Budujeme domácí studio XLII: sluchátka

Sluchátka? Sluchátka? Tento dotaz uslyšíte v každém žlutém autobusu i na palubě většiny letadel. Nabízejí vám je, abyste si mohli pustit film nebo hudbu a nerušili ostatní. A to je dosud hlavní přednost sluchátek, kterou oceníme také ve studiu. Basákovi do nich můžeme pustit metronom, aniž by byl slyšet v nahrávce akustických nástrojů, a pokud nechceme nebo nemůžeme rušit, tak na nich můžeme poslouchat a kontrolovat pořízené nahrávky.

Míchat na nich celou desku tak dobrý nápad není. Přece jen je vjem zvuku ze sluchátek trochu odlišný, nemluvě o tom, že desítky hodin poslechu hudby ze sluchátek uším zrovna neprospívají. Sice se zdá, že pro jednou se to nezblázní, jenomže na rozdíl od mikrofonů nebo reproduktorů či preampů si stávající uši za nové nevyměníte. Nikde se neprodávají. Ty co máte, jsou jedny na celý život, nové nedostanete. Musíte je proto šetřit, on takový tinitus je k nevydržení a může vám zabránit věnovat se dál hudbě.

Sluchátka si sice většinou využívají při dotáčení sól a zpěvů, kdy se do nich pouští muzikantům základ, aby se měli podle čeho orientovat, jsou však chvíle, kdy jsou sluchátka nezastupitelná při kontrolování nahrávky nebo při čištění stop. Velmi dobře se uplatní v polních podmínkách, kdy nenatáčíme ve studiu. Pokud budeme nahrávat nějakou partu ve zkušebně nebo v sále místního kulturního domu, budeme rádi, když nebudeme muset sedět s kapelou v jedné místnosti a usídlíme se třeba v šatně nebo v předsálí. Tam samozřejmě žádné monitory nejsou, takže se musíme spokojit se sluchátky. Stejné to bude i na cestách. Že se k tomu nehodí špunty od smartphonu nebo sluchátka pro komunikaci přes Skype, je celkem zřejmé.

Kvalitní sluchátka však mají širší uplatnění, dají dobře použít i před detailní práce ve stopách, k hledání různých prasknutí a lupnutí – zejména v případě, kdy nemám dobré nearfield monitory.

U sluchátek používaných při monitorování a zpracovávání nahrávek budete především potřebovat dostatečný frekvenční rozsah, minimálně 30 Hz až 20 kHz, ale lépe, když budou zasahovat i do neslyšitelného spektra a budou přenášet zvuk v rozmezí 15 Hz až 25 kHz i více. Čím větší je rozsah, tím rovnoměrnější a věrnější je podání zvuku v celém slyšitelném spektru. Samozřejmě je potřeba vyrovnaná frekvenční charakteristika, zvlášť důležité to je, když na nich mícháte.

Jsou to trochu jiné parametry, než jaké klademe na sluchátka, do nichž se při dohrávaní overdubů pouští základ nebo klik metronomu. I ty musejí nabízet dobrý zvuk, pokud však bude frekvenční spektrum trochu omezené, takže nezahrají nejhlubší basy nebo naopak nejostřejší výšky, nebude to až tak vadit. Pokud je však využívají hráči na akustické nástroje nebo zpěváci, bude důležité, aby co nejméně zvuku z nich pronikalo ven. Ono by moc nepotěšilo, když by byl ve zpěvové stopě výrazně slyšet doprovod. Nejen že by se hůř zpracovávala, možná by to mohlo zhatit záměry s vyzněním nahrávky. Doprovod tam bude znít přece jen s jistým zpožděním, daným latencí. Pokud by byla větší, v řádu několika desítek milisekund, mohla by vytvářet nechtěnou ozvěnu nebo dojem hallu. U nějakého doomu by to bylo jedno, tam má stejně vše znít jak z dálky, ale u latinské hudby, která má vytvořit dojem, že stojíte mezi muzikanty, by to docela vadilo.

A to už nemluvím o kliku. Ten by vadil v každém případě. Zvuk metronomu by nahrávku zcela znehodnotil, i kdyby jeho tikání bylo jen tichounké. Atmosféra táhlého šansonu za zakouřeného baru by byla ta tam. Proto je potřeba použít sluchátka uzavřená, která zakrývají celé uši a která maximálně zajišťují, že do okolí nebude pronikat zvuk. Naopak pro delší práci s mixem se více hodí sluchátka otevřená.

Protože si sluchátka budeme pořizovat na dlouhou dobu a opět to není oblast, kde by probíhal revoluční vývoj, budeme se řídit, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci a vsadíme na zavedené značky s tradicí, jako je Sennheiser, Beyerdynamic nebo AKG. Dvojnásob to platí u sluchátek, které budeme používat pro monitoring a zpracování nahrávek. S otevřenými sluchátky AKG řady 700 nic nezkazíme, ty nejlevnější K701 sice stojí skoro čtyři a půl tisíce, ale hrají do 10 Hz do 40 kHz, podobně Beyerdynamiky DT 990 Pro 250 s bassreflexem za tři a půl tisíce přenášejí zvuky ve spektru od 5Hz do 35 kHz. Dobře ale poslouží i klasika AKG K121 s rozsahem od 18 do 22,5 kHz.

Pokud chceme mít univerzálnější sluchátka, která se dají použít i při nahrávání overdubů, je lepší volit uzavřená sluchátka, jako jsou AKG K171 MkII za 2800, která hrají od 18 Hz do 26 kHz, či o něco lepší a o 250 korun dražší AKG K271 MkII. Beyerdynamic nabízí za 3600 dobré DT 770 přenášející zvuk ve frekvenčním spektru od 5 Hz do 35 kHz. Kvalitní výrobky pak nabízí i Sony, jako je DR 7506. Klasiku mezi uzavřenými sluchátky pak představují výrobky Sennheiseru HD 25 v cenách podle verze od čtyř do šesti tisíc nebo oblíbené HD-280 za 4300.

Špičku pak představují Beyerdynamiky DT1350 s otočnými mušlemi. Ovšem ty už přijdou na sedm tisíc. To už je docela pálka, ovšem nelze zapomínat, že tyto sluchátka se používají především pro monitoring, kde jsou nároky vyšší, sluchátka pro muzikanty stačí obyčejnější, klidně i AKG K52 za tisícovku, Audio Technica ATH M20 za 1300 nebo Shure SRH 240A, která sice nejsou nejpohodlnější, ale během těch pár desítek minut, po nichž se odkládají, si to muzikanti ani nestačí uvědomit.

Zejména pro nahrávání lze využít i DJ sluchátka, jako jsou AKG K67 DJ za 1800 nebo Shure SRH 550DJ, v nouzi pak i AKG K81 DJ za tisícovku. Na míchání se hodí už o něco míň, ne všechny mají dost vyrovnanou frekvenční charakteristiku, některé příliš zvýrazňují basy. Ale takové AKG KJ 181 DJ za 3500 se na monitoring dají použít stejně jako Audio Technika ATH Pro 500 Mk 2 za čtyři tisíce.

Výhodou DJ sluchátek je možnost jeden náušník odklopit, takže je jedno ucho volné, což se občas může hodit. Ovšem frekvenční charakteristika a základní konstrukce sluchátek jsou jen jedněmi z kritérií. Musí dobře sedět, nesmí tlačit a nesmí být příliš těžká, což platí zejména u sluchátek pro monitoring.

Sledovat je potřeba i impedanci, lepší je nižší, ale hlavní je, aby měla všechna sluchátka obdobnou impedanci, protože ne vždy máme možnost u každých regulovat hlasitost separátně a často se používá rozbočení. A důležitá je taky možnost výměny namáhaných dílů, ať už jsou to náušníky nebo kabely, což třeba nabízejí sennheisery, ale i sluchátka shure. Tenounké kablíky se snadno přelomí a byla by škoda kvůli kousku drátu za pár stovek vyhazovat sluchátka za několik tisíc.

(Příště: sluchátkové zesilovače a distributory.)