Budujeme domácí studio XIX: jaký kompresor

Jak ukázal předchozí díl, kompresorů je požehnaně. Liší se konstrukcí, součástkami i účelem Ono je to jako u automobilů, taky mezi nimi najdeme sportovní kupé, kabriolety, plnohodnotné terénní čtyřkolky, SUV, velkoprostorové rodinné vozy, luxusní limuzíny nebo naopak pojízdné nákupní tašky vhodné do města. Je potřeba si vybrat jen ten nejvhodnější, žádný univerzální vhodný na všechno bohužel neexistuje.

I každý kompresor je trochu jiný, některý nabízí menší, leč plynulejší kompresi, další reaguje rychleji, třetí zase méně potlačuje basy.

Mnohokrát opakované rčení nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné zboží, tu platí dvojnásob. Přes kompresor prochází signál, který je jím zesilován, i když ještě kompresor nezabírá. Nekvalitní levná zařízení tak mohou signál znehodnotit, i když jej zrovna nebudou komprimovat. Podobně jako levné předzesilovače rozmažou středy, znejasní výšky a, co udělají s basy, je lepší nevědět. Navíc mohou pěkně šumět. A pokud nebude křivka kompresoru lineární, může být výsledek ještě horší než bez kompresoru, protože může zabrat pozdě a moc, takže špička zůstane, ale po ní bude signál utlumen do chvíle, kdy kompresor přestane pracovat.

To ale nemusí být vždy jen chyba zařízení. Podobně jako u počítače tu nejčastěji platí, že chyba je mezi židlí a klávesnicí nebo monitorem tak v tomto případě mezi židlí a čelním panelem kompresoru. Kompresor je docela složité zařízení, které má většinou nechutně mnoho ovládacích prvků, nastavuje se hranice, na které načíná zabírat, tedy threshold, poměr komprese ratio (slope), čas náběhu a čas doběhu (attack a release) i následné zesílení make up gain, které má vyrovnat ztrátu hlasitosti způsobenou kompresí. Ještě se také přepíná, zda přechod bude ostrý nebo pozvolný (hard a soft knee). Nemluvě o dalších možných funkcích, jako je řízení komprese zvenčí přes side chain.

Jako na potvoru to nastavení, které na první pohled působí nejjistěji proti přebuzení, tedy krátký náběh a silná komprese těsně před hranicí přebuzení, působí nepřirozeně. To, které vypadá nejpřirozeněji, tedy rychlý náběh, nižší threshold a mírný poměr tak okolo 4:1 zas vede k otupení nahrávky, takže působí jako za dekou. Takže to chce hodně experimentovat a zkoušet, ale tohle není seriál o tom, jak nastavovat kompresor, ale jaké vhodné vybrat.

Pro technické antitalenty je lepší použít zařízení, které nemá tolik ovládacích prvků, neumožňuje sice si tolik pohrát s parametry, protože některé parametry jsou pevné, ale zase je tam menší nebezpečí, že se něco nepovede. JoeMeek ve svém mini channel stripu svém Three Q pracuje s pevným poměrem 5:1, malinko vyšším, než bych volil já, ale jde o optický kompresor, který je pomalejší. Nastavuje se u něj jen čas náběhu a doběhu, protože hranice, začne zabírat, se odvíjí z úrovně nastavení gainu na vstupu.

I kultovní LA-2A se nastavuje snadno, má taky jen dva prvky, zesílení (gain) a kompresi (gain reduction). Pokud si nemyslíte jako Lemmy, že nejlepší je otočit všechny knoflíky naplno doprava a držíte se hodně při zdi, krásně zabírá nejen na vokály, ale i bicí z automatu. Samozřejmě LA-2A je nad možnosti většiny z nás, vychází na nějakých sto tisíc, ale dají se sehnat celkem slušné klony, jako je jednokanálový Summit Audio 50, který vyjde na 20 000.

Kdo má opravdu strach něco nastavovat, tak se dají z druhé ruky sehnat hybridní pololampový kompresor s předzesilovačem Fat 2 od TL Audio. Pokud zvolíme některý z presetů, najdeme tam několik na kytaru, elektrickou kytaru, basu, i různé bubny a zpěv, nastavujeme jen zesílení na vstupu a pak make up gain, který dorovná úbytek hlasitosti způsobený kompresí. TL Audio sice zařízení přestalo vyrábět před delší dobou, přece jen to nebyl zrovna high end, i když na kytaru a basu je dobré, existoval ještě americký klon od HBB Radius, který nabízel i stereofonní verzi.

Volba kompresoru

Na onu kruciální otázku jaký typ kompresoru zvolit je celkem snadná odpověď. Je to jako u auta. Závisí to od toho, k čemu ho chceme používat. V domácím studiu ho nejvíc využijeme při nahrávání, abychom si zajistili, že se nahrávka nepřebudí a současně si ji trochu předpřipravili. Pro další zpracování nahraného signálu většinou budeme používat plug-iny. Výjimkou může být pouze použití analogového kompresoru na submix stopy bicích, kde dokáže dvojice VCA kompresorů dát i elektrickým bicí takový tlak, až technařovo srdce zaplesá. A dobře zafunguje i Universal Audio 1176, ale to už se dostáváme z říše finanční reality do říše snů o vlastnictví lamborghini.

Můžeme proto s klidem zapomenout na extrémně drahé elektronkové vari-mu kompresory nebo na vícepásmové masteringové.

Optimální možností je kombinovat kompresi s limitací. To z levnějších zařízení umožňuje například Drawmer MXPRO 30 za cca 14 000 nebo velmi dobrý, o něco pomalejší Aphex Compellor, který se však hůře nastavuje, protože nepoužívá standardní názvy.

Oblíbený je FMR RNC, který lze doporučit i před nabubřelý název Realy Nice Compresor, který v Německu přijde na 6000. Povedený je velmi zejména mód super nice, který je jistým druhem dvojité komprese. Někdy ale není nutné mít za kompresorem limiter, protože ten mají některé karty nebo channel stripy, ať už je to Universal Audio 4-710 či SSL Alpha Channel.

Kompresor se samozřejmě dá uplatnit u každého nástroje, ale u mnohých to při nahrávání není potřeba. Nasazovat ho na syntezátor vytvářející plochy sice je možné, ale zbytečné, ale ve chvíli, kdy však mezi baterii syntezátorů zařadíme na sóla monofonní analogový, zjistíme, že je taky pěkně dynamický a nebude na škodu ho ohlídat kompresorem.

I u sampleru s vlastními samply je kompresor k nezaplacení. I když se budeme sebevíce snažit a srovnávat na svém Microsampleru od Korgu nebo MPC od Akaie hlasitost podomácku vytvořených samplů, stejně nikdy na sto procent neuspějeme. Kompresor nám opět usnadní činnost stejně jako při nahrávání zpěvu nebo sólových houslí.

Obecně se kompresor používá u zdrojů zvuku s velkým rozpětím dynamiky, což je především lidský hlas a i mnohé akustické nástroje jako jsou housle. Tam jsou skoro nezbytné. Ale ani tam nemusíme nutně tahat z kapes desetitisíce, leccos zvládne JoeMeek MC2 stejně jako FMR RNC a jeho o padesát eur dražší bratříček FMR RNLA, tedy Really Nice Levelling Amplifier.

Na bicí se hodí většina VCA kompresorů jako je dbx 160, který prodělal několik reinkarnací, poslední verze je 160AD za 14 tisíc, či některé levnější produkty této firmy, u nichž lze nastavit více prvků, jako je povedený dvoukanál 1066, který stojí 15000, nebo v nejhorším případě i základní dbx 166 za 5250. S tím už se samozřejmě dostáváme do kategorie levnějších zařízení, ale bicí přece jen nejsou tak citlivé na kvalitu zvuku, jako hlas. Komprimovat přirozeně budeme jen ty bubny, u kterých to má cenu, na hi-hatu nebo činely ho nepoužijeme, zato u kopáku nebo virblu hodně zvuku pomůže, srovná hlasitosti a každý úder pak působí razantně, aniž by byl stále stejný.

VCA kompresor však má mnohem širší použití, kvalitní se dá použít i na hlas nebo na housle, jen si je potřeba pohrát s nastavením, volit plynulejší přechod a pomalejší náběh.

Dostupné jsou však i optické kompresory, JoeMeek MC2 vyjde na 7000 a kompresory od ARTu nejsou o moc dražší, navíc používají ve stupni zesilovače lampu. A nedostupný není ani klon LA-2A v podobě Summit Audia TLA 50, který vyjde na 20 000. Na podobnou cenu přijde i klon FET kompresoru 1176 Warm Audio WA76.