Budujeme studio XLVII: virtuální možnosti, něco málo o pluginech

Seriál trochu vypadal, jako bychom ani nežili v digitální době, kdy se hardwarová zařízení nahrazují softwarovými emulacemi. Důvod byl však prostý – byl hodně zaměřen na to, jak co nejkvalitněji nabrat signál. Pokud se to povede, tak je napůl vyhráno, i když si nevíme rady s mixem. Kvalitní vícestopý záznam si přinejhorším můžeme nechat někde smíchat, zato s nepovedeným záznamem se toho moc nedá nedělat a většinou se to ani nevyplatí.

Možnosti restaurace jsou omezené a navíc je docela nákladná. Současná technologie zvládne leccos, ovšem jedna věc je restaurovat staré nahrávky jazzových pionýrů nebo operních pěvců jako byl Enrico Caruso zachycené do vosku a vydané na šelakových deskách, což byla ve své době ta nejšpičkovější technologie, takže jiná možnost není, a druhá použít tuto sofistikovanou technologii na školní kapelu z Horní Dolní, protože u mixážního pultu seděl neumětel. A bude-li přebuzený přímo vstup na zvukové kartě, ani sebechytřejší program s tím nic nenadělá, přebuzení vstupu za vstupem už nijak neodstraníme, takže nezbyde než vše nahrát znovu a mít na paměti základní pravidlo - kvalita výsledného mixu je plně závislá na tom, jak dobře se podařilo zaznamenat jednotlivé nástroje a hlasy.

Pokud si nebudeme vědět rady s mixem, je to nepříjemné, ale v nejhorším případě si můžeme nechat vícestopý záznam smíchat u někoho, kdo to umí. Jestliže však se samotný záznam nepovedl, tak už se s ním nic moc nadělat nedá. Jakmile však dojde na další zpracování nahrávky v počítači, nákladná hardwarová zařízení ve své většina odpočívají, za to jsou v permanenci pluginy, která je ve virtuálním světě nu a jedniček nahrazují. Některé – ty nejdražší – dokonce emulují činnost reálných zařízení, mnohdy těch nejdražších, které jsou pro normálního smrtelníka asi tak dostupné jako Ferrari.

Ono ošklivé slovo plugin má celkem jasný základ, jedná se o externí program, který si vyvolává program DAW, do kterého nahráváme a ve kterém pak mícháme. Je to podobné jako při práci s mixážním pultem, kde taky můžeme zapojit třeba kompresor do inzertu za vstup, kde se nastaví gain, třeba kompresor. Nebo se může více stop poslat do nějakého jednoho externího efektu a tento efektovaný signál pak přimíchat k původnímu, takže můžeme do stereokompresoru poslat celou subgrupu bubnů, aby se pořádně našláply. Z každého nástroje se taky pošle trochu signálu do hallu, aby získala nahrávka prostor. V počítačových programech pro zpracování vícestopých nahrávek je to úplně stejné, jen místo reálných zařízení používáme jejich počítačové simulace, přičemž některé se snaží emulovat přímo zvuk určitých reálných zařízení.

Některé pluginy se dodávají přímo s jednotlivými programy DAW, Steinberg nabízí několik základních i u těch nejořezanějších verzí Cubase, Sonar zase u některých verzí nabízel několik opravdu dobrých hallů od Lexiconu, obecně ale platí, že kvalita těchto pluginů nebývá zrovna špičková. Reverby v Cubase jsou vhodné leda tak na to, aby zpěvačka neměla pocit, že její hlas v nahrávce je úplně suchý. Nemluvě pak o kvalitě plugin na restaurování nahrávky, třeba na její odšumění.

Při seriózní práci se s pluginy nabízenými k vámi vybranému DAW programu dlouho nevydrží. A záhy se ukáže, že vestavěný ekvalizér u Cubase nestačí. Sice má čtyři pásma, ale nemá zvlášť horní a dolní propustě, ty se dají nastavit je u nejnižšího a nejvyššího, ale na úkor shelvingu, který u prostředních pásem volit nejde.

V tu chvíli si každý vzpomene na strýčka Googla a začne pátrat po vhodných pluginách, nejlépe po těch zdarma. Najde jich skutečně pověstné hafo. Ovšem ne všechny se hodí. Dneska sice už není problém s formátem, protože skoro všichni využívají systém VST (Virtual Studio Technology), se kterým přišel Steinberg v programu Cubase někdy v půlce devadesátých let. Pro Macy jsou upravené pro protokol AU. Jen profesionální systém ProTools ale nadále používá formátu RTAS (Real Times Audio Suit), který vyvinula společnost Digidesign a využívají ho i další programy vyvíjené firmou Avid, jako Media Composer, které jsou standardem v rozhlasových, televizních a filmových studiích.

Horší je, že jejich kvalita jen málo přesahuje cenu. Pokud hledáme nějaké podivné zkreslení, není problém, těch je dvanáct do tuctu, jenomže většinou nic takového nepotřebujeme – na rozdíl od hallu. Naprogramovat jednoduchý limiter nebo kompresor nepředstavuje problém, když prostě špička překročí určitou hodnotu, tak nad ní patřičně sníží úroveň ve zvoleném poměru. Dokonce není nijak složité dosáhnout ani měkkého přechodu zvaného soft knee. Jakmile ale nemá na špičku reagovat hned, mít nastavitelný náběh a doběh, ten nejlépe automatický, a reagovat i na celkovou hlasitost, aby zněl přirozeně, ukáže plugin stažená z internetu, že na to nějak nestačí. A to jsme se ani nepokusili o side chain, kdy je kompresor ještě závislý frekvenčně. To pak nezbude, než se poohlédnou po profesionálnějších produktech a taky za ně adekvátně zaplatit. A opravdu kvalitní pluginy emulující nějaké klasické zařízení rozhodně nejsou za hubičku,

Jde to i zadarmo

Tím neříkám, že se nedají najít ke stažení i dobré programy zadarmo. Dají. Velmi kvalitní nabízí zdarma i český výrobce Melda Production. A najdeme mezi nejen ty, které obvykle zdarma bývají, tedy program ukazující hlasitost nebo analyzující frekvenčně zvuk či ladičky nebo oscilátory. Nabízí programovatelnou horní a dolní propust, šestipásmový ekvalizér s analyzerem, kvalitní kompresor, samostatný limiter i expander a také emulační efekty, jako phaser, flanger, vibráto a tremolo a dokonce progam pro automatické dolaďování. Některé free verze pravda nenabízejí všechny funkce, ale musím říci, že jde o jedny z nejlepších pluginů, které jsou za tu vůbec nejpříznivější cenu – zadarmo. Samozřejmě, kdo si na ně zvykne a bude uvažovat o nákupu dalších sofistikovanějších pluginů, tak asi zabrousí na Meldovy stránky, kde už najde i kompresory a emulující analogové nebo subbasový enhancer či padesátihlasý harmonizér nebo leveler a enhancer speciálně určený pro bicí i vícepásmové delaye a reverby.

Podobnou obchodní strategii nabízí i německý tvůrce pluginů HOFA, kde jsou zdarma velmi dobré pluginy ukazující nastavující hlasitost a rozložení v prostoru. Firma tak láká na vychytanou revoluční řadu IQ, kde třeba IQ Compressor umožňuje plynule nastavit velikost komprese v celém frekvenčním spektru.

Pokud ale budeme chtít dát nahrávce prostor, budeme potřebovat reverb. Na stránkách vst4free jich sice najdeme požehnaně, ale to pravé ořechové to nebude, protože většinou jde o nápodoby docela obstarožních algoritmů, které se hodí leda na oldschloolové elektro z osmdesátých let, i když Ambience fakt není špatná a použít se dá i KR-Reverb od K Research odvozený z jejich KR Space. Můj oblíbený Liść spojený s Low Pass je ale jen pro 32bitové systémy. S žádným ale dens neoslníme, když ve studiích se už používají velmi přirozeně znějící reverby Bricasti, které zastínily vrcholné reverby od Lexiconu a Eventidu.

Nechceme-li působit jako outsideři a bereme-li míchání vážně, nezbyde nám než sáhnout hlouběji do kapsy a některé pluginy si koupit. Dobrý reverb nebo multibandový kompresor, který nahrávku dokáže našlápnout, zdarma neseženeme.

A pár stovek nám stačit nebude. Balík reverbů Lexicon z jejich řady LXP vyjde ve výprodeji na jedenáct tisíc stejně jako reverby z vyšší řady PCM. Rozšířený balík s dalšími efekty pak přijde na dvacet tisíc. Ale nemysleme si, že jiné značky jsou levnější. Balík 33 pluginů od IK Multimedia T-rackS stojí přes 17 tisíc. Zaplatit ale budeme muset. Bez dobrého reverbu prostě kvalitní mix neuděláme a najít mezi volně stáhnutelnými pluginy dobrý a všestranný reverb je jako objevit jehlu v kupce sena. A podobné je to simulacemi elektronek, místo rozjasnění zvuk nakřápnou, takže i ty nejlevnější preampy s elektronkou, které není napájena dostatečným napětím, proti nim působí jako hi-fi zařízení.

Jednotlivé efekty už tolik nestojí, samotný reverb Lexicon MPX vyjde na dva tisíce a omezený balík čtyř reverbů LPX je za 4000. Za 1700 se dá pořídit kompresor a ekvalizér od firmy Focusrite emulující jejich slavný pult ISA 110. Simulace lampové saturace od SPL vyjde na 4500.

Akcelerační karty

Něco se dá ukrást, ovšem ne všechny cracky vždy fungují. A ty, které fungovaly na Windows XP už nemusejí fungovat pod Win10. Nebo je zrovna nebude chtít načíst vaše verze DAW. A některé ani cracknout nejde. Důvod je prostý. Jsou spojeny se speciální hardwarovou platformou v podobě akcelerační karty, takže nebudou ubírat výkon procesoru. To sice už dnes není takový problém, jako před deseti patnácti lety, kdy se začaly akcelerační karty – ať už interní do slotů PCI a PCIe nebo externí připojitelné většinou přes fire wire – vyrábět a kdy dosáhly svého nejvyššího rozšíření. To je případ pluginů od TC Electronic a od firmy Universal audio. Bez jejich akceleračních karet spustit nejde, zatímco pluginy od Solid State Audio lze zakoupit i samostatně.

Pokud ovšem nemáte doma zrovna herní dělo, ale nějaké starší dvoujádrové dýchavičné PC s čtyřgigovou operační pamětí, zjistíte, proč byly akcelerační karty tak oblíbené. Zatímco ekvalizér a většina limiterů jsou docela jednoduché prográmky, reverby jsou výpočetně náročné a možná vám budou fungovat při renderování, ale mix si s nimi nepřehrajete.

Kdo si nechce kupovat akcelerační kartu, pak už bude uvažovat jen o těch, které se bez ní obejdou, ať už budou od firmy zabývající se právě výrobou pluginů, jako je Waves, nebo od výrobce hardwarových zařízení, který začal produkovat i pluginy, což je zase případ Solid State Audia nebo Lexiconu.