Stone Temple Pilots

Brothers In Arms

Neustálé šarvátky a rozepře. Skvělá chemie během komponování nových skladeb. Platinové prodeje. Bratrovražedný boj. Recept na to, jak přežít a zároveň vydělávat haldu prachů, nikdo předem nemá. V čem mají (ne)výhodu kapely, které vede převážně bratrský pár?

Buď vládne destruktivní klima, vyřizování si osobních účtů skrze média, díky nimž samozřejmě firemní značka kapely stoupá v tržní hodnotě, anebo vzájemná solidarita, která drží pohromadě autorský tým a dokáže ustát jakoukoli krizi. O kom je řeč?

Stone Temple Pilots je kapela devadesátek, spjatá především s érou grunge. Možná že nepatřila do svaté čtveřice (Nirvana, Soundgarden, Pearl Jam, Alice In Chains), o to víc ale měla otevřené hudební obzory, což nakonec dokazuje i poslední vývoj událostí. Bráchové Dean a Robert De Leo si rozumějí jak po lidské, tak umělecké stránce. Právě splynutí jejich podmanivého rhythm and blues s tradičním hard rockem, country, psychedelií i bossa novou odstartovalo úspěch Stone Temple Pilots, kterého by ale nedosáhli bez charismatického řvouna a věčného průseráře Scotta Weilanda. Ten svoji rockovou auru obalil do punkové revolty i feministického klišé. Novodobý Jim Morrison, další Bob Dylan, zejména ale neskutečný feťák, co rozložil svoji domovskou kapelu hned několikrát. Není se čemu divit, že Stone Temple Pilots byli pro některé hotovým zjevením - přestože skupina umí zahrát cokoli od Boba Marleyho, Jamese Browna až po Pink Floyd, jejich styl je zkrátka nepřeslechnutelný, o čemž přesvědčuje i poslední zářez do jejich diskografie EP High Rise.

Scott Weiland po posledním vyhazovu rozehrál se svými bývalými spoluhráči právní bitvu. Ti ale nelenošili a za mikrofon přizvali kapacitu z jiného světa Chestera Bennigtonna z Linkin Park, kterému tím prý splnili sen. Že to klanu De Leo jde i bez legendárního frontmana, potvrdili již během projektu Army Of Anyone, jenž v půli nultých let dali do kupy se zpěvákem Richardem Patrickem z kapely Filter. Ani aktuální novinka High Rise nepostrádá charismatický šarm rukopisu De Leo – chytlavé riffy, vášnivé aranže, magické beaty, upřímné refrény i do zlatova vybroušená kytarová sóla naznačují, že odkaz STP jen tak brzy neskončí.