Budujeme domácí studio XIV: není flaška jako flaška

Flašky chce skoro každý. A teď nemám na mysli jen láhev bourbonu, skotské, jamajského rumu nebo archivního vína, to nechť si každý doplní podle svá chuti stylu hudby, jemuž se věnuje. Flašky jsou žádané i v předzesilovačích. A každému je jasné, že kvalita závisí na ceně, i zarytý abstinent tuší, že viska Božkov nebude asi chuťově srovnatelná s jednosladovou whisky zrající v dubových sudech po sherry.

Většina tuší proč celolampový Manley s ručně vybíranými elektronkami na vstupu i výstupu stojí nový 2200 dolarů a D. W. Fearn, který nevyužívá ani desek s plošnými spoji, ale propojení z nejkvalitnějších součástek dráty, vyjde na 63 tisíc. Cena ferrari taky nikoho nepřekvapuje, většina lidí je však v garáži nemá. Nekoupí si je ani ti, kteří by na ně měli, protože je nevyužijí. Stejně tak v domácí studiu nevyužijeme výrobky firem Crane Song nebo Tube Tech.

Horší ale je, když si koupíme na tržišti nějakou blended scotch a zjistíme, že v láhvi je místo ballantinky jakýsi patok. A to nemluvím o láhvi vodky, ve které je metyl. Bohužel i to se stává. Čínské elektronky v laciných preampech neslouží k zesílení, ale jen k jakému si přibarvení zvuku, majícímu napodobit crunch malinko přebuzeného kytarového komba.

Přestože elektrony nabízejí krásný čistý zvuk – jinak by se nevyužívali v audiofilských zařízeních – jsou často spojovány s lampovým zkreslením, které se s oblibou využívá v kytarových kombech jako prvek vytvářející plný zvuk. Mírně přebuzená lampa totiž produkuje uchu příjemné zkreslení a ne jakési chrčení. Je to ale mezní využití elektronek, které při dostatečném buzení (nejméně 150 voltů, ale lépe 300 voltů) dávají čistý zvuk a trvá dlouho, než dojde k přebuzení, jež vzhledem k svému charakteru není na závadu. Lampové zesilovače proto mohou mít krásně čistý zvuk, když jsou dobře zkonstruovány a dostatečně buzeny. V levných předzesilovačích se ale využívají lampy jen k obarvení sterilního tenkého zvuku levných operačních zesilovačů, ke kterému přidávají nikoli kultivovaný kulatý zvuk lampového zesilovače, ale ne vždy příjemné zkreslení. Využívá se faktu, že lampa, které není dostatečně žhavena, začíná záhy kreslit. To samozřejmě nemusí být na škodu, přidat trochu zkreslení se někdy může docela hodit, zejména pokud jsme milovníky lo-fi elektroniky a garážového zvuku. Chceme-li natočit tenora zpívajícího bel cantem milostnou serenádu nebo tklivé lkající housle, zkreslení nahrávku zcela znehodnotí.

Měl jsem kdysi levný podlahový preamp od Uliho, protože naše zpěvačka ráda experimentovala s procesováním hlasu přes nejrůznější efekty, které vyžadovaly na vstupu linkovou úroveň. Nakřáplost zvuku preampu ale i jí, která byla ochotná hlas pouštět přes distortion, delay a pitch shifter, vadila a efekt šel do světa, i když dlouho trvalo, než se našel nějaký zájemce o tento výrobek.

Varováním budiž, je-li takovýto preamp napájen stejnosměrným devítivoltovým zdrojem. Pak je celkem jasné, že elekronka bude na koncentráčnické dietě, i těch minimálních 100 - 150 voltů z něj dostaneme těžko.

V lepším případě je elektronka zapojena do paralelní větve a její zvuk se k výslednému jen přimíchává jako u jinak dobrého preampu Studio Project VTB-1, takže ho lze nechat čistý. Horší ale je, pokud je využita v druhém stupni a vypnout se nedá. Některé firmy toto zapojení zvládají lépe, příkladem budiž ART ve své řade Tube MP nebo dbx. Jiné, jako Behringer s Mic 100, hůře.

Pokud se nejsme v úplné nouzi, je lepší se vyhnout preampu s lampou za nějakých 1000 až 2000. Nemusí to být vždy průšvih, ale kvalitní zvuk od něj očekávat nejde, do studia se proto nehodí. To ale neznamená, že je nutné automaticky utrácet desetitisíce.

Použitelné levné preampy

Jestliže potřebujeme rozšířit počet vstupů s předzesilovači o jeden či dva, můžeme volit zmiňovaný Studio Project VTB-1, který sice do ČR nikdo nedováží, u Thomanna však vyjde na 4000. Má obstojné operační zesilovače a slušnou architekturu. A lampový zvuk přimíchat můžeme, nebo nemusíme, kteroužto druhou variantu osobně doporučuju. Umožňuje ale laborovat i se vstupní impedancí, která se dá přepínat mezi 50 a 200 Ohmy a nabízí i horní propusť na 70 dB.
Za podobné peníze se dá pořídit jednoduchý channel Strip Joe Meek Three Q, který nám nabízí ještě dvě funkce navíc – jednoduchý ekvalizér a kompresor. Za pět tisícovek se dá pořídit jiný channel strip, letitý, ale stále obstojný dbx 286. Chceme-li lampový dvojkanál, je tu ART TPS 2, jehož elektronky jsou také na napěťové dietě, ale zvuk už je přijatelný. Dvoukanálový hit v podobě M-audio DMP-3 se bohužel už nevyrábí.

Pokud potřebujeme jen rozšířit stávající počet vstupů na nabírání bicích nebo, je řešením rozšířit stávajíc kartu o dalších osm mikrofonním vstupů, které se dají připojit přes ADAT. Těchto zařízení existuje docela dost, až už je to Presonus Digimax za 10 000, o dva tisíce dražší Focusrite Octopre nebo kvalitní RME Octamic, který však vyjde už na 33 000. Pokud chceme ušetřit, mnohdy postačí na méně klíčové zdroje zvuku, jako jednotlivé bubny v soupravě, i Behringer ADA 8200 za necelých 6000 nebo starší a o něco méně kvalitní, ale pořád použitelný ADA 8000. Trváme-li na lampách, pak je tu ART Tube Opto 8 za 17 000. Většina těchto zařízení však nepřináší výrazný kvalitativní posun, i když na rozdíl od podlahového behringera zvuk nedegraduje.

Pokud jsme nespokojeni s předzesilovači v stávající zvukové kartě, je třeba si především uvědomit, co nám na nich vadí. Pokud se nám nelíbí barva zvuku nebo nestačí zisk, tak je nastala vhodná chvíle pro zvažování preampu, i když v prvém případě je třeba se zamyslet i nad akustickými kvalitami prostoru, kde se točí. Pokud se nám ale zdá, že nahrávka šumí, je dobré si ověřit, jestli problém není v samotné kartě. Bude-li šumět i bez toho, aby k ní bylo cokoli zapojeno, je lepší si pořídit novou.

Potřebujeme-li preamp jen kvůli tomu, že nám nestačí zisk vestavěných předzesilovačů, pak je se docela hodí Rane MS-1B, který s celkem neuvěřitelnými 120 db zvládne hravě páskové mikrofony. Operační zesilovač Burr Brown je zárukou kvality zvuku.