Být či nebýt u kolektivního správce? Autorské právo v kostce

Otázka řešení autorství a práv k nakládání s danou skladbou není tématem posledních let. Podobné debaty se objevovaly už v 18. století, kdy vznikaly první úmluvy o nakládání s notami. Evropským průkopníkem byla v roce 1791 Francie. Ta ve svém dekretu Ústavodárného shromáždění přiznává ochranu autorských práv dramatických a hudebních děl. První kolektivní správce na světě vzniká ale až v roce 1851 se zkratkou SACEM. U nás se například v roce 1919 zrodila OSA, v padesátých letech (1955) pak předchůdce dnešního INTERGRAMu.

V současné době u nás lze najít celkem šest kolektivních správců – pro autory hudebních děl OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s.), pro divadlo s literaturou a film Dilia (Divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s.), pro umělce a výrobce zvukových záznamů INTERGRAM (Nezávislá společnost výkonných umělců, z.s.). Výtvarníci mají GESTOR a společně s kameramany a architekty pak OOA-S. Posledním správcem je OAZA, která funguje pro zvukaře.

Jak celý systém funguje pro muzikanty a kam jdou poplatky?

V případě hudebních zástupců – OSA a INTERGRAM – je základem vždy nahlášení díla nebo autorství na konkrétního správce. Ten následně dostává hlášení od médií, pořadatelů veřejných produkcí, majitelů klubů a dalších, na základě čehož potom vybírá předem stanovené poplatky. To platí i pro zastoupení na mezinárodní scéně. Z poplatků odebere malou část na svůj vlastní provoz a většinu předá zastupovanému.

U INTERGRAMu jde 14 % na servis, 6 % na podporu umění. Sem spadají různá ocenění, nadace, podpora mladých talentů nebo podpora profesních organizací. „Zbylých“ 80 % je odměna pro zastupovaného. Vyplácí se jednou ročně v létě za minulý rok. Členství v asociaci je zdarma, nárok na peníze lze uplatnit dle zákona až za tři roky zpětně. O směřování instituce rozhodují členové na Valném shromáždění.

U OSA došlo ke změně. Od letošního roku vyplácí organizace zastupovaným umělcům jejich tantiémy za každý měsíc zvlášť. Tím je unikátní na světě, společně ještě s partnerskou organizací KODA (v originále Komponistrettigheder i Danmark) v Dánsku. Je třeba si ale uvědomit, že všichni kolektivní správci vyplácejí s určitým zpožděním, které je dané tím, jak mají uživatelé povinnost nahlašovat soupis použité hudby. Zvlášť u zahraničních převodů je situace komplikovanější a zdlouhavější. Mnohdy tak můžete dostat peníze za akce a situace, na které si už ani nepamatujete.

Hudbu napsal, text složil... aneb otázka autorství

Zatímco u zápisu pod OSA není následně při určování autorství větších komplikací, v případě INTERGRAMu je to složitější. Každá skladba by totiž měla mít své „rodné číslo“ – ISRC kód. Ten je ideálním prostředkem pro vyúčtování u jednotlivých uživatelů vaší hudby. Vytvořte si ho nejlépe hned po vzniku skladby. Jeho součástí by měla ideálně být jména umělců, výrobce nahrávky i dohodnuté podíly hudebníků s jejich podpisy. Pokud tam zpočátku nejsou, lze je doplnit dodatečně.

Má to ale i své zapeklitosti. Ne vždy se ISRC kód tvoří. A pokud ano, nemusí na něm být uveden umělec, ale jen výrobce. V tu chvíli jde odměna za užití pouze jemu. Je tedy určitou povinností umělce si hlídat, zda-li je vše tak, jak má být.

Jestliže jste si kód nevytvořili a skladbu chtěli nahrát na streamovací platformy jako Spotify, pak jste si určitě museli zřídit přístup u nějakého digitálního agregátora. Ten má přehled o dané službě a ví, jak skladbu do platformy dostat. K tomu ale potřebuje ISRC kód, který si tak vytvoří sám. Na něm ale už autor většinou není – veškerou odměnu tak za streamingu získá agregátor.

S tím souvisí i fakt, na který dle mluvčích workshopu spousta interpretů zapomíná – jakmile k nahrávce připojíte ISRC kód, už ho dalším nepřepíšete. A zároveň jedna píseň může mít hned několik takových kódů. Pokaždé ale půjde o jinou verzi daného songu.

Ale co když je to cover? – autorizace „předělávek“

Pokud hodláte zaregistrovat svou cover verzi dřívějšího singlu jiného autora, tedy autorizovat cover verzi, mohou nastat tři situace – originální tvůrce vaši verzi zcela zamítne, nebo ji schválí bez přiznání odměny za její použití pro vás. Poslední a nejlepší možností je, že vám tvůrce song plně schválí a přizná i podíl na tantiémech.

Upsat se či neupsat? Toť otázka

V případě OSA má hudebník dvě možnosti: buď se jen zaregistrovat, nebo podepsat smlouvu o zastupování. V prvním případě tantiémy nedostane, nicméně jeho autorství bude zaznamenané a lépe dohledatelné pro případné další užití.

Velkou otázkou je, jestli se vůbec vyplatí spoléhat na odměnu za autorství. V celosvětovém měřítku činily podle statistik organizace IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) autorské odměny 10.6 % všech odměn pro nahranou hudbu za rok 2020. Z celkových 21.6 miliard amerických dolarů to je asi 2.3 miliardy dolarů. Téměř dvakrát tolik, 19.5 %, tvořily výnosy z prodeje fyzických nosičů. Lépe už je na tom jen streaming – 62.1 %. Na našem trhu nedosáhne český umělec tak velkých odměn jako jeho kolega v zahraničí. Na druhou stranu, pokud se mu podaří prosadit tak, jako některým interpretům v mainstreamu, mohou tantiémy tvořit slušný dodatečný zdroj příjmů.