii stále umí míchat karty světového dění. Lež se stala výhodným prodejním artiklem a hybatelem veřejného mínění.

Nahráváš mi k další otázce. Nedílnou součástí alb Bratrstva Luny jsou velmi povedené a výpravné booklety, jakými se může pochlubit málokterá tuzemská kapela. Svěřujete je vždy jednomu autorovi a necháváte mu volnou ruku, nebo spolupracujete s více autory a přicházíte vždy s konkrétní představou, jak má nejen obal, ale i celý booklet vypadat?

Díky za uznání. Když jsme se s Darkthepem rozhodli, že nahrajeme a vydáme profesionální album (2009, Goethit), už tehdy jsem měl k materializaci díla přístup, že ho chci vydat v takovém provedení, které by nadchlo i mě jako fanouška. U mnoha kapel mě mrzely nedotažené booklety, taková tupá úspora na něčem, co jejich díla mohlo ještě posunout o level výše. Obrovská čest všem výjimkám! A tohle je v Bratrstvu Luny má role, že jsem duší verbální a symbolické prezentace. První tři alba s námi na frontové linii výtvarníka a grafika odmakal Deather. Jeho přínos Bratrstvu je mimořádný, co se týče definování naší identity. Jaromír maloval, fotil, vytvářel koláže. Realizace každého díla byla mimořádně náročná, dodnes si pamatuji jeho slova, že naše alba obsahují několik dalších titulních coverů schovaných v bookletech. S Carpe Diem (2014) se naše spolupráce uzavřela. Jedním z řady důvodů byla právě ta nedostatečná volnost. Každému umělci se lépe pracuje, když mu zadáte téma pro cover obecně a necháte ho tvořit. Ještě musím zmínit, že Deather je autorem našeho nádherného loga Bratrstva Luny i erbovní ikony, loga Magické noci trubadúrů a tím i loga gothic rockových novin Trubadúr, které z něho vychází. Bylo pro nás nesmírnou ctí, že Jaromír byl celých pět let (2009-2014) naším dvorním výtvarníkem.   

Při dálkovém studiu žurnalistiky (2012-2016) jsem díky protnutí čar osudu poznal Eriku Mithoferovou, úžasně talentovanou, kreativní, dobrosrdečnou a sympatickou ženu. Kavárenská setkání dvou Vodnářů vyznávajících podobné hodnoty a chtivé tvorby, předávání myšlenek, komunikace oděné do symbolů povznášejících a kultivujících duši mířila jistě k vzájemné spolupráci. Navázat na bruntálského mága Deathera byla velká výzva. Očekávání však byla ještě překonána! Bilanční 2CD komplet Decade – Gotická duše 2006 - 2016 je opus magnum naší diskografie. Celý, do detailů propracovaný komplet ozdobila překrásná autorská kresba růže, která mě nadchla tak, že jsem si ji nechal vytetovat na předloktí pravé ruky. Doslova jsme se v komplexním pojetí, včetně hudební složky, dostali s Bratrstvem Luny na dotek Novalisova modrého květu, od území nenaplnitelných tužeb, opravdu na dotek!  Erika v roce 2016 následně bravurně zvládla festivalový vizuál třetí Magické noci trubadúrů. V roce 2019 jsme společně pracovali na povstání Fénixe z popela, tedy velkém projektu s Petrem Štěpánem – Luna nad Iglau. Speciální zmínka – krom úžasné kresby Fénixe, jehož originál zdobí můj obývací pokoj, Erika namalovala logo LunArt Music, mého privátního labelu, který tvoří hlava vlka evokující úplněk. Ohlasy na toto dílo jsou stále četné a mimořádné! Letos ještě Erika připravila upgrade coveru Luna nad Igalu určený pro vydání jeho vinylové verze. Prvního vinylu Bratrstva Luny v jeho historii (očekávané vydání na podzim 2021).

A jsme u Clamare! Co se týče grafiky a postprodukce, jedná se o mimořádně složité dílo na realizaci. Už však mohu říct, že jsme v cílové rovince. Vaši čtenáři mají nyní možnost v premiéře spatřit jeden obraz, tematickou kompozici, kterých vlastníci originálu najdou sedm. Důležitou roli v konceptu alba má i Erikou namalovaný strom, který reprezentuje zastřešující autorskou myšlenku projektu: „Jen jediná koruna je hodna absolutní úcty, koruna stromu.“ Tváří alba, která s námi v plném nasazení nafotila celý příběh je moc fajn dívka a alternativní modelka s uměleckým pseudonymem Catherine de Crumbenowe. Je symbolické, že jsme se spolu poprvé potkali na podzim minulého roku na online koncertu XIII. století ve Svitavách, kde jsem měl tu čest tuzemské legendě gothického rocku, křtít album Zahrada světel. Tehdy jsem také zjistil, že s Káťou spolupracoval již náš dvorní reportážní fotograf Aleš Enochian Komárek. Grafika alba vzniká v přímé tvůrčí součinnosti, vize je samozřejmě základ, ale při jejím materializování přicházejí i další nápady, kterými se s Erikou inspirujeme vzájemně. Erika má dar dostat do sdělení auru magie a doteky mystiky, ta produkční a postprodukční dřina najednou roztáhne oponu a vy hledíte na hotové dílo, které před rokem existovalo ve formě mlhavé vize. Než jsme začali Clamare zhmotňovat, probírali jsme desítky možných cest, které by nejlépe vystihly myšlenkové i emoční poselství alba. Opravdu se těšte na výsledek, bude znovu jedinečný!

Nahrávky Bratrstva Luny působí jako celek vždy velmi kompaktně. Jakým způsobem pracujete ve studiu? Účastní se procesu nahrávání celá kapela, nebo se ve studiu příliš nepotkáte a kompaktní zvuk je pak především výsledek skvělého mixu a masteringu?

Finální sound je od Goethit plně v režii našeho hudebního špílmachra Kobdzeye. Jak nám nyní stále připomíná náš nový basák T. L. – Kobdzey je vykopanej poklad! A má pravdu! Tvé ocenění nás všechny samozřejmě těší. Na samotném začátku přípravy nových písní jsou demonahrávky, které připraví samotní autoři hudby. Zrod skladby se odehrává třemi způsoby: buď vzniká hudba na připravený text, text na hudbu nebo pracujeme s fragmenty, z nichž se vyloupne její další směrování. Samozřejmě u nás je důležitá emoce, nálada, vyznění, téma. Tady to máme krásně sednuté. Samotné nahrávání probíhá individuálně ve studiu Kobdzey ve Štětí. Album míchá Kobdzey, členové kapely se zapojují do diskuse nad mixem. Klíčová je ovšem osa Kobdzey – autor. V současné době dochází k novému rozměru spolupráce, kdy autor většiny skladeb Šotek, je s Kobdzeyem u mixu těsněji, než bývávalo zvykem. I Bruzs D., Darkthep, T.L. dávají do placu své bohaté zkušenosti. Mastering je pak Kobdzeyova doména. Clamare je tedy opravdu týmová práce, všichni víme, že se rodí dílo, které tady s pečetí Luny ještě nebylo. Nová dimenze bratrského hudebního bytí.

Patnáct let trvání kapely je celkem významný mezník. Nastala někdy situace, kdy jsi měl pocit, že kapela se dostává do slepé uličky a přemýšlel jak a zda vůbec jít dál?

Poslední dva roky jsem prožíval se zpěvákem Matějem takové schizofrenní žonglování. Musím tady férově říct, že mě Matěj sám před sebou varoval, a to již v roce 2007! Tehdy mi řekl, že s námi do projektu půjde, je ale nespolehlivý, nevyzpytatelný a dokonce se v nadsázce otituloval jako „rozbíječ kapel“. Takže těch 15 společných let je třeba brát jako malý zázrak. Dnešní stav již beru jako určité požehnání a šanci pro nové tvůrčí zážitky, stejně jako ostatní členové Bratrstva. Mohu vám prozradit, že máme s Šotkem již v demu připravenou titulní skladbu následujícího alba. Jak zní jedno moudro, někdy je nezbytné nechat některé lidi jít, abyste se mohli posunout dál.

Není žádným tajemstvím, že Bratrstvo Luny vždy vzhlíželo k tuzemské gothic rockové legendě, ke kapele XIII. století. A nezůstalo jen u onoho vzhlížení, ale postupem času došlo i na spolupráci, nedávno završenou společným albem s frontmanem XIII. století Petrem Štěpánem. Pověz nám jak ke spolupráci došlo a co všechno jí předcházelo?

To je na román, to nejde lapidárně shrnout. Ano, vrcholem naší spolupráce je album Luna nad Iglau, které se letos dočká i podoby vinylu. Ten projekt se zrodil z velké životní krize Petra, kdy se u něj podělalo všechno, co mohlo. Petr čelil zdravotním komplikacím, XIII. století stálo, navíc přišlo o zkušebnu, Petr řešil i existenční otázky – vztahy, bydlení, finance. Petra Štěpána jsem v Jihlavě pravidelně navštěvoval a když se mi svěřil, že potřebuje dělat kumšt nebo ho ta nálož nepříznivých okolností zlomí, hlavou mně blesklo, že mu předložím nabídku na společný projekt. Byl to skvělý nápad! Petr se prací na albu dostával do formy, žil hudbou a de facto se připravil na triumfální návrat na scénu se XIII. stoletím. Na jaře roku 2018 to vypadalo, že je s gotickým „rock´n´rollem“ konec, tak blbě na tom Mistr byl. I životní Petrova opora bratr Pavel viděl další pokračování kapely bledě. Kdo by chtěl do tohoto příběhu nahlédnout více, doporučuji dokumentární film Chrám fénixů, kde je vše bravurně zachyceno.

Tvé aktivity v Bratrstvu Luny jsou různorodé, nedávno ses dokonce pustil do sepisování knihy o historii kapely. Jak práce na knize pokračují?

Pohrával jsem si s myšlenkou vydat knižně příběh Bratrstva Luny u příležitosti našich deseti let. Vidím úplně živě, jak mi to Petr Štěpán při konzumaci gulášové polívky na zahrádce restaurace ve Velvarech rozmluvil. Měl pravdu, vždyť tolik věcí by v té knize nebylo. Už jsem kdesi zmiňoval, že si vydání knihy nechám na bratrské dvacetiletí. Na knize pracuji tak, že mám vymyšlený koncept a pečlivě zpracované rešerše z celé naší dosavadní cesty. Jsem takový emoční žurnalista, miluji archivování a dokumentaristikou práci. Kdybych žil ve středověku asi bych byl kronikář. I když... je asi pravděpodobnější, že bych v této době skončil spíš na hranici než u dubového stolu v nějakém klášteře.

Další aktivitou spojenou s Bratrstvem Luny a tvojí osobou je akce s názvem Magická noc trubadúrů, kde kromě Bratrstva téměř pravidelně vystupuje i zmíněné XIII. století a mnoho dalších, žánrově spřízněných kapel. Součástí festivalu jsou i noviny Trubadúr, kde se navštěvník dozví nejen kompletní program, ale i mnoho dalších zajímavostí ze světa okolo Bratrstva a vystupujících kapel. Přibliž nám tento v našich končinách poměrně ojedinělý projekt.

Klíčová informace je, že bude pokračovat. Původně se tak mělo stát letos na podzim, ale paradoxně festival nezhatil „covid s vládou“ (pokud se to zase neposere!), ale odklepnutí velké rekonstrukce elektroinstalace v kralupském kulturním svatostánku, které začne v létě a potrvá až do konce roku. Podařilo se mi však již dojednat nový termín. Magická noc trubadúrů 5 proběhne v Kralupech nad Vltavou v sobotu 2. dubna 2022. Program znovu naplní festivalový podtext Musica, Theatrum, Magia a nabídne fanouškům scény mimořádnou a neopakovatelnou událost. Před koncertní částí festivalu bude v kině Vltava ve světové premiéře promítnut dokumentární film o Petrovi Štěpánovi, na kterém s velmi šikovným kameramanem a střihačem Honzou Hrušovským pracujeme již několik let. Věříme, že to bude opravdu mimořádná událost. Pikantní je, že v příštím roce oslaví Petr Štěpán 60. narozeniny. Bude to takový velký dar legendě česko-slovenské hudební scény. Informace o zahájení předprodeje vstupenek či o možnostech dostat se do kina na premiéru filmu se nejpohodlněji dozvíte z facebookové stránky Magická noc trubadúrů. Takže už je jasné, že na Magické pětce se na prknech, co znamenají svět, představí znovu bok po boku XIII. století a Bratrstvo Luny. Další účastníci akce jsou v jednání. No a co by to bylo za Magickou noc bez pátého čísla gothic rockových novin Trubadúr. Držte palce, ať to všechno klapne!

Bratrstvo Luny není úplně typicky koncertní kapelou a vystupuje spíše jen sporadicky. Což jí činí posluchačsky atraktivní a žádanou, nicméně současná omezení a krizová situace v kultuře se jistě nějakým způsobem dotkla i vás, nebo se mýlím?

Pro nás koncertování není zdrojem obživy, takže z tohoto pohledu jsme nestrádali. Lehkým ekonomickým postihem bylo zastavení koncertní činnosti XIII. století a tím i prodeje alba Luna nad Iglau. Takže ta podivná doba nás spíš týrala v běžném se potkávání se životem, jako asi každého člověka. Naše filosofie vystupovat jen výjimečně při mimořádných příležitostech bude i nadále trvat. Nikdy nebudeme vymetači klubů nebo lidových zábav v mnoha odstínech šedi. Nejsme zábavová kapela! Je hodně pravděpodobné, že naše první živé vystoupení v nové sestavě se odehraje až v domácích Kralupech nad Vltavou, na pátém ročníku Magické noci trubadúrů  2. dubna 2022.