Budujeme domácí studio XXI: channel strip, vše v jednom

Předchozí díly jasně ukázaly, že pro kvalitní nahrávku je vhodné dobrý předzesilovač kvalitním ekvalizérem a kompresorem. To však se už od minimálně deseti tisíc dostáváme na dvoj i trojnásobek, a to se nijak neodvazujeme. Mluvím přirozeně o částce na jeden kanál. To ale není jediný problém. I když si budete moci koupi potřebná zařízení, výsledek nemusí naplnit očekávání.

Jak je to možné? Přece jenom se spojují produkty od různých výrobců. Zvěrstva v podobě odlišné úrovně signálů, jako u ekvalizéru Golden Audio Project EQ-73, se ale naštěstí vyskytují jen výjimečně – většina dodržuje standardní úrovně signálů.

S otázkou vstupní impedance to už tolik neplatí, ta ale není u linkových signálů až tak kritická. Jenomže každé ze zařízení v sobě většinou obsahuje nějaký další zesilovač, v kompresoru je standardně, v ekvalizéru většinou taky, pokud to není docela drahý pasivní. A mít za sebou řetězec zesilovačů není vždy optimální.

A pak je tu ještě jeden problém – čím víc zařízení, tím větší riziko problému, které nestoupá lineárně, ale spíš kvadraticky. Většinou jsou řazené za sebou, takže přestane-li fungovat jedno, máme smůlu. Ne každý předzesilovač má insertovou smyčku, kdy se se v případě potíží může točit dál bez ekvalizéru a kompresoru, které jsou přes ni připojené.

Jakýkoli problém zde znamená ponořit se do změti kabelů, což končí u chaotického přepojování, které žádný výsledek nepřinese. Mnohdy to vede k tomu, že se většina draze nakoupených zařízení vypojí, tedy jede se jen přes to, co funguje, kolikrát jen přes preamp, nebo se vše strká rovnou do karty. Docela tristní, vzhledem k ceně zařízení.

Naštěstí tu je řešení, samozřejmě opět typu něco za něco, ale tak už to bývá. Existují zařízení typu vše v jednom, kterým se říká channel stripy, protože je to vlastně jedna šavle mixpultu vybavená předzesilovačem, koncovým zesilovačem, parametrickým ekvalizérem a popřípadě ještě kompresorem nebo třeba de-esserem či exciterem.

Výhod je hned několik. Především jsou si jednotlivá zařízení navzájem přizpůsobená, takže nemusíme řešit, že něco není zvukově až tak kompatibilní. To s sebou nese ještě jeden klad – nemusí se nic zapojovat, takže nehrozí žádné nepřehledné houštiny kabelů, které většinou hrozí potížemi. Stačí, když si omylem jeden vytrhneme a jsme v kélu.

I cena je příznivější. On stačí jeden zdroj, jedno šasi, méně zesilovacích stupňů, jen jeden vstupní a výstupní transformátor, pokud je tedy výrobce použil.

Teď ale přicházejí ta ale. Ovládacích prvků je méně. U VCA kompresoru si už nemůžeme nastavit všechny prvky, tedy úvodní zesílení, nastavení úrovně, kde začne kompresor zabírat, čas náběhu a doběhu, poměr komprese nebo tvar přechodové křivky. Na čelní panel by se ani všechny potenciometry nevešly, protože se výrobci snaží zachovávat výšku 1 U, neboť se se menší zařízení lépe prodávají. Navíc méně potenciometrů zjednodušuje zapojení a snižuje výrobní náklady, což je pro výrobce vždy důležité.

Cena channel stripu je mnohdy nižší, než cena samotného preampu nebo kompresoru. To však není kvůli tomu, že by samotné předzesilovače byly až tak předražené, jak se při pohledu na jejich ceny zdá. Vysvětlení je bohužel prostší – kvalita je nižší než u speciálních jednoúčelových zařízení.

Po domácí studio je však většinou zcela dostačující. Ale mnohé channel stripy se uplatní i v profi studiích, postačuje na náběr méně kritických zdrojů zvuku. Byť je sound kopáku v současných nahrávkách velmi důležitý, přece jen si s ním není potřeba tak hrát jako se zpěvem. Jeho zvuk je předvídatelnější a nepotřebujeme u něj zachytit drobné nuance, takže pro jeho zaznamenání nemusíme mít nejšpičkovější zařízení, která zachytí dynamiku i všechny témbry hlasu nebo saxofonu.

Přestože má málokdo rád zařízení, která zvládají všechno a nic skutečně pořádně, je tu dost důvodů se na channel stripy podívat. Dají se mezi nimi najít tažní koně za dostupnou cenu, kteří odvedou ve studiu ohromné množství práce, i když nedodávají klíčovým nástrojům nezaměnitelný charakter zvuku a my se nechlubíme, že jsme si je koupili. Kdyby se takový dbx 286 neosvědčil, nevyráběl se přes dvě desítky let.

Ale i mezi channel stripy se dají najít špičková zařízení, jako je Avalon VT-737, což je lampový předzesilovač s optickým kompresorem a ekvalizérem, který vyjde na nějakých 75 000. A takový Recording Channel MEC 1A od Tube-Tech přijde na 125 000. Za polovinu je pak obdobné zařízení od Gyraf Audia Gyratec II. I ty nejšpičkovější firmy vyrábějí channel stripy, protože řeší nedostatky při zapojování samostatných komponent.

Mnohé firmy ale volily trochu odlišný přístup. Proč by kvalitní kompresor v sobě nemohl zahrnovat i obstojný preamp, když je předzesilovač stejně součástí kompresoru? Výsledkem jsou předzesilovače s kompresory Drawmer 1960 a 1969, ačkoli by tady bylo asi lepší spíše mluvit o kompresorech s předzesilovačem, protože špičku představuje kompresor. Předzesilovače jsou hodnocené jako průměrné, i když se přiznám, že jsem na nich žádné nedostatky neshledal. Ono asi záleží, s čím se porovnávají.

A proč nedoplnit klasický preamp jednoduchým pasivním ekvalizérem a nezískat tak zařízení nabízející větší možnosti, jak to udělal Golden Age Project s jejich předzesilovačem PRE-73. Výsledek je PREQ-73, který stoji něco přes dvanáct tisíc, zatímco základní verze okolo devíti, tato ovšem má některé vlastnosti vylepšené a dražší verze DLX, takže do ní lze namontovat transformátor carnhill. Samotný ekvalizér EQ-73 přitom vyjde na osm. Samozřejmě je lépe vybaven, má tři pásma a nastavuje se u nich frekvence, na kterou působí, i zesílení, nelze ho ale připojit k jiným zařízením, než jsou preampy Golden Age.

Kombinovaný PREQ-73 umožňuje pracovat pouze s basy a výškami, přičemž pro každé spektrum nabízí jen volbou ze dvou frekvencí. To ale ve většině případů při nahrávání stačí, oříznou se nepotřebné basy, popřípadě výšky, nebo se naopak lehce zdůrazní, i když já upřednostňuji raději lehké potlačení. Vytahovat určité pásmo je stejně lepší až při mixu.

Channel stripy rozhodně není radno předem zavrhovat jako unisex oblečení, kde nesluší ani ženám ani mužům. Mnohdy poskytují za málo peněz hodně muziky, jen je potřeba si pečlivě vybírat, což je v tomto případě složitější než u jednoúčelových zařízení.

Je nutné si ujasnit, co přesně od channel stripu požadujeme, jaké má mít prvky, a zjistit si jejich kvalitu a parametry. To není až tak jednoduché, protože ne vždy všechno výrobce uvádí. Platí to zejména u těch méně nákladných zařízení, kde výrobce nechce zdůrazňovat, na čem ušetřil.