Budujeme domácí studio XXXI: mikrofony, tipy a triky

Z předchozího je jasné, že pro práci ve studiu potřebujeme několik univerzálních dynamických mikrofonů a nejméně jeden velkomembránový kondenzátorový. Pokud nahráváme basové nástroje, tak obvykle aspoň jeden dynamický velkomembránový a točíme-li akustické nástroje, hodí se i malomebránový mikrofon. Ovšem přiznávám, toto minimum je hodně obecné a jeden z toho moc moudrý není, protože každé obsazení a každý hudební styl potřebují něco jiného.

I když jsem se zařekl, že budu pomáhat s výběrem typu vybavení, nebudu prosazovat žádné značky a nebudu poskytovat žádné rady, jak natáčet, u dílu věnovaném mikrofonů mi nezbyde, než to porušit. Já vím, že se sliby mají držet, ale většinou jsou stejně od toho, aby se neplnily. Politika na tom stojí. A výjimka potvrzuje pravidlo. Ale já mám se jak se obhájit, je to pro ctěné čtenáře, protože je mi jasné, že nebudou procházet popisy mikrofonů a hledat mezi nimi ty, které se hodí pro určitý účel.

Mikrofony na zpěv

Vokál je – milovníci instrumentální hudby pominou – klíčový pro vyznění nahrávky. Ovšem stylů zpěvu je hodně a liší se podle žánru. Od toho se odvíjejí i způsoby záznamů a typ mikrofonu. Většinou se uplatní velkomembránový mikrofon, hodí se na soul, pop, jazz, operu, muzikál a operetu i na většinu rocku. Mikrofon by měl odpovídat charakteru hlasu, u basistů by měl dobře snímat hloubky a u sopranistek výšky, aniž by je však příliš vypichovat. Žádná obecná doporučení tu nejsou, prostě si zpěvák a mikrofon (ve spojení s preampem) musejí sednout. Rode NT 1 nebo MXL V67 se samozřejmě použít dají, ale samozřejmě, že výsledky s AudioTechnikou AT 4040 budou lepší, nemluvě pak třeba o lampovém Rode K2, který má přepínatelnou charakteristiku. I když ve studiu nejvíce využijeme ledvinu, při natáčení v kostele nebo v divadelním sále se uplatní i kulová charakteristika, protože zachytí zvuk v prostředí.

Kdo rád experimentuje, může u jazzových balad zkusit využít i páskový mikrofon, jako třeba Studie Electronics VR 1 Voodoo za deset tisíc nebo některý z dostupnějších verzí MXL 144 v rozpětí 3500 až 4100, či aktivní ribbon Golden Age R1 Mk3 za sedm tisíc.

U ostřejších žánrů, kde zpěvák řve nebo chroptí, se více hodí dynamický mikrofon, ať už klasická šúrka SM58 nebo AKG D5, či další podobné mikrofony. Použít lze – zejména pro growlery - i velkomembránové dynamické mikrofony, které snesou vysoký akustický tlak a dobře berou hloubky, ať už je to Heil PR40 nebo Shure SM7B, ty se hodí i pro mluvené slovo nebo rap, ale použít je lze i v popu.

Složitější je, když se vokál točí naživo s nástrojem či nástroji. Pak je potřeba hyperkardoidní charakteristika, mnohdy nám nezbyde než volit dynamický mikrofon, jako je Shure Beta 58 či AKG D7, ale velmi dobré výsledky poskytne i kondenzátorový Neumann KMS105, s úspěchem jsem ho využil u zpívající harmonikářky, samotná sice lépe zněla s Rode K2, jenomže bylo potřeba snímat zpěv současně s nástrojem a u širší směrové charakteristiky harmonika hodně prolézala do zpěvového mikrofonu – byla v něm skoro stejně hlasitá jako vokál.

Pokud se ale zpěv točí samostatně a nejde o extrémní metal nebo hc, optimální je začít u velkomembránového kondenzátoru, a až pak zkoušet další možnosti.

Velkomembránové kondenzátorové mikrofony se uplatní i u duetů nebo sborů. Většinou používáme spárovanou dvojici v oblíbeném uspořádání X-Y, kdy jsou oba mikrofony s kardoidní charakteristikou těsně u sebe a osy mají otočené o 90°. U duet je možnost využít i osmičkovou charakteristiku. Sice tím přijdeme o stereo a budeme si muset víc pohrát se vzdáleností obou zpěváků od mikrofonu, ale hlasy se nám krásně propojí, zpěváci na sebe uvidí a vystačíme si s jedním mikrofonem. On nemá každý možnost si koupit dva špičkové mikrofony. Líbí-li se nám osmičková charakteristika, můžeme vyzkoušet páskový mikrofon.

Akustické nástroje

Kondenzátorové mikrofony jsou první volbou při natáčení většiny akustických melodických a harmonických nástrojů, zejména sólových dechů a smyčců nebo celých jejich sekcí. Malomembránové se obvykle volí pro nástroje s vyšším laděním, velkomembránové pro hlubší. U nástrojů s příliš vysokým akustickým tlakem, jako jsou některé dechy, se dá dobře využít i kvalitní dynamický mikrofon. Velkomembránové dynamické mikrofony se pak uplatňují u basových nástrojů, tubu skoro jinak ani natočit nejde, ale dobré výsledky poskytují i u kontrabasu nebo kontrafagotu.

Kytara a spol.

Akustická kytara se dá točit jedním nebo dvěma mikrofony, většinou kondenzátorovými, pro plný zvuk se osvědčil jeden velkomebránový – třeba Rode NT1A - namířený mezi konec krku a otvor, druhý malomembránový je nasměrovaný k připojení krku k tělu. Pokud použijeme jeden, je nejlepší ho namířit opět mezi konec krku a otvor, kromě kondenzátoru jako je Shure SM81 nebo Rode NT5, lze použít i u některých stylů hry i kvalitní dynamický mikrofon jako jsou Sennheisery MD 421 a 441 nebo Beyerdynamic M88. Vyzkoušet ale lze i páskový mikrofon. Samozřejmě, že hodně záleží na stylu hry a nástroji. U klasické kytary se v sále s dobrou akustikou může použít i velkomembránový mikrofon s kulovou charakteristikou.

Dynamické mikrofony se také dobře mohou uplatnit u banja nebo dobra. Malomembránový kondenzátorový mikrofon je pak nejlepší volbou u mandolíny a ukulele.

Smyčcové nástroje

Housle a violu je nejlépe točit na tužkový mikrofon, i když u violy stojí za to zvážit, zda nepoužít mikrofon s třičtvrtěpalcovou kapslí, aby se lépe zachytily i hloubky, ale nutné to není. V případě, že housle jsou součástí větší kapely, která se točí naživo a v níž je hodně hlasitých nástrojů, lze zvážit i použití speciálního mikrofonu DPA d:vote violin.

Violoncello se lépe točí velkomembránovým kondenzátorovým mikrofonem, ale použít lze i některý z dynamických mikrofonů, které dobře snímají i hloubky, jako je Sennheiser MD421 nebo velkomembránový ElectroVoice RE20.

Kontrabas se snímá stejně dobře kvalitním velkomembránovým mikrofonem, ať už kondezátorovým, jako je třeba AKG C414, nebo dynamickým jako jsou ElectroVoice RE20 a Shure SM7B. Použít lze i dynamické mikrofony na bicí, jen je třeba ohlídat, aby měly neutrálnější frekvenční charakteristiku jako AKG D112. Ale dobrý zvuk poskytoval i Sennheiser MD421. Volba se hodně se to odvíjí od stylu hry a hudby, u klasiky, kde je kontrabas hraný smyčcem a více s pracuje s dynamikou, bude lepší kondenzátorový, u rockabilly pak dynamický mikrofon na kopák.

Celé smyčcové sekce je nejlepší točit dvojicí kondenzátorových mikrofonů, obvykle jsou preferovány tužkové, protože v sekci se neklade až takový důraz na basy.

Dechové nástroje

U dechových nástrojů se opět nejvíce využívá kondenzátorových mikrofonů, vzhledem k většímu akustickému tlaku však nacházejí větší uplatnění i dynamické mikrofony, jako jsou Shure Beta 57 a 56. Přesto se sólový saxofon, trubka i pozoun většinou točí na kondenzátorové mikrofony, trubka na tužky, saxofony už častěji na velkomembránové mikrofony, a pokud jde o sólový saxofon, klidně se může použít i kvalitní lampový. Klipsnové mikrofony se dají také využít, ale jejich zvuk s výjimkou těch opravdu špičkových, je horší. Na žestě se dají velmi dobře využít páskové mikrofony, jako jsou Beyerdynamic M160, který ale vyjde na 13 000, nebo MXL 860, který přijde na třetinu. Kondenzátorové tužky dominují snímání dřev, jako jsou různé klarinety či hoboj. Využívají se i u fléten.

U hlubokých dechů, jako jsou tuba nebo kontrafagot či bassaxofon, se využívají velkomembránové dynamické mikrofony na kopák AKG D112, ElectroVoice RE20 či popřípadě Shure Beta 52.

Sekce se opět nahrávají na dva kondenzátorové mikrofony, využít lze jak tužky, tak velkomembránové, závisí to od použitých nástrojů, je-li tam více tub a bastrumpeta, jako u dechovek, bývají lepší velkomembránové typu AKG C414 nebo C214.

Akordeon je možné snímat několika způsoby. Pokud je součástí kapely, může postačit jeden velkomembránový kondenzátorový mikrofon, chceme-li ale s jeho zvukem více pracovat v prostoru, jsou lepší dva, třeba AKG C214, i když klidně lze použít také Rode NT1 nebo MXL V67. Basy a výšky však lze snímat i rozdílné mikrofony, výšky třeba kondezátorovým s tříčtvrteční membránou nebo i dynamikou typu MD421 ši SM57 a basy některým ze speciálních basových, jako jsou AKG D112 či Shure SM7B. Využití dynamických mikrofonů nepředstavuje žádný velký problém, protože akordeon má hodně silný zvuk.

I když klavír lze snímat boundary mikrofony, jako je Sennheiser e912, většinou se volí dvojice velkomembránových mikrofonů, které jsou vůči sobě pootočené o 90 stupňů. Podle žánru se pak mění umístění a vzdálenost od strun, u klasické hudby se dávají dál. Podobně se snímá i pianino nebo spinet ale také vibrafon a marimba.

Na foukací harmoniku se používají většinou speciální mikrofony, takzvaná vajíčka, protože se zvuk snímá velmi zblízka. Použít se může Audix Fireball, který se prodává ve dvou verzích, nízkoimpedanční pro zapojení do mikrofonního vstupu a vysokoimpedanční, který můžeme připojit do nástrojového vstupu na kombu. Do kytarového aparátu se dá připojit i Shure 520DX Greenbullet nebo Hohner Blues Blaster. Všechny stojí okolo čtyř tisíc.

... a příště se samostatně zaměřím speciálně na hudbu rockovou.