Přejít k hlavnímu obsahu
Rode NT1
Rode NT1
Alex Švamberk -

Budujeme domácí studio XXXV: proklatá akustika

Konečně máte doma svůj první velkomembránový mikrofon. Sice jste si nebyli jistí, jestli si ho má smysl opatřovat, ale nakonec vás kapela přesvědčila. Zpěvačka už nechtěla jezdit do studia v sousedním okresním městě, kde které patřilo místní zábavové kapele. Už ji nebavily věčné poznámky, kde se bere v tak štíhlém těle tak silný hlas, když nemá ani pořádný hrudník. Ani to však zvukaři nevadilo, aby se ji nepokoušel osahávat.

Rozhodování bylo dlouhé, samozřejmě že vytoužená lampová K2 to není, na tu nebyly peníze, takže vše skončilo u nové verze Rode NT1. Sice někteří říkali, že má tenký zvuk, ale to by prý už neměl být problém té poslední verze. Navíc MXL prý víc přidává výšky, což by se vzhledem k posazení zpěvaččina hlasu nemuselo zrovna hodit. O novém MXL 4000, který vypadal velmi slibně, zase nebyly žádné pořádné informace a jiné zajímavé mikrofony buď nemají distributora v České republice, nebo je dováží nějaké malá firma, která sídlí v nějakém zapadlém moravském městečku a mikrofon si přece jen chce zkusit a ne ho objednávat na blind.

S jeho vyzkoušením nelze otálet, je potřeba dodělat nové demo, tak se s ním hned běží do studia. No toto označení je trochu nadnesené, jde o takovou lepší zkušebnu v suterénu průmyslovky, ale má jednu obrovskou výhodu, tvoří ji dvě místnosti, takže jedna slouží jako zkušebna a místo pro případné natáčení a druhá slouží jako režie. Pravda, žádné okýnko tam není a dohadování musí probíhat po mikrofonu, protože spojovací dveře jsou ocelové a musí se na ně vždy navěsit těžké závěsy, ale pořád lepší než kopanec do břicha.

S kondenzátorovým mikrofonem uprostřed zkušebny to vypadá skoro jako ve studiu, nebýt tedy všude ten bordel od bicích. Upevňování na stojan sice není optimální a ukazuje se, že mikrofon je docela těžký, takže je nutné rameno šibenice natočit proti jedné z noh stojanu, ale to jsou jen drobnosti. Po zastrčení kabelu a zapojení fantomového napájení vše funguje, jak má. Proč by taky nemělo. Ale ukazuje se první problém. Naráz jsou slyšet z místnosti zvuky, kterých si nikdo nikdy nevšiml. Topení docela hučí, takže se bude muset navzdory sychravému počasí vypnout. Ze stropu se občas ozve nějaké podivné cvaknutí a dokonce jsou slyšet jakési hlasy. Ty budou asi z chodby u vstupu, kudy odcházejí členové týmu házené. Budou se muset zavírat dveře suterénu.

Ještě horší to je, když přijde zpěvačka. Už při nastavování zvuku se ukazuje, že je tam jakási nepěkná frekvence. Část jich zmizela, když se stojan dal dál od zdi, ale ten nepříjemný středobasový tón tam zůstal. Takže bude nutná ekvalizace. A ještě horší to bylo, když se pustily do sluchátek základy. Mikrofon je bral jako divý. Jako by byl vedle odposlechy.


Klávesák, na kterého padlo nahrávání, protože s tím svým vybavením bude nejlépe rozumět zapojením kabelů i nastavování, protože na tom svém syntezátoru taky pořád něčím kroutí poměrům zvuku a vyzná se v kabelech, začíná být zoufalý. Že by se muselo zase volat tomu slizkému šéfovi zábavové kapely a zaplatit mu pěkných pár stovek za natočení vokálů? No, do toho by se asi nikomu nechtělo, ale zákony akustiky jsou neúprosné a my jim neutečeme, i když se je snažíme v domácích studiích obcházet, jak to jen jde, a hledáme každou skulinku.

S nákupem dostatečně kvalitního vybavení se dostaneme do situace, že řetězec mikrofon, předzesilovač a převodník bude na patřičné výši, ale do popředí vystoupí akustické nedostatky místnosti, ve které natáčíme nebo mícháme. Naráz jsou slyšet v nahrávce hodiny z předsíně, vrčení ledničky z kuchyně, pouštění vody z koupelny – to tedy pokud jsme v bytě – i různé zvuky zvenku. Záznam akustických nástrojů je sice detailnější, ale plný nejrůznějších ruchů, které jsou slyšet v té nejméně vhodné pasáži.

A teď babo raď. Samozřejmě, že lze akustiku místnosti různě vylepšit, ale jen do určité míry, což není dáno jen omezenými finančními možnostmi. Ne každý si může pro studio najmout vhodný prostor, a když už vůbec nějaký sežene, tak si ho nemůže upravit podle svých přání, protože mu to majitel nepovolí. Úpravy sice odstraní největší problémy, ale k optimu bude stejně daleko. Ne náhodou se při stavbě studia začíná od místnosti, kde se bude točit. Právě na jejích akustických kvalitách bude závislá kvalita nahrávky – samozřejmě krom vybavení, úrovně interpretů a kvality nástrojů. V akusticky nevyhovujícím prostoru se jen stěží dá pořídit brilantní nahrávka, naštěstí ale netočíme komorní hudbu, kde na tom záleží.

Domácí nebo kapelová studia – myslím u amatérských a poloprofesionálních kapel – vznikají, kde to jde, mnohdy v bytech, ve sklepech v garážích, tedy v prostorách zvukově rozhodně ne optimálních. Strhnout vilku prarodičů a postavit si na jejím místě nový domek, jehož součástí bude pečlivě vyprojektované studio, si však může dovolit jen málokdo, pokud vůbec někdo. Já aspoň nikoho takového neznám. Takže se nevyhneme úpravám stávajících prostor, které jsou většinou výsledkem všelijakých kompromisů, zvláště pokud musejí sloužit ještě dalším činnostem než je nahrávání.

Moudré knihy nám moc nepomůžou. Na začátku se dočteme, že studio vyžaduje dostatečný prostor minimálně nějakých padesát, lépe sto kubických metrů. Strop přitom má mít dostatečnou výšku atd. atd. To je nám hned jasné, že bývalá ložnice o ploše devíti čtverečných metrů se standardně vysokým stropem 2,5 metru má k optimu daleko. A to jsme si libovali, jaký to bude skvělý – což taky je, ovšem jen ve srovnání s komorou o ploše nějakých tří metrů, kterou jsme využívali dosud. Těžko však můžeme okupovat obývák.


Narozdíl od moudrých knih ale nedoporučím, abyste veškeré zařízení prodali a za utržené peníze si koupili čas v nějakém v profi studiu, protože doma nikdy nedosáhnete takový kvalit. Jenomže doma taky neplatíte pár stovek za hodinu času natáčení a můžete to přetáčet part až do aleluja, nebo do chvíle, kdy se vám to konečně povede, protože zase nejste profesionálové, co to vyšvihnout hned napoprvé. A jako v mnoha dalších případech nám nezbyde nic jiného než ten blbý kompromis, kdy se pokusíme vylepšit to, co máme k dispozici.

Záhy zjistíme, že architekti postrádají základní znalosti akustiky, jinak by přece nenavrhovali rovnoběžné stěny, které jsou doslova dokonalé pro zdůraznění nějaké nežádoucí frekvence, ale stěny, které se od sebe odklánějí v různých úhlech... Jenže místnosti většinou neslouží jako nahrávací studia. Jediné, co ještě tak dokáží zohlednit, je kročejový hluk, aby se náhodou nebouřili sousedé pod vámi, a vymyslet jak utlumit plovoucí podlahu, aby u nich každý váš krok nepůsobil jako výstřel z lodního děla. Dokáží také doporučit lepší plastová okna s tlustším sklem, či více skly, která odizolují místnost od vnějšího hluku, nebo naopak okolí od vámi produkovaného hluku, takže vás nebudou chtít vystěhovat hned, ale až po nějaké době. To už od věci není.

Rozhodně však nelze spoléhat na to, že se něco vyřeší, když zaplníte nábytkem místnost, ve které zní tlesknutí jako prásknutí bičem v kachlíkové koupelně. Jen se jeden problém nahradí druhým. Sice tam už tlesknutí bude znít docela přirozeně, ale zase tak bude nepříjemně rezonovat nějaká středobasová frekvence.

Prvotní nápad vytlumit místnost platy od vajec taky padá, to jde ve zkušebně, ale doma by to asi žena netolerovala. A má recht, tento materiál je sice nejlevnější, ale jinak až tak vhodný není. Hlavně si ale musíte uvědomit, že ani dokonalá izolace není řešením. To pak dostanete přetlumenou mrtvou místnost, ve které nic nezní. Zvuk se sice vytváří v nástroji, popřípadě, jste-li zpěvák a nástrojem jsou vaše hlasivky, tak ve vašem těle, ale dotváří ho okolní prostředí. Ne náhodu zpívají sbory v kostele – kde je přirozený dozvuk, takže tam chór zní plně a vznešeně.

Dokonalé vytlumení příliš malé místnosti vás připraví o zvuk nástroje
. Housle zní krásně, když jste od nich pár metrů, nebo i metr, ale když dáte ucho ke strunám, už to není ono. Stejně tak kytara. A pokud bude místnost přetlumená, tak si zpěvačka bude stěžovat, že se neslyší. Ale Čechy jsou národ kutilů, jak ukazoval Přemek Podlaha, takže si musí nějak poradit. Sice to bude improvizace a k dokonalosti to bude mít daleko, ale přece jen nebude nutné vodit zpěvačku k tomu oslizlýmu týpkovi…

Samozřejmě z hovna bič uplésti nelze, takže šatny v panelákových bytech na studia neměňte, splnit nějaké základní předpoklady je nutné, ale leccos se dá vylepšit. Meze tu jsou, v ložnici těžko natočíme celou rockovou kapelu i s bicíma, ale nějaké duo se zvládnout dá a nemusí být čistě elektronické.

Tagy domaci studio; jak na to; record

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Alex Švamberk
O hudební scénu a techniku se zajímám už desítky let, jako publicista i jako aktivní muzikant.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY