Budujeme studio XXX: tužky aj. kondenzátorové mikrofony

Přesto, že velkomembránové kondenzátorové mikrofony prodělaly v posledních dvou dekádách velký boom, nelze zapomínat na jejich menší brášky – malomembránové kondenzátorové mikrofony. Nejčastěji se s nimi setkáváme u bicích, kde slouží jako overheady.

V této roli je nacházíme i na koncertech, kde tuto roli plnívaly ne úplně optimální AKG C1000 za nějaké čtyři tisíce, které vystřídaly obdobně koncipované Rode M3, lepší však jsou Rode NT5, kde pár vyjde na skoro deset tisíc. Klasikou je pak Shure SM81 za skoro deset tisíc kus, pár Neumannů M-184 vyjde na více než třicet tisíc. Ty si ovšem nebudeme pořizovat zrovna na snímání overheadů u bicích. Využití malomebránových kondenzátorových mikrofonů je mnohem širší. Jejich doménou je především snímání akustických nástrojů s vyšším zvukem. Výborně se hodí pro nahrávání houslí i některých vyšších dechových nástrojů, jako je trubka nebo klarinet, a dobře se využijí nejen u mandolíny, ale i u akustické kytary. V kombinaci s velkomembránovým mikrofonem poskytují asi nejvěrnější zvuk akustické kytary.

Dvojici takovýchto mikrofonů lze využít pro snímání komorních souborů nebo smyčcového kvarteta. Na to se ovšem nepoužívají C1000 ani Rode NT5, ale nejlépe mikrofony Schoeps Colette, které mají výměnné kapsle. Dvojice s kardoidními kapslemi vyjde na skoro na osmdesát tisíc, kulová kapsle Mk-2 pak přijde na patnáct tisíc jedna.

Jsou-li Schoepsy nad možnosti většiny smrtelníků, kteří mají hudbu jako koníček, což platí i o mikrofonech DPA, není nutno zoufat, byť i Shure Beta 181, která má taktéž výměnné kapsle, není zrovna laciná – za jednu zaplatíme přes 12 000. Velmi dobře se však dají využít i ruské Oktavy Mk012. Pár s kardoidními kapslemi přijde na osm tisíc, dvojice se třemi výměnnými kapslemi pro každý pak na třináct tisíc. Jedna kardoidní kapsle stojí dva tisíce stejně jako hyperkardoidní. Takže set se vyplatí. V případě, že budeme hyperkardoidu využívat jen občas, koupíme si jen jednu třeba pro snímání duetu houslí s pianem. Předpokládám, že každému je jasné, že malomembránový mikrofon se využije na housle. Dostupnou alternativu, prodávanou navíc přímo v ČR, přestavuje Golden Age FC 4 za necelé tři tisíce, dvojice pak vyjde na pět tisíc.

I když jsou tužkové mikrofony trochu opomíjené, ve studiu, kde se natáčejí akustické nástroje, by rozhodně neměla aspoň jedna chybět, i když lepší je pár, protože se dá použít i na overheady.

Samozřejmě je opět nutné se rozhodnout, jaké tužky koupit. Pokud se točí akustické nástroje jen výjimečně a nejčastěji se využijí u bicích, mohl by stačit Golden Age FC4 nebo i Rode M5, kde dvojice vyjde na pět tisíc. Budeme-li je ale využívat i jinak, je lepší sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si pár Studio Electronic sE1A, který vyjde na necelých 8 500 nebo dvojici Rode NT5-MP.

Studiovou klasickou je pak Shure SM81 s mimořádné plochou charakteristikou od 100 Hz do nějakých 17 kHz, přičemž zvuk snímají v rozsahu 20 Hz až 20kHz. S těmi zvládněme nejen overheady, ale i kytaru, housle nebo dechy. Zvuk je plnější než u Oktavy s kardoidní kapslí, který je malinko víc středový.

Kondenzátorové handky

Přestože kondenzátorové mikrofony jsou spojovány především se studii a dlouho byly výjimkou pouze tužky snímající činely, v posledních letech pronikly i na pódia. Důvodem je detailnějších podání zvuku kondenzátorových mikrofonů, které některé žánry vysloveně vyžadují. Umožnil to i technický vývoj, kdy nové modely už nejsou tak citlivé na zacházení, což neznamená, že s nimi lze mlátit o zem nebo je narvat na foukcí harmoniku.

Podobné mikrofony má v nabídce většina výrobců a ty kvalitnější lze bez problémů využít ve studiu a nejen pro natáčení vokálů, i když už nemají tak vyrovnanou charakteristiku a většinou trochu zdůrazňují výšky mezi čtyřmi až deseti kilohertzi. To je případ Shure SM86 za pět tisíc s hyperkardoidní charakteristikou i obou verzí Bety 87, tedy jak kardoidní, tak hyperkardoidní, která vyžaduje po zpěvákovi, aby více zpíval přímo na mikrofon. O něco méně zdůrazňuje výšky Sennheiser e865 za sedm tisíc, který využívá Sting.

Špičku pak představují Neumanny kardoidní KMS 104 a hyperkardoidní KMS 105, která navíc nemá obvyklé zdůraznění výšek mezi čtyřmi až deseti kilohertzi, ve většině frekvenčního spektra je průběh plochý se zdvihem až na 12 kHz, tedy nad obvyklou frekvencí hlasu. Proto se tento mikrofon za jedenáct tisíc dá dobře využít i pro nahrávání nástrojů místo obvyklé tužky.

Jiné kondenzátorové mikrofony

Výčet kondenzátorových mikrofonů však nekončí. Hodně rozšířené jsou malomebránové klipsnové kondenzátorové mikrofony, které montují přímo na nástroje, zejména dechy, ale DPA vyrábí i takové mikrofony pro snímání houslí (d:vote 4099 violin za 14 tisíc) nebo cella a kontrabasu, ale i kytary, protože piezosnímače neposkytují dost věrný zvuk. S výjimkou těch špičkových ale bývá zvuk klipsnových kondenzátorových mikrofonů přece jen trochu horší než u malo a velkomembránových stojanových mikrofonů. Využívají se proto spíše naživo. Ve studiu se mohou uplatnit, pokud se natáčí nějaká kapela naživo a je potřeba, aby zvuk nástroje zůstal pokud možno izolovaný a nebyly v něm přeslechy.

Mikrofony na stůl a podlahu

Další kategorií jsou tzv. boundary mikrofony. To jsou mikrofony původně vymyšlené pro nahrávání různých diskusí u stolu, aby na něm nemusel stát les mikrofonů, který působí na kameře rušivě. Občas se používají i při snímání divadelních představení.

Speciální verze boundary mikrofonů jsou však určeny i pro nahrávání nástrojů. Jedním z nich je Shure Beta 91A určený po nahrávání kopáku a piana. Je to elektretový mikrofon se zvláštní směrovou charakteristikou – půlkou kardoidy. Umožňuje nastavit dva frekvenční průběhy, jeden s potlačením 400 Hz speciálně pro kopák, aby měl mohutné tělo a výrazné mlasknutí. V těle mikrofonu je rovnou zabudován předzesilovač.

V cenové kategorii okolo sedmi a půl tisíce se pohybuje i Sennheiser e912 určený především pro piano, pod které se položí. Má podobnou směrovou charakteristiku i konstrukci. I když jde o osvědčené mikrofony, Beta 91A pouze nahradila starší Betu 91, která neměla vestavěný předzesilovač, nevím, zda zrovna domácím studiu je pro ně uplatnění (a nejen proto, že většinou nebudeme točit koncertní křídlo). Jsou víceméně jednoúčelové a docela drahé. Za stejnou cenu se dá pořídit velmi slušný velkomembránový mikrofon, který je mnohem univerzálnější. Přidáme-li trochu, budeme mít i jejich pár. Levnější jsou i specializované mikrofony na snímání velkého bubnu, i když ty jsou pravda dynamické a ne kondenzátorové. Osobně si však nejsem jist, zda na tom u kopáku až tak záleží, ovšem proti gustu žádný dišputát, až na to že za pokus se v tomto případě dá docela dost peněz.