Presonus HP 60

Budujeme studio XLIII: sluchátkové zesilovače a distributory

Domácí studio je už obložené akustickými panely, ze zvuku zmizely nahoukavající středobasy, je příjemný a přitom ne tupý. Ta pravá chvíle dokončit demo. Samozřejmě pořád jsou tu omezení, žádná samostatná režie udělat nešla, ale monitory už nejsou nalepené za zdi a počítač je zavřený ve skříni.

Kvality ukázalo dotočení akustické kytary do několik měsíců rozpracované nahrávky. Teď už to chce jen éterický dívčí hlas, který vytvoří kontrast k temné pochmurné elektronice. Zpěvačka ochotně dorazila, nic ale neprobíhalo podle plánu. Ukázalo se, že jedna sluchátka nestačí. Pokud si je vzala zpěvačka, která potřebovala slyšet základy, nešlo kvalitu nahrávky kontrolovat hned při natáčení. Nakonec se sice podařilo vyhrabat nějaká stará sluchátka k dávno vyhozené hifi věži, jenomže potřebovala více zesílit zvuk, než sennheisery, co si vzala zpěvačka. Neodpovídala si impedančně. Takže se musel výstup z karty zapnout do starého transiwatu, který posloužil pro zesílení signálu pro sluchátka. Naštěstí je zpěvačka dobrosrdečná a vzala to.

Horší to bylo při natáčení kámošovy folkové kapely, i když se vyškrábly peníze na ještě jedny sluchátka, byť pravda horší Shure SRH 240. Kluci se bůhví proč rozhodli hrát podle metronomu. To znamenalo použít čtvery sluchátka. Brblali už kvůli žádosti, jestli by si nemohli vzít svoje. Úplně peklo ala bylo sluchátka zapojit. Da sluchátkového výstupu z karty i k transiwatu se připojily přes rozbočku dvoje. Jenomže se ukázalo, že mají krátké kabely. Vhodná prodlužovačka pro ně nebyla, protože doma byly jen samé nástrojové kapely, které, takže při jejich využití hrál zvuk jen vpravo. Ještě ke všemu chtěl každý člen tria ve sluchátkách úplně jiné poměry, jenomže šlo vytvořit jen dva různé mixy, jeden pro sluchátka a druhý pro hlavní výstup… A to všechno bylo úplně zbytečné, protože se hoši pak rozhodli, že jim hraní s klikem nesedí.

Většinu výše zmíněných problémů dokážou vyřešit sluchátkové zesilovače. Pokud budeme potřebovat zapojit více sluchátek než dvoje, což se stává dost často při nahrávání, používat oblíbené rozdvojky stejně možné není. Do jednoho sluchátkového výstupu lze zapojit nanejvýš dvoje a ani to se příliš nedoporučuje. Většina zvukových karet však má nanejvýš dva sluchátkové výstupy. Pro tento případ se vyrábějí sluchátkové zesilovače.

Nejobyčejnější jako Soundstation Pocket AMP za 840 korun nebo o stovku levnější Behringer Microamp HA 400 či LD Systems HPA4 – za jedenáct stovek mají jeden vstup a čtyři výstupy, přičemž u každého lze nastavit hlasitost. Tím se odstraní problémy s impedancí a nedostatkem sluchátkových výstupů. Dokonalejší ale mají dva různé vstupy, takže umožňují přivést dva různé odposlechové mixy a přepínat mezi nimi. To samozřejmě předpokládá, že máme zvukovou kartu s alespoň dvěma výstupy, přičemž do každého přivedeme jiný mix.

Tuto možnost nabízí Behringer AMP 800, jeden z mála povedených výrobků Uliho. Pokud ho zařadíte mezi zvukovou kartu a nezapnete, zvuk jím prochází a tento procházejíc zvuk není nijak ovlivňován ani při zapnutí sluchátkového zesilovače. U každého ze čtyř výstupů lze zvolit, který ze vstupních signálů tam posíláte a v jaké hlasitosti. A podobné možnosti má Samson C-Que8 za tři tisíce, který nabízí i možnost i přimíchat k jednomu signálu druhý, zase však neumožňuje u jednotlivých sluchátek přepínat mezi vstupy.


Nejdokonalejší sluchátkové zesilovače jako šestikanálový ART Headamp 6 Pro umožňují pro každý výstup přimíchávat signál z vlastního druhého vstupu a ještě nastavit korekce. Za to si ale připlatíme, vyjde nás to na 6600. Levnější je Behringer Powerplay HA 8000 za 4500, který má osm kanálů a podobné možnosti jako AMP 800, tedy dva různé vstupy, mezi nimiž se dá přepínat, ale současně taky umožňuje pro každý vstup přimíchat ještě druhý signál. Podobné možnosti a za podobnou cenu je i čtyřkanálový Samson S-phone.

Špičku pak představuje šestikanálový Presonus HP 60, který umožňuje u každého kanálu nastavit poměr mezi oběma hlavními vstupy a ještě poměr případně přimíchávaného individuálního signálu. Basák si tam může nechat k bicím pustit základy ze samplerů a sekvencerem řízených zvukových modulů, aby věděl, kde se ve skladbě nachází. A k tomu ještě přimíchá signál ze svého nástroje. Naopak hráčka na klávesy bude chtít více slyšet loopy a bicí si trochu potlačí. Ovšem takto dokonalé zařízení stojí devět a půl tisíce, umlčí však i ty největší remcaly.

Samozřejmě nelze zapomenout na nákup dostatečně dlouhých kabelů. Bez nich je nám podobné vybavení houby platné, protože nemůžeme nacpat všechny hráče do třímetrové vzdálenosti od sluchátkového zesilovač, zejména když si ho zabudujeme do racku.