Budujeme domácí studio XVII: hledání ekvalizéru v kupce sena

V trochu suchém teoretickém minulém díle jsme se seznámili s funkcí ekvalizéru a s jeho využitím při nahrávání. V nudné teorii ještě ale budeme chvilku pokračovat. Ekvalizéry se dělí nejen na grafické a parametrické, ale liší se i podle toho, jaké využívají součástky. V těch nejstarších se pracovalo s tím, že kondenzátory omezovaly průchod vysokých frekvencí a cívky nízkých. Vyrábějí se stále, i když se nyní se ale využívá především integrovaných obvodů s operačními zesilovači.

Indukčně kapacitní ekvalizéry totiž patří k těm nejžádanějším, což ukazuje obliba ekvalizéru Pultec nebo Manley Massive Passive. Jsou ale taky nejsložitější, čemuž odpovídá cena, klon Pulteku od dánské firmy Lydkraft Tube-Tech EQ1A, který má horní a dolní propust, výškové a basové korekce typu shelving a tři plně nastavitelná středová pásma, stojí 120 tisíc. Originál z novovýroby, protože Pultec obnovil činnost, bez filtrů sestavený ze dvou jednotek – jedné pro ekvalizaci výšek a basů a druhé třípásmové pro středy – vyjde na 7500 dolarů. A další kultovní záležitost, stereofonní lampový Drawmer 1961 s horní a dolní propustí a čtyřmi pásmy, vyjde na 65 tisíc. Doteď mne mrzí, že jsem si jeden s menší vadou za patnáct nekoupil.

Člověk si hned uvědomí, že na ekvalizéru se toho sice moc revolučního vymyslet nedá, ale vícepásmový je docela složité zařízení, které je obvykle doplněno ještě stupněm zesilovače, aby se dorovnala úroveň hlasitosti poté, co ubrala některá pásma. Ale jinak je předchozí výčet tak na podívání se, ale ne ke koupi, pokud jste náhodou nevyhráli dvě a půl miliardy nebo neoškubali pěkných pár kavek u starýho Růžičky.

Jenomže levné alternativy jaksi neexistují. Levnější ano, ale levné ne. Vymizely. Nabídka parametrických ekvalizérů nebyla nikdy tak široká, jako tomu bylo u reverbů nebo kompresorů. Jejich ovládání nikdy nebylo úplně snadné a zdánlivě nenabízely možnost radikálně měnit zvuk jako jiná zařízení. A s tím, jak se rozšířilo nahrávání a hlavně zpracovávání zvuku v počítači, výrobcům se je přestávalo vyplácet produkovat. Neobstály v konkurenci volně stáhnutelných pluginů. Nebyly tak nezbytné, jako kompresory a limitery, které zajistí, že nahrávka nebude přebuzená.

A cenu zvyšuje, že jejich součástí je také jeden stupeň zesilovače, aby se dorovnala úroveň hlasitosti poté, co se některá pásma ořežou. A ten je často lampový.

Už se nevyrábí ani dobrý čtyřpásmový DBX 242, ani plně vybavený pětipásmový Symetrix 551e, ale ani malý třípásmový třetinorackový Presunus EQ3B doplněný ještě horní propustí na 80 dB. Z prodejen zmizel i Behringer Ultra-Q PEQ 2200. Typy neuvádím z jakési nostalgie, ale proto, že se dají stejně jako Toft AFC-2 nebo dvoukanálový pětipásmový Alesis PEQ 450 nebo tříkanálový kapesní Alesis Micro-EQ či dvoukanálový Klark Teknik DN 410 pořád sehnat z druhé ruky.

Pokud se budeme bavit o nových zařízeních, nejlevnější je čtyřpásmový Rolls RPQ 160b doplněný ještě horní a dolní propustí. K nám ho zřejmě nikdo nedováží, i když některé výrobky této americké firmy se u nás prodávaly. Nabízí ho německý Thomann, kde vyjde na 10 tisíc. Levnější je i u nás dostupný je Golden Age Project EQ-73 za necelých devět tisíc. Kopíruje konstrukci ekvalizéru ze známého pultu Neve 1073 a využívá indukce. Má tři pásma, přičemž výšky a basy jsou typu shelving. Frekvence se dají nastavit v u výšek a basů v šesti krocích, u středů ve dvanácti. Problém má jediný – je konstruován pro připojení k předzesilovači stejné firmy GAP PRE-73, s nímž se spojuje jediným kabelem se stereofonními jacky. Takže žádný vstup a výstup. Vše je v jednom konektoru. To by ale nebyl takový problém, inzertový kabel z jednoho stereojacka na dva mono vyjde na pár desítek korun. Horší je, že výstupní úroveň je koncipována pouze pro předzesilovač PRE-73 a má z nějakých důvodů, které znají jen jeho konstruktéři, výstupní úroveň -18dB. Zapojit k jiným zařízením se dál, ale je nutné počítat s poklesem úrovně signálu.

Totéž platí i dokonalejším čtyřpásmovém ekvalizéru téže firmy EQ-81, který si vzal inspiraci od Neve 1081 a vyjde na 10 tisíc korun. Originál od Ruperta Neveho, pětipásmový 5033 stojí 50 tisíc. Ale zpátky na zem.

Asi nejlevnějšími a nejkvalitnějšími ekvalizéry jsou ty nabízené firmami Speck Electronics a Warm Audio. Specks ASC 4 za cca 16 tisíc nabízí v půlrackovém formátu čtyři pásma, přičemž středy jsou plně nastavitelné, u výšek a basů lze přepínat mezi pásmovou korekcí a shelvingem, ovšem nenastavuje se šíře pásma.

Na dvacet tisíc pak vyjde Warm Audio EQP WA, cože je další společnost nabízející klony kultovních zařízení, prosadila předzesilovačem WA 12 kopírujícím architekturu API 312. I EQP-WA je klon, tentokrát toho nejkultovnějšího ekvalizéru Pultec EQP-1A, určeného pro úpravu výšek a basů.

Podobně jako on je vybaven stupněm zesilovače s elektronkou a hlavně zachovává originální architekturu. Ve výškách můžeme přidat výšky na jiné frekvenci, než je ubereme, takže je to dvouapůlpásmové zařízení. Basy lze přitom současně zesilovat a ubírat, což má vytvářet zvláštní efekt podobný phaseru. Nevím, na rozdíl od Specku a Golden Age EQ-73, jsem ho v ruce neměl, takže jen předávám informace z letáku. Pochybuju, že by mi ho jen tak někdo nabídl, i když třeba jen na zkoušku, ale asi na tom něco bude, když se tuto funkci nabízejí i drahé klony. O kvalitě Warm Audia svědčí, že je vybaven na vstupech a výstupech transformátory Cinemag. A komu se zdá cena vysoká, tak originál Pultec EP-1A z novovýroby – společnost obnovila činnost- stojí 3900 dolarů.

Ekvalizéry jsou drahá zařízení. A osobně nedoporučuju na nich zas tak moc šetřit. Ekvalizér by měl být kvalitativně na stejné úrovni, jako předzesilovač, což znamená, že by měl stát nejméně tolik, protože je to složitější zařízení. Koupit si Universal Audio Solo 610, a pak k němu připojit behringera je nejen zvěrstvo, ale taky ukázka blbosti, neboť řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. To si zvuk preampu pěkně zdegradujete a na místě by byl asi i silnější výraz.

Hodně napoví poslech. Pokud zvuk přes ekvalizér zní hůře než bez něj, tak je lepší se bez něj obejít. Jistou indikací už je, když zvuk po průchodu ekvalizérem s potenciometry nastavenými na nulu, zeslábne. To znamená mít ekvalizér doma. Naštěstí jou firmy, kde lze nevyhovující zařízení bez problémů vrátit.

A pokud jsem vás neodradil a fakt si chcete zkusit černou magii ekvalizace, tak v nejhorším případě to lze udělat i s grafickým ekvalizérem, jen musíte opatrně nastavit strmost přechodů, aby zesílení bylo pozvolné. Lepší k tomu bude ekvalizér s méně pásmy, jako je dvoukanálový patnáctipásmový DBX 215S, za 4500. Ne že bych přes něj doporučoval točit, ale na experimenty je dobrý. A využít se dá i při zvučení, takže to vyhozené peníze to nebudu. Ještě o pět set levněji se dá pořídit ART AY EQ-341.

Je tu ale ještě jedna možnost – a tou je channel strip, tedy zařízení imitující šavli na pultu, kde předzesilovače doplňují další zařízení, obvykle právě ekvalizér, často také kompresor. Těm se budeme věnovat později.
Jako obvykle je to něco za něco. Kombinace více zařízení znamená, že jejich funkce budou ořezané, na těch vyšší střední třídy těžko najdeme pětipásmový ekvalizér, ale zas tak špatně vybavené nejsou, jak ukazuje ART Voice Channel za 16 tisíc, která nabízí čtyřpásmový ekvalizér, kompresor a de-esser. A můžeme si být jisti, že budou komponenty dobře sladěné.

Pokud se někomu líbí zvuk pultů Neve a stačila by mu jen korekce výšek a basů, oblíbený preamp Golden Age PRE 73 se prodává i ve verzi PREQ 73 za 12 tisíc, což představuje nárůst ceny 3 tisíce.