Budujeme studio XXIX: velkomembránové kondenzátorové mikrofony

Velkomembránový kondenzátorový mikrofon je symbolem studia. Není divu. Právě kondenzátorové mikrofony dokáží dobře zachytit drobné nuance zvuku, takže se hodí na vokály, pomíjím samozřejmě deathové chroptění nebo řev, na ty opravdu vhodné nejsou. Uplatní se také při snímání sólových akustických nástrojů, jako jsou saxofony a další dechy, u smyčců či akustické kytary, dobře ale poslouží i u snímání overheadů u bicích. Studio se bez kondenzátorového mikrofonu neobejde.

Kondenzátorový mikrofon se používá především pro natočení klíčových nástrojů, které určují ráz nahrávky, zachytí i nejmenší nuance hry klarinetisty nebo každý detail ve výrazu zpěvačky, takže atmosféra nezanikne. Nepotřebujeme ho, aby zachytil tamburínu, které jen v mezihře oživuje sound, ale nebude v mixu vypíchnutá dopředu. Samozřejmě i tu můžeme sejmout kondenzátorovým mikrofonem, protože je univerzální, ale není to nutné.

Ony kondenzátorové mikrofony mají také své nevýhody. Jsou hodně citlivé, mnohdy až nemilosrdně. Zachytí dokonale i všechny parazitické zvuky, jako například oblíbené podupávání. Odhalí i nedostatky ve zvukové izolaci studia, skvěle zaznamenají hukot klimatizace i venku projíždějící automobil. Z toho je patrné, že se příliš pro nahrávání jednotlivých nástrojů při živé natáčení, přeslechy by byly příliš velké a komplikovaly následný mix. Mnohé jsou také citlivé na přebuzení, takže se nehodí pro záznam hlasitých signálů.

Kondenzátorové mikrofony se výborně uplatní při nahrávání zpěvu nebo sól akustických nástrojů do už natočeného základu. V tom jsou nezastupitelné i v malých studiích. Většinou se k tomu využívají velkomembránové kondenzátorové mikrofony, i když jsou méně citlivé na snímání výšek než kondenzátorové mikrofony s menší membránou.

Otázkou ovšem je jaký vybrat. Nabídka je skutečně široká a ceny se pohybují od dvou tisíc za Apex 435B přes elektretovou AudioTechniku 2020 za tři tisíce, která bývá často prvním pořizovaným velkomembránovým mikrofonem v  domácím studiu. K slabšímu průměru v ceně kolem nebo lehce nad pět tisíc patří nová černá verze Rode NT-1 nebo některé z řady z MXL V67 či AudioTechnica AT2035.

Za sedm tisíc se dá pořídit AudioTechnica AT2050, která už má dvojitou membránu a přepínatelnou směrovou charakteristiku mezi ledvinou, koulí a osmičkou. Tu má i MXL 4000. Koule je dobrá, když chceme snímat zvuk nástroje v akustickém prostoru, osmička třeba pro duety.

Vyšší třídu představují mikrofony okolo deseti tisíc, jako jsou zejména Audiotechnica AT 4040 nebo Rode NT 1000 či AKG C214 a popřípadě jednu dobu velmi vyzdvihovaný Studio Projects C1.

Za patnáct tisíc je k mání první mikrofon od Neumanna TLM 102, což ovšem není žádná klasika. V této ceně se už dají sehnat i lampové mikrofony, které místo tranzistorů využívají pro zesílení signálu triodu, jako je MXL V67i Tube nebo Rode K2, který má i přepínatelnou charakteristikou od koule přes ledvinu až po osmičku. AKG C414 vyjde na pětadvacet tisíc a absolutní klasika, tedy Neumann U87 pak stojí minimálně 65 tisíc.

Samozřejmě, že U87 si do domácího studia kupovat nebudeme, už proto, že na něj málokdo má. Ale vybrat si v přebohaté nabídce opět není snadné. Pokud nejsme pod velkým finančním tlakem, je lepší se vyhnout těm nejlevějším mikrofonům, čímž nechci říci, že Apex natož AudioTechnica 2020 jsou špatné. Ale přece jenom využíváme kondenzátorové mikrofony na natočení klíčových nástrojů.

Úroveň Rode NT-1 (myslím tu novou černou verzi) nebo MXL V67 představuje jakési základní minimum. Nechci teď zabředávat do diskuzí, který z těchto mikrofonů je lepší a který horší, každý má své přednosti a u vokálů hodně záleží na položení hlasu zpěváka. Přifouknuté výšky mnohých mikrofonů s čínskými kaplemi se nehodí příliš pro vokalistky s výše položeným hlasem nebo nepříjemnými sykavkami. Tam je lepší se vyhnout staršímu Rode NT 1A, novější už je celkem v pohodě, ale taky jsem nahrával zpěvačku, které nejpůsobivěji zněla na ruskou Oktavu Mk318, což je mikrofon obvykle považovaný za hodně temný. Problémy s ostrými výškami se dají trochu odstranit změnou vstupní impedance předzesilovače – pokud to ale preamp umožňuje.

Pokud chceme na mikrofon nahrávat různé zdroje zvuku, je opět lepší volit mikrofony s vyrovnanějším průběhem frekvenční charakteristiky, sice nedokáží rozzářit baryton, ale nemusíme se potýkat s problémy při natáčení sopránu. Samozřejmě, že klasikou je v tomto AKG C414B ve verzi ULS, ale ta se už nevyrábí. Novější jsou také velmi dobré, ale mají průzračnější a výškovější charakter.

Lampové mikrofony mívají většinou příjemnější, méně ostrý zvuk, i když to nemusí nutně být pravda, u ADK Area TT51 docela ostrý, naopak Rode K2 má celkem příjemný sametový zvuk.

Velkomembránové mikrofony však nemusíme používat jen na nahrávání vokálů, docela dobře se uplatní u snímání saxofonu, ale také akustické kytary, zvláště když je samotná a potřebujeme zachytit nejen její výšky, ale i tělo nástroje. Dobře se uplatní i u cella nebo kontrabasu, zvláště když se pizzicata střídají s hrou smyčcem. Využít se však dají také u piana, akordeonu a dokonce u bicích. Někdy je lepší neozvučovat každý buben zvlášť, dát jeden mikrofon k virblu, druhý ke kopáku a zbytek soupravy vzít dvojicí velkomembránových mikrofonů, které sejmou jak činely, tak tomy. U posledně zmíněných tří případů - akordeonu, piana a bicích, ale taky třeba u marimby nebo vibrafonu – jsou potřeba tyto mikrofony většinou dva, které budou pokud možno mít stejný zvuk. Pro tyto účely prodávají spárované dvojice mikrofonů, což je třeba případ Rode NT1 i AKG C214, což je taková horší C414. Pokud rovnou víme, že budeme nahrávat stereofonní zdroje signálu, je lepší si rovnou koupit spárovanou dvojici.

Promyslet je nutné také to, jakou by měl mít mikrofon směrovou charakteristiku. Základem je samozřejmě ledvinová, ale mnohé velkomembránové mikrofony, zejména lampové mají směrovou charakteristiku přepínatelnou, kromě kardoidy nabízejí ještě kouli a osmičku. Podmínkou pro to je oboustranná kapsle, u lampových mikrofonů se změna charakteristiky dělá pomocí změny budícího napětí, u tranzistorových pak pomocí přepínače.

I když se na první pohled zdá, že ledvina je nejlepší a bez jiné směrové charakteristiky se dobře obejdeme, není tomu tak zcela. Kulová charakteristika bývá nejen frekvenčně vyrovnanější, ale také umí lépe zachytit prostředí, což se může hodit při nahrávání v akusticky zajímavých prostorech, jako jsou chrámy nebo koncertní síně. Osmička se dá využít v kombinaci s druhým mikrofonem s kardoidní charakteristikou při snímání orchestrů, ale uplatí se i u duet.

Důležité taky je zjistit si, jak velký akustický tlak mikrofon snese. Nejde jen o to, že bychom ho mohli chtít vyzkoušet na snímání kytarové komba v kombinaci s nějakým dynamickým mikrofonem, což se běžně dělá. Ono si je třeba uvědomit, že i taková operní zpěvačka mívá pěkně silný hlas. V tom případě přijde vhod i tlačítko útlumu o deset decibel. A od věci ani není horní propusť, která umožní odfiltrovat nechtěné basové ruchy.

Nákup velkomembránového mikrofonu je proto potřeba si dobře předem promyslet. Nejde o levnou investici a optimální je, když si lze mikrofon zkusit, samozřejmě nejlépe s předzesilovačem, který používáme. Zvuk s různými předzesilovači se dost liší. Hlavní je ale vyzkoušet si ho při natáčení zdroje zvuku, který bude snímat nejčastěji. Pokud budeme nahrávat pravidelně určitého zpěváka, je dobrého vybrat mikrofon vhodný pro jeho hlas. Bude-li určen pro natáčení nástroje, je také dobré si vyzkoušet, jak s ním zní kytara nebo saxofon.