Budujeme studio XLVII: chvála DI boxu

Mnoho brumů ale vzniká mezi zapojovanými zařízeními, jak ukázalo zapojení reverbu do efektové smyčky popsané v minulém díle. K jejich odstranění se používá jiné zařízení, se kterým se většinou setkáváme na pódiu. Je jím DI box, který ovšem má opět více funkcí a odzemnění a galvanické oddělení je jednou z nich, když často velmi důležitou.

Tady se opět vrátíme k jejímu veličenstvu impedanci, které jsme řešili už u preampů, protože někdy nízká impedance některých mikrofonů neodpovídala příliš vysoké u vstupu. I co teprve v případě signálu ze snímače kytary, který je vysokoimpedanční.

Pokud bychom ho přivedli do normálního linkového vstupu, výsledek se nedá poslouchat, zvuk je tenký a často zkreslený. Důvodem je právě skutečnost, že impedance snímače je vyšší než impedance linkového vstupu. Pokud nenatáčíme v bytě, není to problém, protože kytaru každý zapojí do komba, ovšem občas není jiná možnost, že ji strčit přímo do zvukové karty, která taky kvůli tomu má vysokoimpedanční (HiZ) vstup pro kytaru. Není to všem jediný případ, kdy potřebuje signál od kytary upravit. Vysokoimpedanční signály mají jeden nedostatek – s délkou kabelu se zvuk rychle degraduje. Pokud kytaru zapojíte do komba vedle židle, tak tento problém řešit nemusíte, pokud ale bude mít kabel délku dvacet metrů, už je to citelné. Proto jsou taky špičkové dlouhé nástrojové kabely tak drahé.

A pokud bychom potřebovali zvuk z nástroje vést přímo do mixážního pultu na opačném konci sálu, tak by byl výsledek tristní. Důvody jsou dva, kromě degradace vysokoimpedančního signálu také to, že i u nejkvalitnějšího a nejlépe stíněného kabelu se na něm přece jen leccos naindukuje. Kvůli tomu se také většinou na větší vzdálenost používají symetrické kabely, kde se jednou žílou pošle signál a druhou stejný signál s otočenou fází. Sfázováním na druhém konci pak můžeme naindukované brumy odečíst.

Kytara, ale ani různé starší elektromechanické klávesové nástroje, jako Fender Piano, Wurlitzer nebo Hammondovy varhany symetrický výstup nemají stejně jako mnohá DJská zařízení. Na větší vzdálenost je ale potřeba poslat signál symetrický.

To vše řeší DI boxy (DI je zkratka z anglického direct input, tedy přímý vstup, někdy se ale používá i Direct Inject, tedy přímé vstřikování). Převádějí vyšší impedanci na nižší mikrofonní 600 Ohmů, protože mikrofonní signál už můžeme vést klidně na vzdálenost desítek metrů. Současně z nesymetrického signálu dělá symetrický. Taky umožňuje odpojit zemi a odstranit tak brum způsobení rozdíly potenciálů mezi různými zařízeními.

Druhy DI boxů

DI boxy se dělí na dvě základní kategorie – historicky starší pasivní a novější aktivní. Jádrem těch pasivních, které nepotřebují žádné napájení, je oddělovací trafo, které může mít různý převodní poměr - obvykle samozřejmě jedna k jedné, ale dělají se i DI boxy s poměry 3:1 nebo 5:1, které signál zeslabí, aby se linkovým signálem nepřebudil mikrofonní vstup na pultu.

Aktivní DI boxy představují speciální druh jednoduchého předzesilovače, protože signál z nástroje je často slabý. Pokud bychom do pasivního DI boxu zapojili baskytaru se singlovým snímačem, ten by musel být schopen utáhnout trafo v pasivním DI boxu a ještě dlouhé metry kabelu. Podle toho by pak zvuk vypadal.

Jádrem aktivního DI boxu je obvod se dvěma nízkošumovými operačními zesilovači, pro které je typické, že mají vysokou vstupní impedanci a nízkou výstupní. Pro svou činnost potřebují napájení, přičemž většinou lez volit mezi devítivoltovou baterií a fantomovým napájením z pultu. Aby se náhodou nepřebudil pult, mají většinou možnost utlumit signál o dvacet dB.

Existují také aktivní DI boxy vybavené trafem, které slouží k symetrizaci a galvanickému oddělení, abychom se zbavili brumu. Špičkové aktivní DI boxy místo operační zesilovačů využívají k zesílení dokonce elektronku, ty už vlastně ale představují určitý druh nástrojového preampu. DI boxy pak obvykle slouží i jako splittery, takže pošlou upravený signál do pultu. Odbočený původní může využít muzikant, který ho třeba přivede do komba.

Volba toho kterého zařízení je odvislá od signálu, který budete točit. Pomineme-li speciality typu Rhodes piana a nahrávání kytar přímo do linky, tak pro většinu aplikací by měl postačit pasivní DI box kvůli galvanickému oddělení. Ty se zvlášť hodí, když budete nahrávat nějakého šíleného experimentátora, která má x různých podivných krabiček zapojených do svého pultu a posílá jen výstup z něj. Klidně se dá použít ART Z direct vybavený útlumem -20 a -40 dB i horní propustí za 750 korun nebo Samson MD1 za 1350 korun. Protože mnohá dnešní zařízení mají stereo výstup, vyplatí se koupit si raději dvoukanálový DI box, jako ART dual Z direct za 1100 korun.

Kdo má rád teslácká vajíčka (to jsou oddělovací trafa), tak může zvolit řadu LV od Megatonu, která je nabízí DI box s různými převody, kromě 1:1, tak 1:3, 3.1 a 12:1. Všechny jsou bratru za 2500. Kvalitativně srovnatelný je IC-1 ICE Cube kanadské firmy Radial Engineering, kde jsou jenom trafa. Stojí 1800, stejně jako Palmer PLI-01.

Izolační transformátory se hodí i DJům, kteří mohou využít Palmer PLI-05 za 2800 korun, jenž zpracovává nesymetrické signály z konektorů RCA nebo ze stereofonního malého jacku.

Potřebujeme-li ošetřit více signálů, hodí se osmikanálový ART T8, který současně nabízí i přizpůsobení signálů mezi linkovým a mikrofonními symetrickými. To už cena 7800 nepůsobí jako přehnaná.

Vybavenější jsou DI boxy Radial Engineering, které nabízejí také možnost útlumu a některé i smíchat stereo signál do mona. V řadě Stage bug je jich celá řada v ceně od dvou do dvou a půl tisíce včetně pasivního SB-2 pro baskytary a klávesy a pasivního dvoukanálového SB-5 určeného speciálně pro laptopy. Vyšší řada Pro už stojí přes 3500, stereofonní Pro AV pak přes pět tisíc.

Aktivní DI boxy jsou přibližně stejně drahé, Samson MDA1 vyjde 1200, stejně jako ART X-direct. Použít se dá i Behringer Ultra DI 100 je zvukově v pořádku, ale u některých sérií tam nebylo možné dostat dovnitř baterku a musel se tvor přibrousit pilníkem. Prostě to čínská dělnice špatně sešroubovala. Naštěstí se většinou aktivní DI boxy napájejí z pultu phantomem. Kvalitnější Radial Engineering Pro 48 je za tři tisíce a klasika v podobě Radial Engineering J48 s transformátory Jensen vyjde na šest tisíc.

Pro nástroje s piezo snímači je určen aktivní SB-4 od stejné firmy za 2500. Pro kytary a baskytary s klasickými snímači použijeme trochu jiné DI boxy, které současně upravují signál, aby vytvářel dojem, že prošel nástrojovým aparátem. Behringer má u aktivního GI 100 Ultra- G simulátor reproduktorů. Upravit signál frekvenčně ale umožňuje i pasivní Palmer PDI 09 za 2390, který nabízí volbu mezi normálním, utlumenějším a ostřejším zvukem. Simulaci reproduktoru nabízí i výborný špičkový Radial Engineering JDI s trafy Jensen za 6000, špičkový JDV Mk3 vyjde na více než dvojnásobek.

Pokud ale chceme nahrávat kytaru přímo do linky, je optimálním řešením specializovaný DI box, představující plnohodnotný nástrojový předzesilovače, jako je Ruber Neve RNDI za nějakých osm tisíc, Avalon U5 za 18 000 vybavený i tónovou clonou, či podobně drahý lampový Radial Engineering Firefly DI. Za stejnou cenu je i lampový Reddi od A-Designs odvozený od aparátu Ampeg B-15. Americká firma Summit Audio nabízí lampový TD-100, které umožňuje měnit gain a měnit impedanci na vstupu.

Pravda, podobná zařízení už mají daleko k oněm nezbytným malým pomocníkům, o nichž se moc nemluví, ale funkce je obdobná.

Vzhledem k tomu, kolik různých úrovní audiosignálů se používá, kromě profesionálních s úrovní +4dB, i nesymetrické s úrovní -10dB, jaké najdeme i ve výstupech z CD přehrávačů, slabé nízkoimpedanční mikrofonní, nebo velmi slabé z magnetodynamických přenosek gramofonů, nelze se obejít bez různých konvertorů, jako je Samson S-Convert za 1750 korun s plynulou regulací úrovně, či podobně vybavený ART Cleanbox Pro za dva tisíce.

Signál z gramofonu mohou zesílit jednoduché gramofonové předzesilovače, jako jsou Behringer PP400 za 700 či ART DeeJayPre II za 1300. Ovšem lepší je vysoce kvalitní předzesilovač sloužící současně jako DI Box Radial Engeneering J33. Ten pravda vyjde na pět tisíc korun, ale co je to vzhledem k cenám gramofonů třeba Technics.