Budujeme domácí studio XVIII: zachránce kompresor

Právě se vám podařilo získat basáka od místní hardcorové legendy a vaše streetpunková parta má konečně šanci se prosadit i za hranicemi okresu. Muzice dal takový drive, až se sami divíte, jak i staré písně naráz šlapou. Pravda, jeho příchod byl spíš dílem náhody a basoňovy záliby v mladých holkách. Zpěvák ho vyhodil, když ho načapal ve zkušebně, jak si to rozdává s jeho sestrou, která slavila teprve před měsícem patnáct let.

Teď je potřeba písně s novým basákem natočit, aby bylo možná ukázat pořadatelům posun v pojetí kapely. Jenže ve druhé basák zcela nečekaně vyšvihne v mezihře slapovou pasáž, která hudbu neuvěřitelně nakopne. V tu chvíli se ale rozsvítilo červené světýlko u vstupu, kam byla zapojená basa. Kamarád, který demo točí, se smutně obrátí na muzikanty: „Soráč kluci, potřebuju to ještě jednou, ta basa je přebuzená.“ Basák se na něj obrátí a opovržlivě ucedí mezi zuby: „Tos neslyšel o kompresoru? No to sem si moh myslet, když berete basu linkou. “ Znechuceně odloží nástroj a začne volat klávesákovi místní zábavové kapely, která už třicet let okupuje všechny okolní tancovačky s repertoárem sahajícím od Strahováčka až po předělávku od Alice Coopera Seš stupid, a ptá se ho: „Hele ještě potřebujete toho basáka?“

Kytarista si vzpomene, že tu kompresor býval, ale nikdo nepoužíval. A skutečně, pod oknem leží starý Alesis 3630. Všichni koukají na to množství čudlíků a přepínačů s nesrozumitelnými názvy attack, threshhold, release a nebo hard knee a soft knee. Jediné, co je jim jasné, je potenciometr na ovládání stupně komprese s čísly 1:2, 1:4, 1:10.

Kompresor je jedním z hlavních pomocníků zvukaře. Je jeho třetí rukou, která nikdy neselže, pokud ho tedy umí nastavit. Když signál překročí nastavenou úroveň (threshold), začne ho utlumovat. Vidí-li, že zpěvák přidává na hlasitosti, začne pomalu stahovat šavli, takže nikdy není signál přebuzený. A aby to nepůsobilo jako automatika na staré kazeťáku, kdy při nástupu kapely se celý záznam ztišil, takže byl míň hlasitý než předehra na španělku, nemusí hned začít signál začít ořezávat (hard knee), ale může mít i přechodovou fázi, takže komprese působí plynule.

Schéma kompresoru je prosté. Když signál na výstupu překročí určitou úroveň, sníží se nastavená úroveň zesílení v předem zvoleném poměru. Už z toho je patrné, že i kompresor v sobě obsahuje zesilovač. Některé kompresory proto mají navíc ještě přidán obvod předzesilovače, aby nebyly čistě jednoúčelové.

Starší kompresory byly zpětnovazební, kdy se řídící signál odebíral až za obvodem redukce zesílení, což je méně náročné na toleranci součástek a nelinearitu ovládacího prvku, možnosti nastavení jsou však omezenější. Dopředné kompresory generují řídící napětí ještě předtím, než signál projde obvodem zesílení, což umožňuje rychlejší reakci - dají se nastavit kratší časy náběhu, takže se snáze předejde přebuzení, jsou ovšem mnohem náročnější na linearitu obvodu redukce zesílení.

Nejstarším typem kompresorů jsou elektronkové zvané vari-mu. Jejich základem je dvoustupňový zesilovač. Výstupní signál se používá k řízení předpětí na mřížce elektronky. Zesílení první elektronky je dáno záporným předpětím na vstupní mřížce, ke kterému se přičítá řídící napětí odvozené z výstupu zesilovače kompresoru. Roste intenzita výstupu, zvyšuje se předpětí na mřížce elektronky a její zesílení klesá. Vari-mu kompresory většinou neumožňovaly dosáhnout větších kompresí a proto se používají především jako levellery. To není fanda anglické kapely, kterou si často zval na koncerty Divokej Bill, ale zařízení, které dokázalo i v dřevních dobách nahrávání srovnat dynamiku nahrávky a dodat jí tlaku. Dodnes se tyto levellery Gyraf Gyratec 10, Manley Vari-mu nebo Fairchild 670 používají při masteringu.

Na základě téhož principu fungují i kompresorů využívající jiné součástky Použít lze polem řízené tranzistory FET, které v určité oblasti průběhu lze použít jako regulovatelný odpor, z nichž je nejznámější Urei, nyní Universal Audio 1176, který se vyskytuje i v řadě levnějších klonů.

Využít se dá i fotoodporů, které najdeme v optických kompresorech, jako jsou Teletronix / Universal Audio LA-2A, v Tube Tech CL1B i v levnějších kompresorech Joemeek. Ty mají o něco pomalejší náběh, a proto se používají spíše na zpěv, zatímco rychlejší se hodí více na bicí.

Nejrozšířenější a taky nejuniverzálnější jsou kompresory na bázi napěťově řízených zesilovačů, tedy VCA, které prosazovala firma dbx, kultovní status už získal dbx 160, i když mnohem rozšířenější jsou levnější dbx 166 a z něj odvozené dbx 266 a 1066.

I do světa kompresorů pronikla digitální technologie a její značné možnosti se využívají i při komprimaci signálu, jak to ukázaly populární kompresory C300 a Triple-C od TC Electronic nebo jeden z nejlepších kompresorů současnosti Empirical Labs Distressor který se dal sehnat i za 40 000, kde je analogové jádro řízeno digitálně. Digitální řízení je použito i u jednoho nejoblíbenějších kompresorů v domácích studiích FMR RNC.

Trochu matoucí je označení lampový kompresor. Takto se označují nejen kompresory typu vari-mu, kde signál na výstupu řídí napětí na mřížce, ale všechny kompresory, kde je elektronka. Elektronky v zesilovacím obvodu ale mohou být i u optických kompresorů, což je případ LA-2A a jeho klonů, nebo i u VCA, jak ukazují různé kompresory firmem ART a TL Audio.

Kompresory se liší nejen způsobem zapojení (tedy zpětnovazební nebo dopředný) a použitými prvky. Dělí se i podle účelu, speciálním případem kompresoru jsou limitery, které signál omezí na určité úrovni, teoreticky tedy mají poměr nekonečno ku jedné. Tvrdé brickwall limitery nikdy nepustí signál nad určitou úroveň, což je extrémně důležité v digitální době, kdy se požadují co nejnašlápnutější nahrávky, které ale nikdy nesmí přelézt přes nulu.
Mnohé kompresory mohou také být řízeny externě, kdy se používá takzvaný side chain. To je používá třeba u duckingu, kdy je potřeba pod mluveným slovem ztišit hudbu. Jakmile zazní první slovo, kompresor zareaguje na signál z mikrofonu a okamžitě utlumí hudbu, aby řečníkovi bylo rozumět.

Existují i pásmové kompresory, které pracují v určité frekvenci. Vícepásmové kompresory (multiband) jako TC Electronic Triple-C nebo Drawmer 1973 se používají při masteringu, protože umožňují dosáhnout požadovaného tlaku nahrávky v celém spektru a nejsou náchylné k pumpování, protože pracují v několika pásmech, takže se nemůže stát, že by komák vedl utlumení všech nástrojů.

Speciálním případem je tzv. de-esser, který má zpěvákům s výraznými sykavkami potlačit příliš ostrá s a z. Zařízení přitom funguje prostě. Nastaví se frekvence, od které má působit, to se liší podle hlasu, a to jak moc se tato frekvence potlačí. Dosáhnout toho lze různými způsoby, klasické je spojení kompresoru s ekvalizéru, který je použit k řízení kompresoru přes funkci side chain,v dokonalejších verzích se používá i pásmový kompresor.

K souvisejícím zařízením patří expandery a gaty. První slouží k tomu, aby signál po kompresi nepůsobil příliš ploše. Funguje vlastně opačně než kompresor, signál, který nedosahuje určité úrovně dále zeslabí. Druhé je velmi prosté, pokud signál nepřekročí určitou úroveň, nebo pod ni poklesne, nic jím neprochází. Svým způsobem je gate extrémním limitním případem expanderu.

Gate se velmi hodí při natáčení kytar má singlovými snímači. Když se na ně nehraje, produkují typické bzučení, o které není zrovna co stát. Problém je to hlavně, když se točilo rovnou do dvou stop. Zejména se využívají u bicích, kdy se zkracuje dozvuk, aby byl rytmus výrazný a nerozmazávaly ho dozvuky korpusů a blan, což je potřeba hodně u energických rytmických stylů, jako je punk nebo hard core, kde mají navíc bubny působit, že jsou hodně blízko posluchače a ne utopené někde v dálce v hallu.