Budujeme domácí studio III: mikrofon, záznam, bedny

Ať už využíváme jakékoli zařízení, základ je vždy stejný – zaznamenat audio signál, případně ho ještě před nahráním nějakým způsobem upravit. Nahraný záznam pak smíchat a sestříhat a následně upravit při masteringu do výsledné podoby, která si liší v případě nahrávky pro počítačovou hru, vinylovou desku nebo film v 5.1. Jádrem jakéhokoli studia, tedy i domácího, je záznamové zařízení, v dnešní době většinou počítač spojený se zvukovou kartou, nebo nějaký digitální recorder. Do toho přichází signál od mikrofonů nebo z nástrojů. Ten je veden do předzesilovače a za kterými mohou být zařazeny další komponenty upravující signál, jako jsou ekvalizéry a různé druhy kompresorů.

Platí obecná zásada, že výsledek je tak silný, jak je silný nejslabší článek řetězu. Špatným mikrofonům nepomohou vynikající a také dost drahé převodníky Larvy. A budeme-li mít neumanna nebo AKG C414 zapojeného do předzesilovače Behringer Mic 100, nemuseli jsme si tak nákladný mikrofon pořizovat. Stejně tak nemá cenu signál z neumanna zapojeného do kvalitního předzesilovače, jako je Focusrite ISA One nebo Golden Age Pro 73, nahrávat na ADAT první generace natáčející do 16 bitů, nota bene špatně seřízený. A jestliže v místnost, kde se bude natáčet, bude mít špatní akustické kvality a navíc v ní bude slyšet zvuky ze stoupaček a spláchnutí záchodu o dvě patra více, tak je špičkové vybavení úplně zbytečné. Natáčet zpěv v bytě, kde je slyšet za okny drnčící tramvaj, smysl nemá. Místo zbytečné snahy prostor upravit je asi lepší si zajít do studia. Nakonec to vyjde levněji než obložení stropu akustickými panely, aby se ukázalo, že problémem je zvuk z ulice, takže to chce speciální okna. A když se osadí, vyjde najevo, že basy duní a nahrávka z místnosti má tupý zvuk. Akustika je holt věda.

Domácí studia mají své limity, i když jsem viděl několik bytů, kde se dala pořídit i slušná nahrávka zpěvu. Jeto však spíše výjimka. Zatímco nahrávání syntezátorů a samplerů jde doma stejně dobře jako v profesionálním studiu a opravdu záleží jen šikovnosti a kvalitě vybavení, u natáčení akustických nástrojů začíná skutečná alchymie, kdy je potřeba zvolit správný mikrofon, které je nejen vhodný pro snímání daného nástroje, ale jaký se si také bude rozumět s prostředím, ve kterém se natáčí, aby všudypřítomné ruchy byly maximálně potlačeny.

I když se největší pozornost klade první části řetězce, to znamená zaznamenání signálu, neméně důležitá je ale část za záznamovým zařízením, trochu opomíjená - poslechová. Nikoho by nenapadlo řídit auto se zavázanýma očima, aniž by viděl na cestu. Stejně tak je nemožné pořídit kvalitní nahrávku, aniž bychom slyšeli, co natáčíme a nejlépe rovnou jak už to zní nahrané. Muzikanti sice ocení tzv. direct monitoring, kdy slyší zvuk, jaký jde do zvukové karty bez jakéhokoli zpoždění, které je zbytečně rozhazuje. Při nahrávání je vak dobře vědět, co je zaznamenáno na pásu nebo v hard disku. Přebuzení indikované na šavli nemusí vždy znamenat zkreslení, mnohdy to může být jen poslední varování, takže není nutné hned křičet na muzikantu, stop, stop, znovu. Ale potřeba je co nejkvalitnější poslech, aby se daly objevit i ty nejmenší chyby, ať už technické nebo muzikantské ale třeba i šum, který jsme jinak nezaregistrovali.

Přestože se zdůrazňuje, že při nahrávání se má signál, co nejméně upravovat a nechat to až na míchání, podle pravidla kdo nic nedělá, nic nezkazí, má i toto pravidlo své výjimky. V dnešní době sice existuje mnoho nejrůznějších plug-inů, které umožňují pracovat s nahrávkou takový způsobem, jakým to dříve nebylo možné, i tak je některé úpravy lepší udělat předem a ne až při míchání.

Snahou je nahrávat signál co nejsilnější, protože se tak zvyšuje odstup signálu od šumu a zvuk čistší a průzračnější. Se zesílením ale roste riziko, že dojde k přebuzení. To má v digitálním světě úplně jiný charakter než v analogovém, přebuzený signál je nepoužitelný. Citlivě, a to zdůrazňuji, opravdu citlivě nastavený limiter, kompresor nebo levelling amplifier mohou zachránit nahrávku, pokud se zpěvák moc odváže, a ještěě ji našlápnout. U dynamických zdrojů zvuku, jako jsou bicí, housle nebo právě vokál jsou takřka nezbytné. U bicích je nutné kolikrát použít i gate.
Taky je dobré oříznout frekvence, ve kterých nástroj nehraje. Omezit u sólové kytary hloubky na 70 Hz zvuku pomůže, pročistí ho a nahrávka není zanesena zbytečnými basy. Od věci není ani oříznout vysoké frekvence nad nějakých 15 kHz. Další úpravy je ale lepší nechat až na další zpracování a rozhodně se nepokoušet dělat pěkný zvuk už při natáčení, jakkoli by to k tomu svádělo.

To vše lze provádět jak specializovanými zařízeními, tak pomocí různých programových utilit. V seriálu se zaměřím na první část řetězce mezi zdrojem zvuku a záznamovým zařízením, tzv. front end. Právě tato část řetězce rozhoduje o kvalitě nahrávky.

Jádrem seriálu bude otázka zvukové karty, protože se v dnešní době natáčí především do počítače. Značnou pozornost budu ale věnovat i dalším zařízením v řetězci mezi zdrojem zvuku a záznamovým zařízení, jako jsou předzesilovače, limitery a kompresory včetně deeserů nebo ekvalizéry. Samozřejmě toto dělení je hrubé, protože součástí naprosté většiny zvukových karet jsou nejen převodníky, ale také předzesilovače.

Ještě více sdružených funkcí nabízejí channel stripy, které spojují předzesilovač s ekvalizérem a kompresorem. To vypadá lákavě, ale znáte to. Taky byste chtěli mít auto, které bude jezdit jako sporťák, naložíte do něj veškerou aparaturu i s bicími a v blátivém podzimu se s ním vyšplháte i na kamarádovu podhorskou chatu, přitom by ještě mělo vypadat reprezentativně. Z něčeho musíte slevit. S channel stripy jako je dbx 286, dbx 376, Drawmer MX60Pro, Presonus RC 500 nebo Art Voice Channel je to podobné, některé funkce chybí, ekvalizér bývá ořezaný, počet parametrů, které můžete u kompresoru ovládat taky, ale na nahrání zpěvu to postačuje.

Menší prostor budu věnovat samotným počítačům a jejich programovému vybavení, ať už jsou to programy pro vícestopé nahrávání jako protools, cubase, sonar, logic a freewareový Audacity, nebo pro zpracování stereosignálu typu wavelab a soundforge nebo různé plug-iny. Zmíním ale možnost využití akceleračních karety s různými plug-iny.
Opominout ale nejde ani oblast za záznamovým zařízením, protože je potřeba slyšet, co se nahrává, jinak se nezjistí, jestli se záznam povedl.

Nutností jsou kvalitní sluchátka a reprosoustavy, které budou neutrální, nebudou zdůrazňovat žádnou frekvenci. Pokud budou pasivní, je potřeba dostatečně výkonný zesilovač s lineárním průběhem. Spoléhat na počítačové bedny nebo špunty od empétrojkového přehrávače nedoporučuju. S nimi by nám mohl uniknout nějaký nepříjemný hukot, ať už je to brum sítě, nebo třeba klimatizace v klubu, který jsme si na nahrávání pronajali.