Budujeme domácí studio XXXII: rockové triky a tipy

Zatím to vypadalo, jako by se většinou točila jen klasika, jazz, dechovka a country, protože o nahrávání elektrické kytary a basy zatím nepadlo ani slovo. Ano, rockové nástroje jsem si nechal až na další díl, protože záznam zvuku z komb je trochu něco jiného, než snímání akustických nástrojů, které má blíž k natáčení hlasu, jímž jsem začal.

Než se ale dostanu nahrávání kytarových komb, ještě zůstanu u akustických nástrojů, byť velmi specifických – a těmi jsou bicí. Většinou panuje představa, že na snímání bicí soupravy je potřeba ohromné množství mikrofonů, takže nezbude, než si koupit speciální sadu, ve které je mikrofon na kopák, mikrofony na snare a tomy a dvě tužky na overheady. Když dobře počítám, na nahrání celkem uměřeného bubeníka, který si vystačí s jedním přechodem a floor tomem, bude – počítám-li dobře - potřeba nejméně šest mikrofonů. Když to bude pořádnej deathovej řezník se dvěma kopáky a třemi přechody, jsme hnedle na devíti mikrofonech, a to nepočítáme se zvláštním na hi-hatku. To už nám zvuková karta s osmi vstupy stačit nebude. A speciální sety na nahrávání bicích abychom si koupili rovnou dva.

V domácím studiu ale nebudeme natáčet novou desku Metalliky, Ulrichova souprava by se nám tam sotva vešla, i když se Lars trochu uskromnil v počtu přechodů. Nemusíme snímat každý buben zvlášť. V nejvyšší nouzi stačí na snímání celé soupravy jeden velkomembránový kondenzátorový mikrofon, samozřejmě vybavený tlačítkem útlumu, který umístíme nad soupravu. Lepší jsou samozřejmě dva, aby byl zvuk ve stereu. A pokud možno přidat mikrofon na kopák a k virblu.

Na natáčení bicích nebudeme nutně potřebovat nešpičkovější velkomembránové mikrofony, hlavní je, aby snesly vysoký akustický tlak a měly pokud možno tlačítko útlumu, což je případ AudioTechniky 2035 za necelých pět tisíc, která snese tlak bez útlumu 148dB, má ale tlačítko 10db útlumu. Lepší je obdobně vybavený Shure SM27, který ale přijde na 8700 korun.

O snímání kopáku jsem psal už několikrát, takže jen stručně, kromě zavedených mikrofonů, jako jsou AKD D112, Shure Beta 52, Sennheiser e902 nebo Audix D6 (všechny v ceně okolo pět tisíc) lze uplatnil i Lewitt DTP 340 Rex s přepínatelnou charakteristikou nebo Heil PR 48. Lze volit i špičku v podobě AKG D12, která přijde na dvojnásobek a která podobně jako Lewitt DTP 640 Rex kombinuje dynamickou a kondenzátorovou vložku. Pokud netočíme bicí soupravu pravidelně a nemáme žádný z těchto mikrofonů, je možné užít je možné i ElectroVoice RE20 nebo jiný univerzálnější mikrofon, jako je Heil PR 40, který využijeme i na nahrávání jiných basových nástrojů nebo i hlasu.

Na virbl můžeme klidně použít SM57, i když asi lepší bude Beta 57 nebo Beta 56, využívající stejnou vložku, ale v jinak tvarovaném bytelnějším těle. Ta stojí asi 4000. Lepší ale variantou je Sennheiser MD421, ten ale stojí skoro třikrát tolik. Použít se dá i specializovaný Sennheiser e905 za 4000 korun. Někdy se k virblu dává – třeba u jazzu - kondenzátorový AKG C451, použitelný i na hi hatu.

Asi pomineme experimenty se snímáním virblu dvěma mikrofony, kdy se k SM57 snímající úderovou blánu přidává ke struníku Beyerdynamic M201, nebo se naopak dá dolů sedmapadesátka a nahoru kondenzátorový C451, což je ale spíše běžné u jazzu. Musí se řešit fáze.

Ke každému tomu lze dávat mikrofony Shure Beta 57, MD421, další Sennheisery e904 za více než 4000 nebo levnější e604 za tři a půl tisíce či Audixy D4, mnohdy ale postačí zbylé bubny snímat dvěma overheady, v tomto případě se ale většinou použijí velkomembránové kondenzátorové mikrofony místo obvyklých tužek Shure SM81 nebo nějaké levnější náhrady, aby se lépe zaznamenaly hloubky.

V nabídce jsou také sady mikrofonů, většina těch dostupnějších v ceně do deseti tisíc korun ale moc použitelných není, protože je tvoří levnější verze mikrofonů, kterými ani celou soupravu neozvučíme, a to nemusíme natáčet zrovna Neila Pearta z Rush. Tyto sady se dají použít u nějakých koncertů v malých sklepních klubech ve squatech, ale pro nahrávání se přece jen moc nehodí. Samson bych raději vynechal, přece jen to do studia není to pravé ořechové, ale ona není nic moc ani sada Shure PGDMK4-XLR za více než 8000 s jedním mikrofonem na kopák PG 52, což je horší verze Bety 52 a třemi PG 56, což jsou ošizené Bety 56, který mají sloužit na tomy i virbl.

O něco dražší je PGA Drum Kit4 s malinko vylepšenými mikrofony ze série PG Alta nabízí PGA 52, dva PGA 56 a jeden PGA 57. Na stejné úrovni je AKG Drum Set Session 1, kde jsou aspoň navíc dvě tužky, ovšem opět jde o mikrofony z nižší řady P - P2 na kopák, čtyři P4 na tomy a snare a dvě tužky P17. Ale kupovat si takovéto sady je mrháním peněz, protože si stejně nakonec na kopák tu D112 nebo Betu 52 pořídíme.

Na použitelné sady si je potřeba připravit nejméně sedmnáct tisíc. Za tuto částku se dá koupit AKG Rhythm Pack, kde jsou už mikrofony běžného standardu, tedy na kopák D112, tři dynamiky D40 na tomy a virbl a dva kondenzátory C430 na overheady. stejně stojí sada Shure DMK57-52, kde Betu 52A na kopák doplňují tři SM57 na virbl a tomy. Tato sada je všestranně použitelná i při nahrávání jiných zdrojů zvuku, ale chybí v ní tužky. Cenové zvýhodnění ovšem moc vysoké není, samotné mikrofony přijdou na 14000, ale součástí sady je kufřík a speciální objímky.

Dobře použitelná je i sada Audix DP5-A za 22 000, i když ani ta neobsahuje tužky, ale jinak je dobře vybavena. Nabízí ale oblíbený mikrofon na metalový kopák D6, mikrofon na virbl i5, D4 na floor tom a dva D2 na tomy. Stejná sada doplněná ještě o dvě tužky Audix ADX51 už vyjde na třicet tisíc.

Špičkové sady pak přijdou na nejméně padesát tisíc, což je případ AKG Drum Set Premier s jedním D12VR na kopák, čtyřmi D40 na přechody a floor tom, dvojicí velkomembránových C214 na overheady a tužkou C451 B na snare či hi hat. Audix DP Elite8, kde jsou tužky ADX51 ze sady DP5-A vyměněny za kvalitnější SCX1C a doplněny dalším kondenzátorovým mikrofonem na hi-hatu SCX1-HC, pak stojí sedmdesát tisíc.

Elektrické kytary a baskytary

Specifickým případem je snímání elektrických kytar a baskytar. Tam se nesnímá přímo zvuk nástroje, ale až zesílený zvuk z komba, které j hlasité a má velký akustický tlak.

Začneme u basy, kde je situace jednodušší. Většinou se pro snímání basových komb používají stejné mikrofony jako na kopák, klasikou je ElectroVoice RE20 s mimořádně vyrovnanou charakteristikou, nebo AKG D112 popřípadě D12 či Heil PR 40. Lepší je se vyhnout mikrofonům ušitým na míru na velký buben, jako jsou Heil PR 48 nebo Audix D6, protože ty příliš zdůrazňují frekvence okolo 100 Hz a pak zvedají vyšší středy okolo pěti kHz, aby se zdůraznilo mlasknutí, což u baskytary zas tak potřeba není. Nehodí se také proto, že se v mixu snažíme zabránit tomu, aby se basa slévala s kopákem, k čemuž by takovýto mikrofon přispěl. Takže máme-li například Lewitt DTP 340 Rex, při nahrávání basy vypneme přepínač zdůrazňující hloubky a vyšší středy. V nouzi ale lze použít na nahrávání baskytary, pokud nejde o pětistrunku hrající extrémně nízko, i Sennheiser MD421 nebo některý z mikrofonů na floor tomy, jako Audix D4 nebo Heil PR 30. Hodí se hodně na funky basu se slapem.

Složitější je to u kytary, jejíž nahrávání je vyslovená alchymie. Jasně, že klasikou je Shure SM57, která se umístí před kombo někam do mezi střed a okraj reproduktoru (o nejvhodnějším bodu se vedou tvrdé diskuse hodné scholastiků hádajících se o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly). Dobře se dá použít i Audix i5a vysloveně pro snímání kytarových komb zblízka je určen plochý Sennheiser e906 za pět tisíc, který se dá využít i pro tomy a dechy. Má trochu nezvyklou stavbu, nesnímá čelně, jak bývá u dynamických mikrofonů zvykem, leč ze strany jako velkomembránové kondenzátory, což usnadňuje jeho použití, obejdeme se bez stojanu, jen kabel protáhneme pod držadlem nahoře komba a necháme ho viset. Má zdvih na čtyřech tisících hertzích, který lze potlačit. Podobnou stavbu má i levnější e609 za více než tři tisíce se zdvihem v širším spektru. Výhodou je, že jde o malinko víc do hloubek, takže se lépe hodí na beglajty.

Pro snímání komb se dají dobře využít i velkomembránové kondenzátorové mikrofony s utlumovacím přepínačem, jako AudioTechnica 2035, které se umístí dál od komba – asi tak šedesát centimetrů až metr. Někdy se takto umístěný kondenzátorový mikrofon kombinuje se sedmapadesátkou nebo Sennheiserem e906 či Betou 56 u reproduktoru.

Aby se nebral jen zvuk přímo vyzařovaný reproduktorem, používají se občas i dva dynamické mikrofony s pootočenou osou.
Velmi vhodné pro natáčení komb jsou páskové mikrofony, klasickou je v tomto případě Royer R-121, který je ale pekelně drahý, přijde na více než čtyřicet tisíc, takže se může použít Beyerdynamic M160 za necelých čtrnáct tisíc nebo v nouzi i MXL 860 za pět tisíc či aktivní Golden Age R1 Mk3 za sedm tisíc.

Zejména při nahrávání podladěných kytar nebo sedmistrunek není od věci ani využít některý z velkomembránových dynamických mikrofonů, jako jsou ElectroVoice N/D468 za 4000 považovaný za jednu z tajných zbraní, nebo AKG D12, popřípadě Heil PR 30 (doporučovaný právě na kytary) či Audix D4, ale uplatnit se dá velmi dobře i Sennheiser MD 421, který má ale výraznější výšky než původní verze. Výhodu je, že pokles na basech začíná ne na 150 Hz, ale hlouběji, okolo 80 Hz, takže se dá dobře použít i na zdroje zvuku, které jsou hlubší. Za tento mikrofon si ale už dost připlatíme – vyjde na více než deset tisíc.

Je nutné si uvědomit, že žádný optimální mikrofon na snímání elektrické kytary neexistuje, protože zvukově je mezi jazzovou kytarou takřka bez zkreslení, jedovatě nabroušeným stratem na klasická heavymetalová sóla a podladěnou sedmistrunkou nebetyčný rozdíl v charakteru zvuku, jeho plnosti i frekvenčním rozložením. Toto tvrzení ale platí i na další melodické nástroje, protože i u nich hodně záleží na způsobu hry.