Budujeme domácí studio XXV: páskové mikrofony

Doménou dynamických mikrofonů jsou především pódia, přesto se dokáží uplatnit i ve studiích, i když v nich přece jen obvykle nehrají hlavní roli. Jsou jim obvykle jim svěřovány specifické úkoly, jako je snímání bicích nebo kytarových či basových aparátů. Samozřejmě že tu existují i výjimky. Jednu jsem zmiňoval už minule, studiový dynamický velkomembránový mikorfon shure SM-7B, který proslavil Michael Jackson, protože na něj nazpíval Thriller.

Především se ale uplatňoval v rozhlasových studiích, kde se objevuje i další dynamický mikrofon ElectroVoice RE20. I on má vyrovnanou charakteristiku v širokém spektru od 45 Hz do 18 KHz, je odolný proti rušení a je schopen zachytit detaily i zvládnout vysoké akustické tlaky. Mezi dynamickými mikrofony ale tyto velkomembránové studiové představují spíše výjimku, je však jedna kategorie dynamických mikrofonů, která se ve studiích v posledních letech zabydlely a to jsou ribbony.

Páskové mikrofony, které se někdy označují i lépe znějícím anglickým slovem ribbon, tedy stuha, jsou specifickým druhem dynamických mikrofonů. Také ony využívají změny magnetického pole, tentokrát ovšem pohybem tenkého dlouhého pásku rozechvělého zvukem. Jsou citlivější a podávají více detailů, protože pásek není spojen cívkou, ale pohybuje se přímo v magnetickém poli mezi dvěma póly magnetu.

A opět nejde o nic nového. První postavil pro RCA Harry Olson koncem dvacátých let, od třicátých let se využíval dnes už klasický a mnohokrát napodobovaný model RCA 44A, po kterém přišly různé verze modelu 77.

Odstraňované nevýhody

Ribbony však mají řadu nevýhod. Především jsou velmi křehké, což je trochu patrné i popisu konstrukce. Moderní materiály sice už nevyžadují, aby se nepokládaly a nenakláněly, protože by se pásek mohl vlastní vahou zdeformovat, ale pořád platí, že pád na podlahu se skoro rovná smrti. Dají se samozřejmě využívat i na pódiích, ale se stejnou ne-li vyšší opatrností než při využití lampových kondenzátorových mikrofonů. Ke kytarovému kombu nějaké přiožralé metalové party nebo divoce skákajících hácéčkářů bych je nestavěl, i když se jinak a snímání zvuky kytary velmi hodí a jsou i kytaristé, kteří vyžadují sejmutí komba na pódiu páskovým royerem.

Druhým problémem je, že s rostoucími frekvencemi klesá jejich citlivost, takže nasnímání vysloveně vysokých zvuků se nehodí. Ovšem onen pokles ve výškách není vždy na škodu, utlumí trochu řezavé výšky u příliš jedovatých kytar, nebo i v hlase, takže jsou u nich méně patrné nepříjemné sykavky. Na jazzový zpěv jsou jak dělané, protože jejich zvuk je příjemně kulatý a přitom dost detailní.

Ono si je potřeba uvědomit, že vyrovnaná frekvenční charakteristika je sice teoreticky nejlepší, jenomže ji nemají ani nástroje, které snímáme, natož naše uši. Ty nejlépe „pracují“ v rozmezí od jednoho do tří kilohertzů, což je frekvenční spektru mluveného slova, a příliš ostré výšky mohou vnímat už jako nepříjemné.

Třetím problémem je docela slabý výstupní signál, takže vyžadují použití předzesilovače s dostatečným ziskem a nízkým šumem, což byla dříve potíž. Nyní ale není problém takový najít, použít lez ISA One nebo Universal Audio 710 Twin Finity popřípadě přece jen levnější Golden Age GAP 73. Samozřejmě s preampem v levné zvukové kartě nebo na pultu, které mají zisk kolem 50dB, si nevystačíme.

Jistou potíží bývala i vyšší citlivost, což znamenalo, že se páskové mikrofony nedaly použít u hlasitých zdrojů zvuku, ale to už tolik neplatí, přesto na kopák nebo okouřený basový aparát tou pravou volbou nejsou. Existují ale i ribbony, které snesou vyšší akustický tlak jako Royer R-101 za 25 000 nebo klasika pro kytarové aparáty R-121, ta ale vyjde na nějakých čtyřicet tisíc.

Ovšem podobně jako u kondenzátorových mikrofonů cena ribbonů v posledních letech klesá a objevují se už i dostupné Takový MXL R144 přijde na tři a půl tisíce a pasivní Golden Age R1 Mk2 na pět a půl tisíce, Golden Age R2 je dokonce o pár set levnější.

Někteří výrobci ale tento problém už řeší tím, že do těla mikrofonu zabudovávají předzesilovač, takže je signál srovnatelný úrovní s výstupem běžného mikrofonu. Jedním z příkladů je sE Voodoo VR2, což je aktivní verze mikrofonu Voodoo VR1, který vyjde na deset tisíc, dalším pak Golden Age R1 Mk III, což je aktivní verze páskového mikrofonu R1. Ta stojí v tranzistorové verzi na necelých sedm tisíc a v elektronkové na 11 500.

Vzhledem ke specifické konstrukci taky mají velmi specifickou směrovou charakteristiku - osmičkovou, i když to neplatí u všech a beyerdynamiky mají obvyklou ledvinu, nebo jako M160 hyperkardoidu. Osmičková charakteristika se ale dobře hodí při nahrávání duetů a má výhodu v tom, že z boku páskové mikrofony nesnímají žádné rušivé zvuky. Osmička se také uplatňuje při některých typech nahrávání větších těles z dálky nebo u klavíru.

Využití je celkem široké, i když vyžaduje jisté zkušenosti a určitě se nehodí do nabroušených nahrávek, naopak doma jsou tam, kde chceme zakulacenější zvuk. Vzhledem ke klesající ceně ale stojí za to si nějaký levnější vyzkoušet. Zvuk je skutečně unikátní. Necelé čtyři tisíce za MXL 144 zase nepředstavují takovou pálku a existují ještě levnější čínské ribbony, jako je Superlux R102, který stojí něco málo přes tři tisíce. Další seženete i pod svou značkou T-bone, jako jsou RB-100 a RB 500.