Budujeme domácí studio IV: bez computeru ani rána

Srdcem většiny dnešních studií od těch nejmenších až po ty profesionální je počítač. Bohužel i bohudík. Nebýt počítačů, domácí studio, které by poskytovalo kvalitní nahrávky, by bylo pro většinu muzikantů nedostupné. Do nástupu digitálních technologií se točilo na pás a finančně dostupné byly jen malé čtyř nanejvýš osmistopé kazetové magnetofony nebo jejich osmistopé obdoby využívající běžný magnetofonový pás. Problémem byl navzdory použití systému dolby a dvojnásobné rychlosti pohybu pásku šum. Stopy byly na pásu těsně vedle sebe, takže se nešlo zejména u osmistopých kazet vyhnout přeslechům. Zařízení sice umožňovala letmý střih, takže šlo třeba v hotové písni přehrát nepovedený refrén, ale nápad jak použít zpěv z jedné verze v základu z jiné byly zcela nereálné stejně jako divoké střihy.

Digitální technologie mají také své nedostatky, rané měly hodně chemický zvuk daný nízkou bitovou hloubkou, ale třeba čtyřstopé a osmistopé minidisky, jako byla Yamaha MD4 nebo MD8 už umožňovaly naprogramovat do skladby střihy a zcela ji přeskupit, nebo vytvořit kopii vícestopé nahrávky bez ztráty kvality. A to byla relativně jednoduchá zařízení, jejichž možnosti byly oproti počítačům mizivé. Pro kreativní zpracování pořízených záznamů je digitální technika nenahraditelná.

Dá se samozřejmě diskutovat, v čem současná špičková digitální záznamová zařízení zaostávají oproti čtyřiadvacetistopým magnetofonům používajícími dva palce široký pás, a v čem je naopak překonávají, ale pro nás stavitele domácích studií to valný smysl nemá. Je to podobné, jako se bavit, jestli je zajímavější závod formule 1 nebo čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans. Nesedneme si ani do kokpitu formu, ani za volna okruhových speciálů, dál budeme řídit fabii a rozhodovat se jedině o tom, jestli si – až budeme mít peníze - radši koupíme ojetého focuse, oktávku nebo Hyundai i30. Pokud ale budeme stavět studio, tak budeme muset zůstat u té fabie.

Jádrem domácího studia bude počítač. I když budeme nahrávat na nějaké jiné zařízení, jako je vícestopý rekordér Zoom R16 nebo nějaké stereofonní nahrávadlo typu Sony PCM-M10, následné úpravy záznamu se na počítači dělají mnohem snáze a mnohou být mnohem komplexnější.

Počítači se nevyhneme, i když je to zařízení, které si žije vlastním životem, což není žádná esoterika. Sám se aktualizuje. Kdy, závisí na rozhodnutí výrobce operačního systému, což je něco jako bůh, který si může klidně dovolit zrušit podporu staršího oblíbeného a spolehlivého systému, aby prodal ty novější, v nichž už nefunguje půlka vybavení, které jsme si koupili a nemáme nejmenší důvod je měnit. Klidně si taky změní protokol nějakého rozhraní, přes které se připojují periferie, takže zařízení za dvacet a více tisíc nejme schopni rozchodit. Jenže kohouti jsou malí páni, to Jitřenka řídí kokrhání.

A to nemluvím o tom, že počítač umí v nejnevhodnější chvíli zamrznout nebo se přeruší v nejnevhodnější chvíli spojení mezi kartou a počítačem. I když se situace postupně zlepšuje, pořád něco je na letité odpovědi šéfa automobilky General Motors Billu Gatesovi, který tepal automobilový průmysl, že zaostává: „Kdyby GM vyvinulo takovou technologii jako Microsoft, příležitostně by se auto na dálnici bez zjevného důvodu zastavilo. To by se všeobecně bralo jako normální, prostě by se nastartovalo a znovu by se pokračovalo v jízdě. U jistých manévrů (např. levá zatáčka) by se auto občas zastavilo a nešlo by nastartovat. V takovém případě by pomohla jen demontáž a nová montáž motoru.“ Nadále budeme počítač pravidelně proklínat, že nedělá to, co chceme, a chyba nebude vždy mezi monitorem židlí. Zatím však není nic, co by nabízelo lepší poměr cena výkon.

Počítač pro nahrávání

Hudební počítač musí být především dostatečně výkonný, protože se pracuje s velkými objemy dat, která se podrobují náročným operacím. Ve velkých studiích se používají stolní počítače, ale stejnou službu může poskytnout i středně výkonný laptop. Netbook opravdu nepostačuje a tablet bych také pominul. Ale nesmí se upadnout do opačného extrému a myslet si, že bez osmijádra s osmi giga operační paměti si nemáme šanci škrtnout.

Co platilo ohledně výkonu před deseti lety, nelze brát jako postulát. Požadavky na kvalitu nahrávky sice vzrostly, ale zdaleka ne tolik jako výkon počítačů. Před patnácti lety jsem zpracovával nahrávky na Pentiu III s taktováním 133 MHz a točil na Maca G3 s taktování jen o něco vyšším. Operační paměť měla obdivuhodných 128 MB. Dneska by se na takovém počítači nedal spustit ani operační systém, protože jsou mnohem sofistikovanější, což je jen hezké slovo maskující, že jsou komplikovanější a odčerpávají více z výkonu procesoru. Tehdy jsem, pravda, míchal nahrávky o maximálním počtu osmi stop a spokojil se s šestnáctibitovou hloubkou.

Dnes prodávané počítače zvládnou bez problémů nahrávání do více stop. Pokud nemáme doma deset let starý šrot, není nutné kupovat nový. Míníme-li však natáčet a zpracovávat hudbu na počítači pravidelně, od věci to není. Už z toho důvodu, že v zájmu stability a udržení výkonu je dobré počítač sloužící jako jádro studia využívat pouze pro zpracovávání zvuku a nepoužívat k dalším činnostem. Nemám na mysli jen návštěvu rizikových stránek s vnadnými ženami, které nakazí aspoň váš počítač, když už ne vás. Tzv. policejní vir, který vám zablokuje přístup k datům, chytíte většinou den před odevzdáním finálního mixu. Stačí, když bude celá rodina na počítači brouzdat internetem, stahovat, co ji jen napadne, hrál on-line hry nebo se registrovat na pro ni zajímavých stránkách. To vše běh počítače zpomaluje, neboť se zaplňují jeho registry, takže bude komp nejen pomaleji nabíhat, ale bude obtížně zvládat smíchat nahrávku, u které se vám to ještě před třemi měsíci vedlo.

Pokud nebudeme kupovat nový počítač, je dobré jej alespoň vyčistit a odstranit z něj vše, co nepotřebuje, stará data, programy, které nevyužíváme, i nepotřebné ovladače. Nakonec je dobré vyčistit registry s pomocí programu, jako je CC Cleaner. I to trochu zrychlí běh staršího kompu, i když samozřejmě nejlepší je sáhnout k radikálnějšímu řešení, kterým je nová instalace systému. To i starší počítač ožije, systém naběhne hned a programy jen sviští.

I tak se může v průběhu pár měsíců stát, že stávající počítač bude zadarmo drahý, protože ho bude nutné upravit. Přestože se věnujeme zvuku, paradoxně největší problémy bývají s obrazem. Při práci se zvukem se většinou zobrazují nahrané stopy, ony typické buřty, které se v průběhu mění, takže si grafická karta neodpočine. A pokud je integrovaná, nemusí stačit zvládat požadavky a počítač se začne sekat. Nemluvě o tom, že se brzo ukáže, že jedna obrazovka nestačí a bude nutná druhá, i když kvůli tomu se dneska už většinou grafická karta kupovat nemusí.

Stačit ale nemusí kapacita operační paměti, zvláště když budeme míchat projekty s větším počtem stop a na každou nasadíme jiné efekty. A dokupovat do staršího počítače paměti je někdy docela drahý špás, nemluvě o tom, že je musíme umět instalovat.

Hlavním problémem ale bývají nejrůznější zvuky, které počítač produkuje, především hučení větráků a disků. Normálně je ani neregistrujeme, maximálně při zapnutí, ale pokud se pokoušíte zjistit, v které stopě je ten brum a ne a ne na to v tom hluku cvakajícího větráku přijít, dostaví se chuť počítač rozkopat. Nemluvě pak o nahrávání. Pokud se točí přes mikrofony, dokáže hučení počítače znehodnotit celý záznam. A čím budou lepší mikrofony, tím to bude patrnější.

Doma většinou není možnost mít oddělenou režii od nahrávací místnosti a pokusy dát počítač do předsíně nedopadají nejlépe. Musíme k němu vést někudy kabely, což znamená provrtat zeď. A pokud budeme chtít k počítači flash disk, abychom nahrávku někomu překopírovali, nebo do něj z karty stáhnout záznam z koncertu pořízený na nahrávadle, pomineme se z toho, protože se budeme muset zvednout, jít do předsíně, připojit periferii, vrátit se k obrazovce, abychom zjistili, že počítač disk nenačetl, takže ho musíme znovu vytáhnout, zkusit zapojit do vedlejší zdířky. Nemluvě o případech, kdy budeme k počítači připojovat přes USB klávesy pro ovládání virtuálních nástrojů, nebo kontroler nahrazující mixpult či syntezátor nebo sampler, u nichž upravujeme data. Nápad zavřít počítač do skříně není taky vždy nejlepší, protože se tam může přehřát.

Takže na řadu přichází drobný tuning. Vymění se některé větráky za tišší pomaloběžné a vnitřek počítače vylepit izolační hmotou jako se Airen Silent. Samozřejmě s tím, že větrací otvory zůstanou volné.